Pokus XI.

Dvojice tam ještě nějakou tu vteřinu stojí a pozoruje druhou, smíchy se svírající dvojici. Hynek s Dorou si vymění pohledy, ale pořád se nemohou dostat k tomu, aby se alespoň o krok pohnuli.

V záchvatu smíchu se rozhlídnu, jestli tuhle scenérii někdo viděl. Pořád se směju, vždyť je to hrozně komické. Ale pak si všimnu Hynka a Dory. Drží se za ruce a udiveně po nás koukají. Slezu z Jakuba a drknu do něj. Hlavou kývnu směrem k nim. Jakub se rychle zvedne. Oba tam stojíme jak přistižení a nevíme co dělat. Když na ty dva znova pohlédnu, neubráním se tomu, že mi začnou cukat koutky. Skloním hlavu a tiše se směju. Kuba si toho asi všiml a jak to tak bývá, rozpoutala se řetězová reakce. Začal se smát. Pak já ještě víc. A za chvíli už se oba zase řežeme smíchy. A ti dva jsou mimo ještě víc.

"Tak jako tohle..." vyhrkne Hynek a pořád kouká vyděšeně před sebe. Snaží se urovnat co se mu děje v hlavě. Že by přece jen Kuba...?
"..jo..." sdílí jeho pocity překvapení Dora. V hlavě jí to rotuje snad ještě víc než Hynkovi. Že by Igor snad teď Kubu...? Kdyby tak Hynek věděl.
"Kdybys věděla co vím já, koukala bys ještě víc."
Dora se na něj otočí. První co jí napadne je, že se mu Igor s city k němu svěřil, ale to by jí snad řekl. Netroufá si něco říct, aby to nebylo ještě horší. Hynek ale evidentně nehodlá tuto myšlenku rozvést. Dora se otočí zpět ke klukům, kteří se div smíchy neválejí po zemi. Tak bezva, oni se tu tlemí a my stojíme a čumíme na ně....

Večer jde celá parta novopečených vodáku opravdu k táboráku ke kterému je přes Hynka pozval Štěpán. No k táboráku. Byla to skoro vatra a okolo ještě pár menších. Celá třída je prostě celá třída. Naší partu tam každý přijme tak, jako by s nimi byli ty 4 roky ve třídě taky. Večer se rozjíždí, popíjí se všechno možné, ale v míře. Kolem největšího ohně sedí skupina a klábosí. Občas se nějaké párečky odejdou projít, aby se za chvíli vrátily a opět splynuly s davem. Hynek Doře představuje Štěpána.
"Tak tohle je ta kráska co prospala polovinu dnešního dne?"
Dora se usměje a podívá se na Hynka. Ten kluk se mnou flirtuje, schválně co budeš dělat ty?
"Přesně to je ona." Hynek se zatváří vítězoslavně a usmívá se. "Doro, Štěpán. Štěpáne, Dora." Hnědovlasý klučina natáhne ruku a jakmile mu Dora podá svojí, letmo ji na ni políbí.
"No nic, " prohlásí najednou Hynek. "od toho ohně jde docela teplo. Dal bych si něco k pití, chceš taky?" koukne na Dorku.
"Jo jasně." opětuje mu usměv a už už se otáčí, že s ním pro to pití půjde. Hynek ale už odchází.
"Tak já jsem za chvíli tady. Štěpáne budeš chtít pivo, když už tam jdu?"
"Ne, já mám, ale dík."
Dora je v šoku. Štěpána napadne co ji asi udivilo a rozhodne se, že ostychy by na tohle téma měly jít bokem.
"Šokuje tě, že tě tady tak nechal s cizím klukem, kterej s tebou navíc nepokrytě flirtuje?" usměje se. Hezky se směje napadne Doru. Odpovědí mu budiž její rozpačitý úsměv a pohled stranou.
"No je fakt, že tohle bych si já nerisknul, být ty moje holka."
"My.. spolu nejsme tak dlouho a navíc... takhle na vodě. Je to trochu volnější. Nehlídá mě jak pes... asi bych udělala to samý."
"Fakt?"
"Ne." Dora už je opravdu naštvaná, ne na Štěpána, ale na Hynka. Je pravda že Hynek nemá důvod o ní pochybovat, ale takhle jí tam s ním nechat...
"Myslel jsem si to. Nesednem si k ohni? Hynek nás najde."
"Tak jo.." usměje se konečně pořádně Dora. Ten kluk je opravdu sympatický.
Se Štěpánem najednou cukne.
"Co se děje?" vyvalí na něj Dora oči.
"Šokoval mě tvůj úsměv. Prvně jsem tě viděl jak spíš, to ses popravdě, a neber to jako výtku, moc nesmála. A pak teď večer. Prostě tenhle úsměv..to bylo něco úžasnýho."
Dora se začervená. Ještě že je tma, pomyslí si.
Sednou si k ohni a povídají si. Po chvíli přiběhne Hynek se slovy, že nemohl to pití sehnat, ale že už konečně našel zdroj. Sedne si k nim, obejme Doru kolem ramen a zapojí se do hovoru. Dora hodí na Štěpána omluvný pohled, ani sama neví proč a opře se o Hynka.

