vyznání krásy

VYZNÁNÍ

Je brzké ráno,
nad krajinou plují mraky.
Malá, krásná. Slunečnice
pomalu zvedá své okvětní lístky
do probouzejícího rána.

Motýlí křídla vlní vlahý vzduch
vonící padající rosou jenž stéká
po tvém těle ve stříbřitých krůpějích.

Otevíráš své těžké víčka znavené spánkem,
koukáš zmateně do prvních paprsků ranního slunka,
jenž tě hladí po tvářích a zlehka se plíží po celém tvém krásném těle::

Já, malý chlapec stojící opodál s úžasem pozoruji tu krásu jenž kýžené
vzplanutí slunce na nebi z rána odhalilo mi svých tajemství.

Jsem nahý,stojím tu před tebou uprostřed louky-sotva dýchám vzrušením.

Jsi tak krásná !!
Ztrácím půdu pod nohami,nechávám se pohltit tvými pohledy jimiž mě svádíš
až k zbláznění,propadám těm novím pocitům jenž zůstali mi doposavad tajemstvím:

Přistupuji blíž pln vzrušení,tají se mi dech,stékající kapky potu pozádech.
sbírám odvahu a přistupuji nesměle blíže ,srdce mi bije na poplach!!

Dotýkám se tvých zlatavých lístků,hladím tě po tváři.
Tvá kůže sametová jak nejjemnější lesní mech, vítá mé ruce úsměvem
na ústech ,znichž vyšel štastný vzdech, než jsem se nadál ležím na zádech-vedle tebe-stebou!!!

Nad námi letí ptáci,slunce a blankytně modré nebe, cítím krásné chvění na svém těle, mám ted tebe .
Svět se otočil zhůry na zemi mám ted nebe,ze světa zmizely veškeré chmury amísto nich mám ted tebe!!!!!!!!!
Já do tebe jsem blázen!!!