Pokus VII.

Probudí se a zvedne hlavu. Ještě ani nezačalo svítat, to budou tak dvě, tři hodiny v noci, tipuje Dora v duchu. Pohledem vyhledá jejich stan a zamíří k němu. Pomalu, tak aby to nebylo slyšet rozepíná zip a leze dovnitř. Alespoň pro mě mohla dojít a říct mi, že už si můžu jít lehnout, napadne ji. Otočí se zpět k ohništi a uvědomí si, že tam taky vůbec nemusela být vidět. Koukne zpět do stanu a všimne si, že není vidět ani Vlaďku. Vevnitř nikdo není. Asi by ji mělo napadnout kde Vlaďka je a jestli jí něco není, ale únava je silnější. Lehne si, zabalí se do spacáku a v tu ránu usne.
Když se za pár hodin probudí, necítí se vůbec vyspaná. Vlaďka už leží vedle ní a s blaženým úsměvem podřimuje. Kdo ví o kom se jí zdá. A kdo ví, kdo byl ten chlapec ze včerejška. No snad to z ní dneska dostanu. Tyhle myšlenky poletují Doře hlavou, když vylézá ze stanu a jde k vodě, aby si trochu opláchla obličej. Klekne si k vodě, nabere vodu do hrstí a cákne si ji na obličej. Je trochu studenější než čekala, ale zabere to. Rázem se cítí o něco bdělejší. Proces zopakuje a chce se zvednout. Jakmile ale položí ruce na kolena, aby nabyla trochu razance, někdo do ní zezadu strčí. Za celou tu dobu co je s touhle partou se jí trochu zlepšili reflexy, takže naštěstí stihne dát ruce před sebe, aby nespadla obličejem do ledové řeky. I tak si ale namočí ruce skoro po lokty a kolena. Okamžitě se otočí a vidí jak od ní utíká Jakub. Otáčí se a směje se na celé kolo. Co chce, to má mít. Rozeběhne se za ním a prohánějí se po celém jejich táboře. Oba se smějí jako malé děti tak, že to probudí ostatní.
„Fíha, tady někde bere ty plánované rozcvičky, které se zrušily už první den, sakra vážně.“ Vylézá ze stanu vysmátý Kryštof. „Co že ste se do toho tak obuli, mládeži?“ křičí přes rameno a kráčí k vodě, aby se svým obličejem udělal to samé jako před chvílí Dora.
Jakub se zastaví… otočí se na Doru a mrkne. „No představ si.“ Začne.
„Sedím takhle u vody, přesně jako ty a oplachuju si obličej, přesně jako ty.“ Pokračuje Dora.
„Hmmhmm.“ Zahuhlá Kryštof aby pokračovali.
„No a já k ní příjdu.“ Povídá Kuba a blíží se zezadu ke Kryštofovi.
„Jo přesně.. on ke mně přijde.“ Začíná se smát Dora a kráčí vedle Kuby.
„A takhle…“ nadechne se Kuba a natáhne ruce.
„…do mě drkne.“ Zavolá Dora a to už oba do Kryštofa strčí.
Ten tuto nečekanou akci neustojí a spadne do vody celý. Ozve se všeobecná salva smíchu.
„Tééda… já vám dám.“ Vrhne se po nich Kryštof. Je přece jenom trochu silnější a Kuba je takové párátko, takže se nejdřív vrhne na něj a hodí ho do vody. Dora se ho běží zastat a potom už ve vodě zápasí všichni tři.
„No a jako na nás zbyde co?“ volá vesele Hynek a rozeběhne se taky k řece. Ostatní ho následují. Celá parta tak absolvuje veselou rozcvičku v ledové Vltavě.
Vlaďka se v jednom kuse tulí k Matějovi a Doře je jasné, kdo jí to včera zabral místo ve stanu. Koukne po Kryštofovi, ale ten má teď plnou hlavu toho, aby ze sebe setřásl Igora a Kubu. Dora se musí usmát, když vidí jak neopálený, hubený Igor a o něco opálenější ale možná ještě hubenější Jakub visí na svalnatém a do hněda opáleném Kryštofovi. Obhlédne celou tu scénu a vidí, jak se všichni baví. Náhle jí přejde všechen smutek a pocit nespravedlnosti vůči světu, který se v ní nahromadil včera. Zezadu k ní přistoupí Hynek a obejme ji.
„Tak co, vyspala ses dobře?“
„Určitě to šlo líp, kdyby neměla tvoje ségra návštěvu a já nemusela trávit většinu noci venku, ale ano, dobře. A lepší ráno si nedovedu představit.“ Usměje se nad dnešní rozcvičkou Dora.
„To jo, je to fajn, jak se dovedou všichni tak bavit. Počkej, ségra měla návštěvu? To jako Matěje?“ ani Hynkovi zjevně neušlo, jak se ti dva dnes k sobě mají.
