...Hokejista V...

Doma se usmívám jak sluníčko a chválím se jak sem dobrá, ač na druhou stranu mě žere svědomí, ale co…nějak si člověk užívat musí. Život je krátký a já si musím užit toho, že mě chtějí hned dva. To se nestává denně. Ještě se podívám na matiku a jdu si lehnout.

Ráno mě čekají hned dvě SMS. Jedna od Jarka a druhá od Jirky. To se mi líbí. Prostě budu mít oba a tečka. Vůbec se neznají, takže to, že by to nějak zjistili je nemožné. Školu nějak přetrpím a šmáruji si to domů. Na odpoledne jsem domluvená s Jarkem. Jirka má totiž hokej.

Teda dneska to bylo vzrůšo. Našli jsme si s Jarkem takové fajn místo kde na nás nikdo nevidí a plně jsme si vychutnávali sebe navzájem. Ač bylo fajn, nějak se cítím divně. Píšu si s Jirkou… Cítím se strašně. Ale s vidinou zítřejšího odpoledne s Jirkou…mě blbá nálada přejde.

O DVA MĚSÍCE POZDĚJI.

Každý den jsem s někým jiným…teda střídá se to mezi Jirkou a Jarkem. Jenže Jarek mi začíná lést na nervy. A hlavně tenhle blbý trojúhelník. Přestává mě bavit si vymýšlet výmluvy na určité dny, snažit se nic neříct (což s mou ukecaností, jde těžce) a prostě tohle vše. Jenže teď jak to ukončit? Nechci být sama. Asi si musím jednoho vybrat. Ale kterého?