...Hokejista IV...

„Keep bleeding, Keep, keep bleeding love, I keep bleeding“ ach jo, to jsou zas písničky, šáhnu po svém přehrávači a zkusím to přepnout na něco méně depresivního. Po prvních taktech si uvědomím, že to nebyl dobrý tah Chris Brown – With you. Kašlu to, poslouchám ten krásný hlas Chrise a přemýšlím. Vzpomínám. Vybavuji si ten sladký úsměv a ještě sladší polibky od Jirky, ale v zápětí vidím Jarka. Mám v hlavě pořádný guláš. Proč to je tak těžké? Proč vždycky, když mě potká láska tak se to nějak zkazí?

Z úvah mě vytrhne mobil. Jirka. Neodolám a zvednu to. „Ahoj Jirko“ „Ahojky Princezno, copak děláš?“ co mu mám říct? Že ležím a snažím se myslet na něj a místo toho myslím na Jarka? „Ale učím se a ty?“ zalžu pohotově „Myslím na Tebe a musíš se učit, nebo můžeš ven?“ nemá náhodou dneska trénink? Proč se mě ptá? „No můžu, ale ty máš stejně trénink, ne?“ „No jo, měl bych mít. Jenže jsem se rozhodl, že nepůjdu. Počkáš mě na nadru?“ odpovím, že jasně, domluvíme se na dalších věcech a jdu se připravit.

„Ahoj, nejdu moc pozdě?“ abych si to trochu vyžehlila dám mu hned pusu. „No, ani ne. Copak jsi dělala?“ a dá mi pusu taky. „Znáš to, holky. Jsem se zasekla u zrcadla“ chytnu jej za ruku a vydám se směrem k řece. „No, a proč? Vždyť ty si krásná sama o sobě, nemusíš se ani malovat“ odporovat mu nebudu a tak se na něj podívám a dodám „No však jasné, jen potřebuji víc zvýraznit tu krásu“ oba se začneme smát a pokračujeme v cestě k našemu místečku.

Když už sedíme a povídáme si, trápí mě svědomí. Snažím se hrát, že mi nic není a tak dál poslouchám Jirkovo vyprávění ze školy a celkem se i zasměji. Ale když si mě zase přitáhne k sobě a políbí mě, zapomenu hned na všechno a oddávám se jeho dotykům. Jenže tahle euforie netrvá dlouho. Skloní se totiž ke mně a pošeptá „ zamiloval jsem se do Tebe princezno. Chci být jen s Tebou“ v tu chvíli kdyby nebylo Jarka jsem asi nejšťastnější na světě, jenže mě štve, že jsem jej tak zradila a on. Zamiloval se do mě. Ale co cítím k němu já? Na otázku jestli jej miluji si odpovědět nemůžu, takže nemiluji. A Jardu? Taky ne ? Ale chci je oba a moc. V tu chvíli mě napadne geniální řešení.