Pokus III.

"No... většinou jo." usměje se Vlaďka "Naši tu skoro nejsou a tak si tak nějak zvykli, že jsem jediná ženská v domě, teda až do teď jsem byla, a tak že by asi neměli odmlouvat."
"Jo tak to máš dobrý..." směje se Dora, když uklízí zbytky nepořádku kolem ohniště. Snažili se kluci, ale i přesto tam něco málo nechali.
"Všimla jsem si, jak jsi koukala po Igorkovi." pronese jakoby nic ,paní domu, .
"No... jo no. Je zajímavej."
"Tak zajímavej určitě, ale víc s ním nebude."
"Proč myslíš?"
"Víš co... on na holky moc není. Jednu dobu kluci povídali, že je možná na kluky, ale znáš tyhle party. Jak nemá holku, hned je divnej. Já si spíš myslím něco jiného..." tajemně zakončí větu Vladěna.
Dora chvíli přemýšlí, má-li se vůbec zeptat. Nakonec jí to nedá.
"Co si myslíš ty?"
"Víš, on žije u matky. Rodiče se mu rozvedli když mu bylo patnáct a bylo to kvůli tomu, že se doma prakticky mlátili navzájem. Oba pili a pak si nadávali. Div, že prý po sobě neházeli nože. Myslím, že se bojí, aby taky nedopadl takhle. Ale zase co já můžu vědět, že?"
"No já bych po něm nože neházela." uklouzne Doře.
"Tak až takhle to myslíš." rozesměje se Vlaďka a odnáší věci dovnitř do chalupy. Dnešní rozhovor na téma Igor nejspíš skončil.
Večer v posteli Dora vstřebává informace z dnešního dne. Jak to, jak ji kluci mezi sebe přihnuli a pár jich dalo jasně najevo, že by o ni stáli (zejména Hynek), tak i to, co se dozvěděla o Igorovi. A najednou jí blikne v hlavě, že vlastně mluvili o nějaké vodě. Prý Vltavu. Hmmm. Kdo ví, jak to dopadne. Chtějí tam jet až někdy v srpnu, takže červenec bude v klidu. I když vlastně. Vlaďka říkala i něco o červencových akcích. Na chvíli přestane přemýšlet a zaposlouchá se. Zespoda je stále slyšet televize. Podívá se na vedlejší postel, kde by měla spát její kamarádka. Postel je prázdná, což znamená, že Vlaďka bude dole. Měla by tam jít a zeptat se jí, o čem mluvila, že se bude konat tenhle měsíc. Ale taky by to mohlo počkat do zítra. No, ale já bych neusnula, řekne si Dora a už se zvedá z postele.
Sejde dolů a otevře dveře do obýváku. Copak Vlaďka. Před televizí je alespoň sedm lidí a koukají na zábavný pořad co tam zrovna běží. Všichni se otočí po zvuku dveří a vyzvou ji, aby si sedla k nim. První co ji napadne je, že je pořád v pyžamu, ale tahle myšlenka je zahnána jediným pořádným rozhlédnutím po obývacím pokoji. V pyžamech jsou tu všichni.
Zaujme místo na větším gauči (chalupa je opravdu skvěle vybavena, nábytku je tu dostatek) mezi Hynkem a klukem s krátkými vlasy, který po ní večer taky pokukoval, i když ne tak moc. Jiný kluk, s piercingem v obočí jí podá skleničku s kolou. Po prvním loku Dora pozná, že nejen s kolou. Asi je v tom nějaké víno, napadne ji. Opět se rozhlédne po lidech, kteří obsadili přibližně dvě třetiny pokoje. Každý má svou skleničku se stejným obsahem jako ona. Že by to teď teprve začínalo? Myšlenka na červencové akce je ta tam.
Během patnácti minut dorazí další kluci, teď už jsou v obýváku všichni. Pořad pomalu končí a už někdo vytahuje filmy na DVD. Propukne menší hádka, na co že se to vlastně bude koukat, do které se Dora snaží nezapojovat. A není sama. Vlaďka filmy také neřeší, docela „nenápadně“ flirtuje s klukem s piercingem, Dora tuší, že se jmenuje Matěj. Vlastně by ani nenápadná být nemusela, on flirtuje ještě okatěji. Doře je ale jasné, že z toho nic nebude. Vlaďka si s kluky hraje jako s plastovými panáčky, dovolí jim popojít o pár kroků blíž k ní, možná nějaký ten dotek, pusu, když se jí hodně líbí, tak možná i do postele si je pustí. Tato situace ale přijde pouze, když si je jistá, že je do ní dotyčný zamilovaný, protože pak ví, že když ho nechá, tak jeho to pak bude mrzet. Zažila si svoje a teď se jim všem mstí. Ví to o ní málo lidí, kdo by se s tím také chlubil, ale Dora to ví. Má na to sice svůj názor, ona by tohle dělat nemohla, chtě nechtě by se určitě do toho prvního zamilovala a už by to bylo, ale Vladěna je jiná. Zná svoje přednosti.