Tak kdepak tě máme? pomyslí si Vlaďka a dál se prochází kolem ohně. Vždyť tu někde ještě před chvílí byl. Hlavně aby ho nepotkal Hynek, to by byl oheň na střeše.
Ááá... tady jsi!
"Ahoj."
"Jéé...žiš... ahoj.. Vlaďko.... tééda.... tebe bych tu nečekal." kouká vyděšeně hezký, černovlasý kluk s modrýma očima ne jako studánky nýbrž jako ten nejhlubší oceán. A tyhle dva oceány mi kdysi učarovaly, vzpomene si Vladěna.
"Tak to nápodobně, Adámku." ten její známý, nic neříkající úsměv.
"Ale sluší ti to, Vladi."
To bych teda řekla, však jak jinak se mám obléknout, když tě tu tak vidím. Ani nevím proč jsem si tohle oblečení brala s sebou, ale jak tak na to koukám, hodilo se. "Hmm... děkuju." tentokrát je ten úsměv o něco upřímnější. Adamovi se evidentně ulevilo.
"Tak... nedáme si třeba něco k pití? Dlouho jsme se neviděli."
"Ale jo, klidně." usměje se znovu Vlaďka, nechá si nabídnout rámě a jdou. Teď jen aby nás neviděl Matěj, napadne Vlaďku. Snad Adam nic nezkusí. Když procházejí kolem místa, kde sedí Dora a Hynek, všimne si Vlaďka toho, jak se kromě Hynka má k její kamarádce i jiný kluk. Vlaďku napadne, že ona by si s ním teda říct dala, ale tohle záleží na Dorce. Najednou se Hynek zvedá a odbíhá, když proběhne kolem nich, je vidět, že se usmívá, možná trochu opilecky, ale usmívá.
"Hele, tvůj brácha."
"Jo, všimla jsem si, zase pije, ten to dneska dlouho neustojí."
"No tak nebudem pozadu, ne?" mrkne šibalsky Adam. V očích se mu leskne oheň od táboráku. Panebože, ať rychle potkáme Matěje, napadne v šoku Vladěnu. Nicméně, odvést se nechá. Než úplně zmizí z dohledu, ohlédne se ještě po Doře. Ten cizí kluk si k ní přisedl blíž a teď jí cosi šeptá do ucha. No co, on Hynek není ta nejlepší partie. Jeho bývalá by mohla vyprávět. Ale tenhle se jeví ještě úplně jinak. Vlaďka ho nedokáže odhadnout. Dora se něčemu směje a na oplátku mu taky něco říká, přímo k uchu.
Tenhle večer bude ještě dlouhej...