Pokus IX.

Jde po tichém zvuku a ten ho zavede až na nejposlednější roh oné umývárky. To co Hynek vidí ho překvapí víc než cokoli jiného. V první vteřině se bál, že Mates něco vyvedl a že tam najde svojí mladší sestru. Ale omyl. Ten koho tam vidí, rozhodně není Vlaďka, ani se jí trochu nepodobá. Na zemi, v rohu bílé místnosti se pláčem otřásá Jakub.
Hynek pomalu kráčí k němu, ale není to nejmenší postava, takže po pár jeho krocích Kuba vyplašeně vzhlédne. Nezmůže se ani na slovo a tak na Hynka jen polekaně kouká. Hynek si sedne vedle něj na zem. Uvědomí si, že kachle jsou pěkně studené a že jestli tu Kuba sedí dlouho tak je už určitě pořádně promrzlej. Jen tak tam vedle něj sedí a neví co má dělat. Kdyby měl utěšovat jakoukoli holku, vzal by ji prostě kolem ramen, to zná už od ségry. Ale tohle je něco jiného. Ještě nikdy neviděl v tomhle stavu kluka. Jistě, on Kuba není žádný machr ani borec, ale kluk to prostě je. A co se mohlo stát tak hrozného, že z toho je v tomhle stavu? Otočí se pomalu k němu.
„Kubo?“
„Hm?“ krátká odpověď doprovázená několika vzlyky.
„Stalo se něco?“
„Asi..“
Hynek váhá jestli Kuba nemůže kvůli pláči mluvit nebo jestli mu to prostě nechce říct. Zvolí proto jinou metodu.
„Ta zem e tady pěkně studená. Sedíš tu už dlouho? Mohlo by tě to stát zdraví a …“
„To je mi celkem jedno.“
„Takhle nemluv… tak co se stalo?“

Druhý den ráno. Přestože se nikomu nechce vstávat, všichni se už při snídani baví o tom jak se do Krumlova těší. Dora se u stolu šťastně opírá Hynkovi o rameno. Včerejší večer nemohl být lepší. Povídali si s Hynkem až do té doby než usnula. Vlaďka s Matějem tvoří také naprosto šťastný pár. Tohle léto přeci jenom stojí za to. Všichni tu sedí, spokojené snídají a povídají si. Akorát kde je Kuba?
„Kde je Kuba? Neviděl jsi ho?“ zeptá se Dora Hynka.
„Asi dospává, vzbudíme ho potom, neboj.“ Líbne Hynek Doru do vlasů a odpoví jí takovým tónem, že víc už e o tom bavit není třeba. Doře se to nezdá, vždycky to byl Hynek, kdo všechny popoháněl aby už už rychle vstali, balili a už aby se jelo a najednou Kuba dospává a ZROVNA Hynka to nevyvádí z míry? To je nějaké divné.
Hynek si všimne jejího zamyšleného výrazu.
„Děje se něco?“ to už by na mě bylo asi moc, kdybys měla problémy i ty. Napadne ho smutně v duchu. Kdyby se něco stalo Doře, to bych asi neustál.
„Ale ne, jen mě napadlo, jaký jsi vždycky byl pedant na to brzké vstávání a najednou neřešíš to, že Kuba dospává i když všichni jsou vzhůru a už pomalu začínají balit.“ Usměje se Dora.
„Už začínají balit? Kristova noho, to abychom začali taky, máme toho přeci jenom hodně.“ Odpoví rychle Hynek, zvedne se od stolu a odchází směrem k „jejich“ stanu. Doře zmizí úsměv z obličeje. Tak tohle už normální opravdu není. Ale pokud se děje něco, co by měla vědět, Hynek jí to řekne. A pokud ne, ona ho k tomu nutit nebude. Radši se vydá za Igorem, který nesl umýt špinavé nádobí od snídaně.
„Dobré ranko.“
„Dobré.“ Usměje se Igor, nevšiml si jí a tak se trochu lekl, ale i tak ji rád vidí.
„Jak jsi spal?“
„Docela dobře, akorát mě asi ve dvě vzbudil Kuba, ale jinak v pohodě.“
„Kuba tě vzbudil ve dvě? Proboha proč?“
„No to bych taky rád věděl.“
„To ti ani neřekl proč tě budí?“
„No… no já nemyslím, že mě vzbudil úmyslně. Vracel se, nevím odkud, do stanu a přitom mě vzbudil.“
„Jo takhle… to je zvláštní.“
„To je, ale nějak se dneska vymluvil kdykoli jsem se jen mezi řečí zeptal, proč dělal takový binec ve dvě ráno.“
„Hmm… Hynek je taky dneska nějaký nemluvný. Myslím, že ví, kde Kuba ponocoval, ale pochybuju že to řekne.“
„Zajímavé.. no jo… tak se uvidí. Zatím ahoj, měl bych toho ospalce vzbudit a začít balit.“ Řekne spěšně Igor a odběhne. Dora za ním jen udiveně kouká. Dneska jsou všichni nějací divní.

Při cestě do Krumlova se atmosféra příliš neliší od předešlých dní. Všichni se smějí a baví se. Dora se přesto nemůže zbavit pocitu že tu něco nesedí. Uklidňuje se, že si to třeba jen vsugerovává, ale i tak. Je to divné. Na jednom horším úseku se jedné dvojici lehce škrábne člun. Nikdo nechce nic riskovat a tak se lodě vytáhnou na břeh a vše se kontroluje. Ostatní kteří nejsou u lodě nic platní využívají volný čas k odpočinku.
I když už je Mirkova loď opravená, Hynek přesto řekne, že ještě nevyjedou. Čekal nějakou negativní odezvu, ale jak se zdá, nikdo se odpočinku nebrání. Tím líp. Lehne si do trávy a přemýšlí o tom, o čem se včera bavili s Kubou v umývárce. Na chvilku se nadzvedne a podívá se po Kubovi. Sedí na břehu řeky a hází kamínky do vody. Hynek si je jistý, že ví, na co Jakub myslí.
Na to, co má dělat. Respektive na tu otázku Co mám dělat? Včera se mu Kuba přiznal, že sám neví jak to má s Igorem. Bojí se, že se do něj zamiloval, ale zároveň nechce nic riskovat, protože se bojí, že to je jen tím, že se s ním nikdo tady tolik nebaví a on by to nechtěl pokazit tím, že udělá chybu. A taky ho do teď nikdy nenapadlo, že by se mu mohli líbit kluci. Zatím chodil s několika holkama a bylo to prý v pohodě. V téhle situaci by opravdu Hynek být nechtěl. Ale nelíbilo se mu ani v pozici toho, kdo to všechno ví. Cítil totiž, že by mu měl nějak pomoct a on nevěděl jak. Znovu se nadzvedl a opět stočil pohled ke Kubovi. Napadlo ho to akorát ve chvíli, kdy ke Kubovi přicházel Igor. Sedl si vedle něj a začali si povídat. Hynek by je byl dál pozoroval a zkoušel odposlechnout o čem se baví, ale zrovna mu před oči vstoupila Dora.
„Tak šéfíku, pojedeme?“