Oni a Tell-6.část

Ta slečna neustále seděla na zemi a dál usedavě plakala...sebemenší nádech jí dělal mezi vzlyky problémy.Upřímně, že bych se zrovna zalykala sympatiemi k ní, se říct nedá.
„Já, moc jsem nepochopila, proč nás tu Ricky nechala takhle, takže kdybyste mi zdovolením mohla říct, co se děje, byla bych vám vděčná.
„Já, nevím, kde začít...“
„Moc ti nerozumím, třeba od začátku?“ v rozrušení jsem jí přestala vykat a trpělivě jsem čekala, co z ní vypadne.
„Co mi zbejvá... Tak teda dobře...Předem bych chtěla říct, že toho moc lituju a...“ Tuhle větu už nedopověděla a dala se rovnou do vypravování.
Takže, znávala jsem kdysi jednu slečnu, bývala to moje kamarádka, dnes by mě ale určitě nepoznala. Ona se potom odstěhovala a mně to bylo strašně líto...
Před třemi měsíci jsem si s kámošema vyrazila na diskotéku, v davu jsem zahlédla moc příjemného a přitažlivého kluka a mojí ješitnosti to nedalo, musela jsem ho mít, stůj co stůj.
Přitočila jsem se k němu a začla flirtovací hru, moc se ale nechytal. Byl moc smutnej, toho jsem si všimla hned.Netrvalo dlouho a vyzpovídal se mi, že má přítelkyni a miluje jí, ale že jim to moc neklape.“
„Proboha, jak se mě tohle týká?!“ zeptala jsem se celkem rozzuřeně, co mi je do toho?
„Nepřerušuj mě prosím, dozvíš se to...“ řekla se slzami na krajíčku, ale přesto rozhodným hlasem.
„Tu noc se mnou tu přítelkyni podvedl a já ač nevědomky jsem podvedla svou kamarádku z dětství...Stále za mnou jezdil, když jsem se ale dověděla, kdo je jeho přítelkyně, nejdřív jsem se zaradovala, že jsem ji znovu našla, ale po chvíli mi došlo, co jsem udělala.
On ten vztah se mnou končit nechtěl, ale já ano.“
„Ale...“
„Vydrž, už se blížím ke konci. Tak jsem ten vztah teda ukončila, odjel, netrvalo to ani tejden a byl zpět, že beze mě nemůže žít. A já se sama sebe ptám, co mám dělat zradit přítelkyni a bejt s nim, když ho ani nemiluju? Nebo ho nechat úplně odejít a zbytek nechat plynout volnou cestou? Kdo mi poradí?“
Najednou mi došlo, že to je konec, že už svůj příběh dopovídala, pořád jsem ale nechápala, co to má se mnou společného, když najednou,...
„Cože?! Takže to jsi ty? Ty a Tomáš?“
Jen přikývla...
Jak mi to mohl udělat?!!!
Moment!
„Ale říkalas, že ta jeho dívka je tvoje kamarádka z dětství, ale mys neznáme...“řekla jsem s nadějí v hlase.
„Ale jo, známe, nepamatuješ si mě? Karin...“
„KARIN? Ale to přece není možný, je to tak dávno...“
„Jak vidíš je, i když bych tě viděla radši za jiných okolností...“
„Já nevím, co říct, jak ste mi to mohli udělat!“ vykřikla jsem a zhroutila jsem se na zem. Nebrečela jsem, jen jsem tam tak seděla.
„Jak dlouho už?“
„Tři měsíce. Nebude to pokračovat, nemiluju ho. Můžeš mi odpustit?“
Nemohla jsem odpovědět, Jediné, co mi běželo hlavou bylo, že už nesnesu pohled na ní. Vyběhla jsem ze dveří, vrazila jsem do Ricky a běžela jsem do parku. Seděla jsem na lavičce a brečela jsem, tak, jako snad nikdy. Po chvíli mi to přišlo dětinské sebrala jsem se pomalu jsem šla k domovu.

„Tome?...Jsi tady? Chci s tebou mluvit.“
„Ahoj, co se stalo?“ zeptal se ospale.
„Už mi nemusíš lhát...“oznámila jsem mu, jako bych mu říkala, že má koupit rohlíky... „Už se nemusíš namáhat, vím o ní, nevím, co po mně chceš, ale já vím, že já tě nechci. Zítra odejdu.“ dořekla jsem rozhodně přesto, že mi hlavou běhaly myšlenky na to, co bude dál a srdce mi bouchalo do hrudníku.
„Telly...“ hlesl jen... „Takhle jsem to nechtěl, to ne...“
nechtěl, ale přesto si to udělal, to je konec, jsem unavená, jdu si lehnout. Dobrou noc!“
„Tell...“ chtěl něco říct, ale pak se jen podíval a řekl: „Dobrou noc.“ řekl to tak prostě a s takovou něhou, jako by říkal miluju tě lásko...jak si pohrál s hláskami, doslova mu tančily v ústech, bylo mi tak úzko.
I přesto tyhle dvě prostá slova, tohle „Dobrou noc“ znamenalo vlastně sbohem a to jsme věděli oba...