Čtyři oči 8.díl

Sylva

V sobotu se po dlouhé době opět udělá hezky. Obloha se vyjasní, fouká svěží větřík a místní vrabčáci nadšeně spustí svou serenádu. Podmračeně vyfouknu kouř z cigarety. Tohle mi tak ještě chybělo! Kromě toho, že bych se šla nejradši zahrabat někam hluboko pod zem, což samozřejmě nemůžu, musím snášet matčiny nadšené výlevy nad hezkým počasím, milými sousedy a kdesi cosi. A aby toho nebylo málo, táta se rozhodl, že zrovna dneska musí vyklidit skříň v předsíni, tudíž po celém bytě panuje neuvěřitelný nepořádek. Nemůžu ani k nám do pokoje, protože tam už je skoro celé dva týdny zavřená Julie a pohled na její zarudlé lesknoucí se oči mi vážně na náladě nepřidá. Nejraději bych toho jejího povedeného přítelíčka rozčtvrtila.
,, Zatraceně,“ Dotčeně típnu zbytek cigarety a prohrábnu si krátké tmavé vlasy. Ještě ke všemu je právě dneska ten den, kdy Standa zcela dobrovolně vstoupí do svazku manželského s tou svojí… Markéta se jmenuje? Vlastně ani nevím.
,, Sylvo?“ Matčin hlas, linoucí se odkudsi z kuchyně, přeruší moje chmurné úvahy.
,, No?“ Otevřu prosklené dveře, vedoucí na balkón, a nahlédnu do obýváku. ,, Co zas?“
,, Zapomněla jsem koupit špenát,“ Otráveně na ní pohlédnu. V nejbližším krámu mají zajisté už nějakou dobu zavřeno, tudíž je mi jasné, že jenom proto, že si máma zase po roce usmyslela vařit, potáhnu se na opačný konec města.
,, Vezmu si auto,“ využiji nakonec možnosti nedávno získaného řidičáku a natáhnu se po klíčkách.
O pár minut později už se v tátově stříbrné oktávce prodírám poněkud hustějším městským provozem. Na rádiu si naladím svoji oblíbenou stanici a místo toho, abych se pustila tou nejkratší cestou, úmyslně to vezmu přes náměstí kolem radnice. Vlastně ani nevím, co si od toho slibuji, ale třeba možná … Žádné možná, žádné třeba. Když projíždím kolem, průvod svatebčanů se zrovna hrne ven. V čele kráčí rozveselená nevěsta v bílých šatech, co, jak si trochu s jízlivostí uvědomím, zdůrazňují její, poněkud kypřejší, postavu. A po jejím pravém boku jde ten, kterého jsem ještě nedávno milovala a považovala ho za někoho, s kým bych možná byla ochotná strávit zbytek života. Dokonce jsem se kvůli němu i změnila! Kdepak je ta divoká holka, co vymetala večírky pokaždé s jiným klukem?
Trochu popotáhnu a zamrkám, nicméně slzy stejně nezaženu. Já ho mám asi pořád ještě ráda!

Julie

Je pozdní odpoledne, když už nevím, co dál, tudíž si do pokoje přinesu náš rodinný notebook a zamyšleně bloumám po internetu. S učením na maturitu jsem po necelé hodině sekla, nejsem v rozpoložení, kdy bych byla schopná narvat si hlavy anglická slovíčka. Na tátův návrh pomoct mu v domácích pracích, jsem kašlala úplně, natož potom vyrazit někam mezi lidi, kupříkladu do kina, což byl mámin nápad. Oba dva se sice snaží, je to od nich hezké, ale co může chtít osmnáctiletá beznadějně zamilovaná holka, kterou se osud pokouší zlomit a už do toho nemá daleko? V podstatě se od sebe se Sylvou moc nelišíme, obě jsme smolařky, alespoň co se týče nedávných událostí.
,, Sakra, sakra, sakra!“ Zuřivě si prohrábnu vlasy. To, že čekám dítě, naši vzali celkem v pohodě, obávala jsem se horší reakce. Sama bych i nějak překousla, kdybych se opila někde na diskotéce a do tohohle problému bych se dostala úplně nevědomky a neměla bych ponětí, kdo byl onu noc mým společníkem, kdežto takhle je to stokrát, ba i tisíckrát horší.
Náhle se otevřou dveře a do pokoje vejde Sylva.
,, Sorry, hned zase zmizím,“ ujistí mě a prohrabuje skříň s oblečením.
,, Je to přeci i tvůj pokoj, ne?“ zeptám se nezvykle tichým tónem. ,, Mých nálad si, prosím tě, nevšímej!“ Na okamžik se zarazí.
,, Včera jsem viděla Standu,“ začne po chvíli. ,, Byl v kvádru a vedle něj šla Markéta ve svatebním. Je mi jasný, že nemá cenu si dělat naděje, když už se jednou rozhodl, tak vím, že miluje jí a ne mě. A taky vím, že moje problémy jsou oproti těm tvým úplně malicherný, ale nemůžu si pomoc!“ Náhle razantně zatřepe hlavou a povzdechne si.
,, Nemá cenu to řešit, prostě si za čas najdu někoho jinýho a bude to. Radši povídej, co ty. Nemáš třeba hlad? Nepotřebuješ něco?“
,, Ne, to je v pohodě. Spíš mám dojem, že mně z těch všech řečí za chvíli praskne hlava,“ Pousměji se. ,, Dopoledne dokonce volala babička, aby se mě zeptala na co mám chuť, že prý nás příští týden navštíví a něco upeče!“ Ostrý zvuk domovního zvonku přeruší náš rozhovor, zvláště pak ,když se z chodby ozve taťkův křik:
,, Julie! Je tu Ondra!“ Zpanikařím.
,, Já tam nemůžu jít, Sylvo. Prostě nemůžu, nezvládnu to. Nemám na jeho další odmítnutí!“
,, Dobře, chápu to,“ Ségra se s předstíranou ochotou zhostí své úlohy a zamíří do předsíně.

Sylva

Pohled na vysokého tmavovlasého kluka, co v košili a džínách přešlapuje na prahu a v ruce svírá bílou hůl, mě vyloženě dojme.
,, Ehm .. Ahoj. Jsem Juliina sestra Sylva,“ začnu hodně nejistě. ,, Asi chápeš, že s tebou Julie zrovna nechce mluvit!“ Krátce si povzdechne.
,, Je mi to všechno jasné, hodně jsem jí křivdil,“ řekne, přičemž koutkem oka za sebou zahlédnu stín. No jo, mohlo mě napadnout, že to ségra v pokoji nevydrží. ,, Jen jí, prosím, řekni, že jsem byl absolutní pitomec. Místo toho, abych poslechl své srdce, poslechl jsem matku. Řekla mi, že Julie pro mě není ta pravá a já jí věřil. Proto jsem ji odmítl, ale během těch dvou týdnů, co od té doby uplynuly, mi došlo, že jsem se mýlil. Uvědomil jsem si, že tvojí sestru mám doopravdy rád a také mi došlo, že ona to se svojí lásku ke mně myslí upřímně!“ Nepatrně se pootočím a významně pohlédnu na Julii, která tu neslyšně stojí a v očích se jí lesknou slzy. Tentokrát to však nejsou slzy smutku, to na ní vidím až příliš jasně. Že by alespoň ona měla trochu toho štěstí?
,, Řekneš jí to?“
,, Myslím, že to slyšela sama. Celou dobu tady za mnou stojí a poslouchá tě,“ S těmito slovy se nenápadně vytratím do kuchyně a nechám je o samotě.