„No, asi. Ještě jsme se nějak nedostaly k tomu, aby sme si o tom pokecaly.“
„Tak to koukej zjistit. Ne že by mě zajímal život mojí ségry a už vůbec ne ten sexuální, ale tak víš co, čistě z principu.“ Usměje se Hynek a líbne jí na krk. „Tak mě napadá, kdy ty pozveš mě na návštěvu. Nemyslím hned dopadnout stejně jako tihle,“ kývne hlavou k Matějovi a Vladěně. „ale chtěl bych s tebou být taky chvíli sám.“
Doru už jeho upřímnost nepřekvapuje a uvědomí si, že by s ním taky byla ráda někde o samotě. Je hodný a má jí rád. A ona jeho asi taky. Igor je chápavý a je to vlastně to stejné jako když se dvou kamarádkám líbí stejný kluk a on si jednu vybere. Tady to prostě je kluk, ta kamarádka.
Po tom , co se všichni usuší, nasnídají, proberou to, jak skvěle začali den a připraví věci, začnou kluci nosit věci k řece, aby mohla celá parta opět vyrazit. Některým jedincům ještě vydržel zápal z rána a pobíhají okolo jako šílenci. Cákají vodu po sobě navzájem a po ostatních taky. Mezi těmito blázny se vyskytuje Vlaďka a její (asi se to tak dá říct) milenec, a potom také Igor s Kubou. Doru napadne, že je fajn, že se spolu začali víc bavit, alespoň Igor už tak nemyslí na Hynka. I když je pravda, že ty pohledí se opakují stále. Ne tak často, ale stále.
Hynek přestal pohledy, které po něm a Doře Igor házel, vnímat, je si teď skoro jistý, že mu to s Dorou vyjde. Takovou holku jako ona nepotkal. Na začátku prázdnin se bál, že bude jako jeho sestra, ale zmýlil se. Je jiná. Vzhledem je to podobný typ jako Vladěna, ale chováním je úplně jiná. Je prostě taková, jaká by podle Hynka měla holka být. Je hodná a bere kluky i jako kamarády. On ví, proč se Vlaďka chová ke klukům tak, jak se chová a ještě teď když si na to vzpomene tak by tomu bastardovi nejradši rozbil hubu. Bude ještě dlouho litovat, že to neudělal už když ho s Vlaďkou potkal poprvé. Jo, tehdy to byla ještě jiná holka. Ale to už je nějakej pátek, řekne si Hynek a znova se podívá na Doru. Tohle by mohlo vyjít, tuhle mám rád. Snad to nedopadne jako posledně.
Ne jednom klidnějším úseku se náhle začnou lodě za Hynkem a Dorou pohybovat rychleji a ozývá se smích. Když se oba z té jejich první pozice otočí, zjistí, že veselá nálada jejich kamarády zdaleka nepřešla. Využili klidnější vody a pomocí jejich vlastních sil se začali předhánět. Kupodivu se brzy do čela dostanou právě Igor a Kuba. Když se chystají předjet i Doru s Hynkem, je to těžší. Ostatní mohou jen pozorovat, jak jedou skoro vyrovnaně.
„Wow,“ hlesne Vlaďka. „ty nás ale dali co?“ otočí se na Kryštofa. Je trochu vystrašená, jak se bude Kryštof vůči ní chovat, už se mu jistě muselo donést co se stalo v noci, ale Kryštof je v pohodě. Srovnal si v hlavě, že když už jsou spolu ti dva skoro oficiálně, tak nemá cenu se zlobit. Dokud to bylo kdo z koho, tak to cenu mělo, měl šanci. Teď jsou karty rozdány, tak proč to řešit?
„No to teda, ale pochybuju, že dají i Hynka s Dorkou.“
„Proč myslíš?“ ozve se někdo z jiného člunu.
„Protože ti dva jdou už teď skvěle sehraní, jeden by neřekl, že je Dorka začátečník.“
„No to je sice pravda,“ ozve se pro změnu někdo jiný, „ale kucí, ti jsou dnes ve formě a sehraní jsou jako málokdo. Jsem se divil, takový párátka a předjedou nás jako nic.“
„No jo, tak když je někdo naladěnej na stejnou notu.“ Prohlásí Kryštof. V té vteřině, kdy se rozmýšlel jestli tohle řekne nebo ne, se strachoval, aby to nevyznělo zle. Když se s klukama dnes rval ve vodě, všiml si, jak blízko k sobě mají. Ale možná už je jenom zblblej z toho, jak si všichni Igora dobíraj. Každý se přece na vodě hodně pozná s tím, s kým sjíždí. A Igor i Kuba byli poněkud samotáři a konečně si jeden i druhý s někým rozumí. Tak co. Teď jen doufal, že si to, co řekl někdo nevyložil zle. Rozhlédl se po ostatních, ale nikdo se nesmál. Kryštofovi se ulevilo. Dnešní ráno proběhlo v maximální pohodě a on věděl, že kdyby se něco pokazilo takovouhle poznámku, těžko by se to spravovalo. Usmál se sám pro sebe, nad čím to tak přemýšlí.
„No tak jedem, ne? To že jsou všichni čtyři tak sehraní a my ostatní jsme naprostý lemry neznamená, že nám musí ujet, ne?“ zasmál se a pobídl člun k pohybu.
„No jasně.“ Zasmáli se ostatní a také znovu zabrali.
Tak touhle větou nic nepokazil.