Proč Ty?

Ptal jsi se, proč Ty?
Když jsi před rokem nastoupil do firmy, zaujal jsi mě, po dlouhé době se mi někdo líbil, což je úspěch, protože jsem své srdce po všech zklamáních zavřela pod zámek. Těšila jsem se najednou do práce, na každý den, kdy Tě třeba potkám nebo uvidím. Stačilo mi to, víc jsem nechtěla.
V červnu, za deštivého odpoledne, kdy jsem se vrátila unavená domů, pustila jsem si film. Brečela jsem u něj a říkala si, co dělám špatně. Usnula jsem nebo ne, kdoví, ale v tom snu či vidění jsem zahlédla, jak stojíme nazí v objetí, díváš se mi do očí a aniž bys promluvil, cítila jsem, že mě miluješ. Procitla jsem celá zmámená, rozpačitá, překvapená a tak trochu nevěřící...
Nemohla jsem spát, nemohla jsem jíst, nemohla jsem se soustředit… Ale najednou jsem mohla péct buchty ve čtyřiceti stupňových vedrech, šít, kreslit, smát se. Jak „málo“ stačí ke štěstí.
Nastalo září a jedna dobrá duše mi prozradila, že máš těhotnou přítelkyni. Zhroutil se mi svět. Ptala jsem se sama sebe proč, proč se mi zdál sen o někom, kdo nemá o mé existenci ani tušení, kdo žije s někým jiným. Poslouchala jsem stále dokola písničku od Lucie, jejíž refrén zní:
Utíkej, dokud máš dost síly,
vládne ti horká láva,
utíkej, nikdy nejsi v cíli,
utíkej, závod se nesmí vzdávat,
utíkej, hledej k slunci cestu,
máš svoje vlastní křídla,
utíkej, ani chvíli nestůj,
utíkej…
Po víkendu utopeném v slzách, kdy jsem pekla u našich koláče na hody, jsem pochopila, co je to bezpodmínečná láska. Láska neopětovaná, bez podmínek, bez očekávání, darovaná.
Za pár dní jsem Tě přišla požádat o vytvoření webových stránek. Neodmítl jsi mě, a tak jsem byla ráda, že Ti můžu být aspoň trošku nablízku.
Následovaly triky s vypalovačkou, instalacemi ICQ, tonery, byla bych snad schopná i zavirovat počítač, abys musel přijít, kdybych měla odvahu to udělat, až jsem si přišla, že jsem nápadná a že se musíš bavit, když jsem Tě uplácela nugetovými šátečky.
Když jsem Ti nesla k narozeninám omašlenou krabici s medovníkem a potkala kolegu, myslela jsem, že se propadnu, že toho bude určitě plná firma… Ale riskovala jsem a Ty ses pak aspoň ozval a chválil mě tak, až jsi mě uváděl do rozpaků, protože to nikdy nikdo nedělal.
Psávala jsem Ti e-maily, protože jsem se chtěla dovědět, jaký jsi, jaké máš názory, zájmy, co cítíš. Ale pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že odpovídáš ze slušnosti, z nudy, protože sám jsi mě nikdy první neoslovil. Až letos, kdy jsem se ozývat přestala.
Všechny příběhy, které jsi četl, byly o Tobě… O snech, které se mi zdály, o fantazii, kterou jsi ve mně vzbudil, o touze, o vášni, která mě k Tobě táhne. Vize mě pronásledovaly, aby mě utvrzovaly, že se nemám vzdávat, že budeš se mnou. Věřila jsem tomu tak moc, že jsem se nedívala kolem na to, co se skutečně děje.
Kdykoliv Ti bylo zle, cítila jsem to, dokonce i dřív než Ti špatně bylo, jak moc jsem se na Tebe napojovala, ubíjela jsem tak sebe, abych pomohla Tobě, i přesto že jsi o to třeba vůbec nestál.
Lakovala jsem si to narůžovo, dokud se nenarodila dcera. Byl jsi tak ze všech událostí zoufalý, že jsi kopal kolem sebe, až ses trefil i do mě. Cítila jsem se jako prašivý pes, až si toho všimli i kolegové a já se vymlouvala, že jsem vyčerpaná z práce.
V ten okamžik jsem se naštvala, chtěla jsem lásku k Tobě hodit za hlavu, pryč, zbavit se trápení, co už jen bolí, co mi rve srdce na kusy, vhání slzy do očí a nutí mě lhát všem kolem.
Na internetu jsem našla o čtyři roky mladšího urostlého inteligentního sympaťáka, se kterým jsme zprvu probírali život, vesmír a vůbec. Zval mě na večeři, flirtoval a po tom všem jsem zase mohla dýchat. Do chvíle než nastal den, kdy jsme se měli sejít. Nemohla jsem. Nemohla jsem odhodit osm měsíců života jen tak a jít bez výčitek dál za někým jiným. Rozhodla jsem se, že Ti povím, že Tě miluji, jen tak, abys to věděl. Udělala jsem to, protože věřím, že se stane, co se stát má, že budoucnost je otevřená… Věřím svým snům a taky věřím, že přijde to nejlepší pro mě, ať už to budeš Ty nebo někdo jiný nebo zůstanu sama.
Ptal jsi se, proč Ty?
Miluji Tvoje krásné oči, co mění barvu.
Miluji Tvůj kouzelný úsměv.
Miluji Tvoje zlaté vlasy.
Miluji Tvůj smysl pro čest a spravedlnost.
Miluji Tvůj vtip a inteligenci.
Miluji, že neutíkáš z boje.
Miluji, že umíš překvapit.
Miluji, že umíš potěšit.
Miluji, že mě umíš rozesmát.
Miluji Tvou duši.
Miluji Tebe.
Non, je ne regrette rien…