Volba filmu padne na romantickou americkou komedii.
„Začít se musí jemně, máme tu dámu.“ Vezme Hynek Doru okolo ramen.
„Jak jako dámu?“ ohradí se od stolu Vlaďka, „Snad dvě ne?“
„Ne, jednu.“ Odsekne Hynek a všichni se zasmějí.
„A jestli dvě, tak nám tady Igor už nějakou dobu pěkně kecá.“ Po této poznámce opáleného světlovlasého kluka následuje další salva smíchu.
Smějí se všichni, dokonce i Igor, což Doru překvapí. Asi to neřeší, ví svoje, napadne ji. A tak se směje spolu s ostatními.
Jak přibývá venku tmy a na hodinách postupuje hodinová ručička stále dál a dál, začínají být všichni veselejší a veselejší. Více smíchu, dvojsmyslné narážky jak na Vlaďku, tak na Doru, a stále přibývající alkohol. Kdo ví, kam to všechno schovávají, takovýho pití na jeden večer, napadne Doru.
Při jedné lechtivé scéně v dalším americkém trháku ucítí Dora na svém stehně čísi ruku, sjede pohledem na ni, pak na jejího majitele. Hynek.
Rozhlédne se po pokoji. Vlaďka i kluk s propíchnutým obočím jsou pryč. A Hynek se k ní naklání a šeptá.
„Nešla bys prosím za mnou, musím s tebou mluvit.“
„A kam jako? To víš, někam mě zatáhneš a co já pak nebohá.“zasměje se Dora, cítí vypitý alkohol, ale přeci jenom z ní mluví i zvědavost a možná trochu chtíč. Hynek je hezký kluk a je hodný. Ale kdo ví, jak by se choval bez toho alkoholu. Určitě by nebyl tak hrr.
„Jen na zahradu. Prosím.“
„No dobře, tak jdi, nadejchej se vzduchu a já tam přijdu.“
„OK.“ Hynek se zvedne a odchází. Ani se nemotá, napadne Dorku, třeba není až tak opilý.
Po chvíli se zvedne a jde také na zahradu. Vyjde ven a hned ode dveří vidí Hynka, opírá se o zeď a má zapálenou cigaretu, alkohol na něm vůbec není poznat. Jde teda blíž k němu.
„Tak o co jde?“
„Víš, ty se mi hrozně líbíš. Je fakt že tě neznám ani 24 hodin a tudíž tohle můžu svést na alkohol a zítra třeba tvrdit, že si nic nepamatuju, ale co. Líbíš se mi. Kdybych byl víc nalitej, možná bych po tobě vyjel. A to by mě mrzelo.“ Usměje se jakoby sám pro sebe.
Neví co na to říct. S tímhle by si možná poradila Vlaďka, ale ona?
Popojde blíž k němu a vztáhne ruku po cigaretě.
„Můžu?“
„Ty všechno.“
Dora si vezme cigaretu a potáhne. Není závislá, jen jí to prostě chutná. Dokonce s sebou ani nemá cigarety. Když může tak si dá. Hynek se k ní nakloní a shrne jí vlasy z krku.
„Můžu?“
„Možná jindy, dýl.“ Usměje se do tmy Dora.
Hynek ji prsty pohladí po krku a vrátí vlasy tam se kde byly. Po tom doteku jí naskočí husí kůže. „Dobře, tak možná dýl.“ Z tónu hlasu je poznat, že se taky usmívá. Je rád, že ho odmítla. Aspoň ví, že není žádná lehká holka.
Dora mu vrátí cigaretu. „Měla bych jít dovnitř.“ Otočí se na podpatku (i když má botasky, tak to zvládá s naprostou elegancí jí vlastní) a odejde. Zanechá Hynka venku s cigaretou, dobrým pocitem a lehkým úsměvem na tváři. Na té holce něco je.
Vejde do obýváku a hned si všimne tmavé hlavy. Vlaďka je tu. Jde si k ní sednout a cestou projde kolem kluka, který má krom piercingu v obočí také na tváři výraz naprosté nechápavosti. Vlaďka se tváří vítězoslavně.
„Další?“ zavrtí hlavou Dorka.
„Tenhle bude jinej, ten to ještě nepochopil, bude pokračovat.“
„Nechápu tě. Ale nic, jdu si lehnout.“
„Jdu s tebou.“
Zanechají pánskou společnost dole a jdou spát.
Zahajovací večer skončil.