Oni a Tell-7.část

Tak je to tady, já tomu nevěřím! Už půl roku žiju s kámoškou, od Toma jsem opravdu hned druhý den odešla a s kým že to bydlím? Asi to překvapí, ale mám společný byt s Ricky, to by nebylo tak zvláštní, ale bydlí s námi taky Karin (neboli slečna, která sdílela lože s mým ex, Tomem).
Tomášek ovšem neváhal a hned si našel náhradu, mám ale dojem, že jaksi ztrácí vkus, teď chodí s 15tiletou studentkou ekonomické školy, která má obrovskou zálibu v EMO stylu, no fuuuj, ale tak každý občas přestřelí a hlavní je, že je spokojený ne?

„Ricky, kde mám to červený triko?“ zeptám se.
„Jaký?“ odpoví moje kámoška s andělským úsměvem...
„Že by to, co sis ode mě před tejdnem půjčila?! A pohni chci si ho dneska vzít.“odvětím jí trpělivě.
„Aha, noooo, víš...“
„Ricky?! Kde je to triko?!“
„Já jsem ho asi vyprala na moc víš?“ řekne kámoška provinile a vyndá moje sexy červené tričko momentálně o velikosti jako pro novorozeně. Miluju jí, ale jsou okamžiky, kdy bych jí zabila a to doslova.

Rozhodla jsem se konečně vzít svůj život pevně do vlastních rukou, počínaje opuštěním Tomáše a konče tím, že si celkově musím vylepšit skóre v osobním životě.
Přestože jsem s momentální situací spokojená, už mě unavuje si jen užívat a nemít někoho na stálo. Chybí mi láskyplné objetí za dlouhé noci bez všech postranních úmyslů...(jinak řečeno, nestojím o to, aby mě pořád někdo chtěl dostávat do postele!)
Můj citový život je na bodu mrazu, v podstatě se odvíjí pouze emočně a to tak, že seřvu Ricky, když po sobě nechá všude svinčík. Jojo, společné bydlení není vždy slast.

