Čtyři oči 9.díl

DOSLOV

……… O čtyři měsíce později ……

,, Jonášová Sylvie!“ Tmavovlasá dívka ve druhé řadě zvedne hlavu, mimoděk se zašklebí nad správným výrazem svého jména, kvůli kterému se s rodiči odjakživa hádala, ale pak už si s vážnou tváří vyslechne verdikt maturitní komise.
,, Český jazyk za dva, anglický jazyk za dva, biologie za jedna, psychologie za dva!“ Během několika sekund Sylvin obličej vystřídá hned několik frází. Poprvé smrtelně zbledne, hned nato začne hýřit všemi barvami, až se studentka nakonec nepopsatelně rozzáří. Hodnocení ostatních skoro nevnímá, jde jí jedním uchem dovnitř a druhým ven, nemůže se dočkat, až se pochlubí ostatním. Když už to konečně mají všichni za sebou, vyhrne se dav bývalých středoškoláků na chodbu a s jásotem se rozletí do všech stran. Sylva okamžitě vytáhne mobil a vyťuká dobře známé číslo.
,, No, ahoj ségra. Tak máš?“ Chvíli zaujatě poslouchá. ,, No, to se dalo čekat, šprtko jedna!“ Nemyslí to ve zlém, naopak, z hlasu jí čiší radostný tón.
,, Jen jsem ti chtěla poděkovat, tohle máš u mě do smrti schovaný, jenom díky tobě mám z češtiny a ájiny za dvě. Dobře, pak to spolu oslavíme. Tak čau!“ Ledabyle ukončí hovor a naposledy vyrazí směrem k hlavnímu vchodu. Nepospíchá, moc dobře ví, že teď má času dost. Cestou si zaujatě prohlíží oprýskané zdi a nástěnky, zaprášené kytky a uvědomuje si, že jí to všechno bude moc chybět. Nicméně, jak se říká. Skončila jedna kapitola života, je čas ji uzavřít. A v té další jí, donedávna ještě zarytou odpůrkyni učení, čekají zkoušky na vysokou. Moc dobře si uvědomuje, jak se během posledních měsíců změnila. Vlastně se změnily obě, ona i její dvojče. Julie je šťastně zamilovaná a brzy se stane novopečenou mamkou, což by ji zaručeně ještě před půl rokem ani nenapadlo. No jo, lidi se mění, napadne Sylvu mimoděk, když za ní zaklapnou těžké vchodové dveře. Rukou si udělá clonu proti sluníčku a rozhlédne se po ulici. Když naproti uvidí zaparkované bílé auto, usměje se a pomalu k němu vyrazí. Vysoký černovlasý kluk, svírající v ruce kytici růží, jí jde vstříc. Pak se krátce obejmou, on jí pogratuluje a společně nasedají do vozu. Tehdy se Sylva opravdu naposledy zamyšleně zadívá na střední zdravotnickou školu. Má dojem, že ji v očích pálí slzy, ale ten pocit je opravdu jenom krátký, rychle totiž zamrká a pro jistotu si nasadí tmavé sluneční brýle.
,, Tak addio,“ Ledabyle mávne rukou, zatímco se auto rozjede a stane se součástí hustého městského provozu.