Anděli...

Když byla s ním, jakoby svět zrůžověl. Slunce jakoby se smálo a celý svět s ním. Jeho odlesky v oknech vrhaly krůpějky zlata na její tvář a svět utíkal tak rychle. S každým jeho úsměvem, jakoby se jí vlila nová energie do žil a teplo okolního světa se jí stalo vlastním.

Když den šel pomalu spát a kraj zahalila tma, teplo přece zůstalo. Plulo kolem jako vlny řeky, která svítila tisíci žárovek, které narušila snad jen občasné proplutí loďky, nebo přelet labutě.

Snad jeho teplá dlaň, nebo hvězdy nad hlavou
tolik hřály..

Lze milovat anděla..?

Řekla bych, že ano..