„Ricky? Poslyš já mám nápad.“ zakřičím kamsi do prostoru pouze mírně natočená směrem ke dveřím do koupelny.
„Co říkáš?“
„Že mám super nápad.“ řeknu mírně podrážděně.
„Vážně? Sem s ním.“ pronese klidně, když vchází do pokoje s kávou v ruce.
„Co kdybychom někam vyrazily?“
„No to je ovšem velmi zajímavý nápad, za předpokladu, že najdu svoje oblečení...“ Chvíli jsem ji ještě pozorovala, pobavené plamínky v jejích očích prudce zářily.
„Půjdem ještě dneska, co ty na to?“ zeptám se, ale hned nato se příšerně vyděsím, jelikož tak bleskovou změnu výrazu jsem v životě neviděla. Nejenže plamínky z očí zmizely jako by je spláchla velká voda, ale navíc Ricky neuvěřitelně zbledla. Vystřídala ještě několik barev, když to zakončila temně rudou až nachovou.
„Prosimtě seš v pohodě?“zeptám se užasle.
„Jo, já jen... mám dneska rande s Mírou, budu u něj nejspíš spát...“
S útrpným výrazem, který mi říkal: „Nic neříkej!“ a nynější barvou rajského jablíčka se otočila a odešla do koupelny za účelem zušlechťování se...
Nějak jsem to nemohla pobrat...Míra a Ricky? To není možný! Nesmysl, i dva se k sobě vůbec nehodí. Ale, co když?..........Ne! Nebudu na to vůbec myslet, jsou to kamarádi...určitě...
Po hodině a půl strávené čučením do zdi a cpaním se čokoládou mě z transu probere zavrzání kliky...a Ricky vešla...Vypadala vážně krásně, její dlouhé blonďaté vlasy jí obtáčely úzkou šíji a obličej s jemně vsazenými ústy a nezvyklou kombinací zelených očí. Lehounké světle modré šaty vlály v průvanu otevřeného okna a tyrkysové lodičky ještě zdůrazňovaly její štíhlou postavu a dodávaly celému výjevu na křehkosti.
„Ehm, tak já jdu.“
„Moment, copak on pro tebe nepřijede?“
„Ale jo, samozřejmě, už stojí před domem...“
„Aha, no tak ho pozvi ještě na chvíli dál.“
„Cože? Noo, my už jsme chtěli jet.“
„Nesmysl, ta chvíle vás nezabije.“
„Ale...“ chtěla ještě něco namítnout, jenže já už stavila vodu na kafe.
Za chvíli se vrátili, Mirek vypadal tak úžasně, až jsem na chvíli přestala myslet.
„Ahoj Tell, dlouho jsme se neviděli...“ řekl s tím svým osobitým úsměvem.
Jak moc se změnil...jeho dredy byly dávno pryč vystřídány krátce stiženými vlasy do oslňujícího účesu, sako s kravatou, košilí a skvěle padnoucími kalhotami ho naprosto změnili...(a pak že šaty nedělaj člověka!)...Bláznivej dredař byl pryč, zato tu stál dobře vypadající mladý muž.
„Ahoj, to je pravda, už je to celkem doba...Dáš si kávu viď?“ na Ricky ani nepohlédl, celou dobu mě sledoval.
„No...“ teď se podíval na Ricky, pak zpět na mě a mluvil dál: „Víš, už jsme chtěli vyrazit na večeři, ale když se tak na tebe koukám...Co kdybychom jali všichni?“
„Co?! Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad.“ řeknu nejistě a hodím oko na kamarádku, která má pro změnu v obličeji krásně čitelný vztek se zklamáním a zmatek. Zvedla se ze sedačky a...
„Víte co?! Přešla mě chuť! Jeďte si sami!!!“ zařvala a zabouchla za sebou dveře svého pokoje.
Nejspíš jsem měla běžet za ní, uklidňovat jí a říkat ať neblázní a jde s Mirkem sama, ale nějak mi to takhle vyhovovalo. Míra jen pokrčil rameny, usmál se a sedl si do křesla, kde vyčkával až se upravím.

Celý večer probíhal skvěle, bavila jsem se jako už dlouho ne. Nejprve jsme spolu zašli do čínské restaurace na jídlo a pak jsme skočili v nedalekém klubu, kde jsme si dali pár skleniček a zatančili si. Na Ricky jsem ani nepomyslela, byla jsem najednou tak uvolněná...

„Bavila jsem se výborně, moc ti děkuji, ale mrzí mě, že jsem vám zkazila schůzku.“
„Ale prosimtě, za to ty nemůžeš, nechápu, proč Ricky tak vyváděla a popravdě mě to ani nemrzí, byl jsem s tebou moc rád, přesto, že jsem to neplánoval...“ já samozřejmě moc dobře věděla, proč Ricky vyváděla, chápala jsem jí...
„Eh, no já s tebou taky, ale budu už muset jít.“
„Hloupost, stavíme se ještě u mě a ty tam přespíš, přece se nepotáhneš takovou dálku domů...“
„Ale já sebou nemám žádný věci...“
„Něco ti půjčím...Tak pojďte madam, vyrážíme...“

Mírův byt byl překvapivě pořád stejný...všude samá vonná svíčka, spousta olejíčků, čajů, barviček a úplně vzadu pokoje stála velká postel, noční stolek a na něm vodní dýmka. U postele ale leželo ještě něco...Podprsenka??? Co tu proboha dělá?
V tu chvíli přišel Míra z kuchyně s lahvinkou vína a... „Co je s tebou? Jsi rudá jak rak...“
„Ehm, no já jen, tys tu někoho měl?“
„Pokud se pamatuji, tak ne. Proč?“
„Já jen, že támhle se válí něčí podprda...“
„Jéé, promiň, ona tu byla na víkend ségra, tak to fakt promiň.“ řekl a rozesmál se, já se k němu přidala...
„Ty mi promiň...“
„V pohodě, dáš si se mnou vínko?“