Fantasmagorie II.

Oslepen smutkem a trápením každého všedního dne. Přicházím a klepu na tvé dveře. A utírám si slzy s vědomím bolesti. Večer na mě voláš a díváš se do mých očí. Někam rázem letíme na křídlech času. Zdá se to jako sen a tak se pevně držíme. Všechno trápení odchází daleko od našich myslí. Tvé oči a tvůj úsměv jsou tím klíčem ke vchodu. Do světa fantasie, kde naše láska může a umí létat. Jen zde lze naleznout důvod proč létat. Když otevřeš knihu průvodce a čteš si tu část o životě nevěříš, co vše jest zde možno. Ty sama jediná si můžeš vysvětlit, co děláš právě děláš a co se ti stane! A jestli hvězdy začnou padat, tak je položím zpátky pro tebe a tvůj úsměv. Podívej se do knihy básní a zjistíš, že vše najdeš ve své hlavě. Uplynul krátký čas a my se musíme vrátit zpět. Můžeme jen toužit po všech těch dnech spolu, kdy se zase vrátíme ke svým snům. Co je správné je silné a ostatní pro nás nemá vůbec žádný smysl. Žijeme své životy. Na iluze zde není místo. A tak věřím, že bude každý den šťastný. V tvém boji i snu objevíš pravdu kvůli mně. Jestli je tvá mysl tak silná máš pravdu přímo před očima.
Nezapomeň, že umíš létat a dosáhneš na oblohu. Vždy, když se ranní sláva rozprostře kolem, křič a plač hlasitě. Právě se vracíme do života, tak otevři oči. Až budeš příště stát se mnou, tak to uvidíš a usměješ se. Přes svou pýchu, která se tě bude snažit zlomit a nutit odejít sen tě udrží. To oni nikdy nepochopí. Tvoje slzy už nikdy nespadnou a pocit, zázrak a oheň tě zahřejí u srdce. Rozběhnout se dolů a o nic se nestarat, nebyl to tvůj sen? Dnes večer nepromarni svou šanci a vydej se na cestu. Já na tebe budu čekat. Než se vrátíš. Takový čas znova uběhl a ty se vracíš na runway světa. Světla blikají a vidím tvou tvář. Viděla si anděla a on letěl vedle tebe. Když jsem spal. Já se nikam nevydám. Strávím svůj čas s tebou, mám tě rád. A tak zůstávám. Budeš má rádkyně a já tě poslechnu. Dnes začíná další jízda. Tak se drž.