Ospalé odpoledne

Poprvé ji spatřil kdysi v létě, když se přistěhovala do domu se svou mamkou jen několik bloků od místa, kde on bydlel. Začala škola a semtam jí potkal v autobuse. ,,Kolik jí asi je?“ říkal si… Vlasy vcelku volně vzadu stažené, bílá čelenka ve vlasech. Ve vlasech odstínu červeného vína a trochu odstínu barvy ohně. Ne nijak extravagantní, ale zajímavá. Světle modré velké oči při kterém se snad každý musel lehce usmát, když viděl tu krásu. Tu doplňoval ještě vcelku malý nos, jemné zrzavé pihy, které zasahovaly mírně do tváří, avšak to onu krásu ještě umocňovalo. Rty barvy čerstvých jahod (,,jak asi chutnají?“ pomyslel si…) nešlo přehlédnout. ,,Proboha! Vždyť té bude ještě hodně málo!“ (údiv…). Medově žlutá mikina a modré džíny, růžovo-bílé DC botky na nohou (to je detailů?). Inu, krása k pohledání.
Pak ji dlouho neviděl. Předlouhou dobu. ,,Ta se snad musela odstěhovat nebo co? To není možné…“ pomyslel si. Ale ne, mýlil se… Právě když nastupoval jednoho dne do autobusu, tak jí spatřil. Sedl si kousek od ní, avšak zády. Chtěl vypadat nenápadně,a tak trochu bez zájmu, čekat co udělá ona, nechtěl se na ní celou dobu upřeně dívat, aby si slečna moc nemyslela. Sluchátka v uších, kapela The Ataris a hnedka písnička Boys of summer.

,,...and i can tell you
my love for you will still be strong
after the boy of summer have gone.“

,,Má láska k tobě vždycky bude silná“ pomyslel si při posledních slovech refrénu a usmál se. Ona stále hleděla ven z okna autobusu na ospalé a unavené odpolední město rozpálené sluncem a tak měl šanci si jí opět prohlédnout. Povídala si s nějakou kamarádkou, která po chvíli vystoupila a tak měl ještě několik zastávek , aby si kroutil krk a prohlížel si jí. Koukal se na nohy. Opět růžovo-bílé DC botky, tříčtvrťáky barvy světlého medu, hladce oholené hezké nohy. ,,Jak by asi vypadala v sukni nebo v plavkách“ přemýšlel… Po chvíli se odvážil pohledět i výše, čímž se ovšem v autobuse dostal do nepřirozené polohy a musel vypadat naprosto neskutečně trapně, na někoho takhle trapně doslova ,,civět“. Avšak mu to nevadilo a prohlížel si jí dál.. Zřejmě to musela vědět a zaregistrovat, avšak ani jí to zřejmě nevadilo. Měla polosvlečenou růžovou mikinu, provokativně rozepnutou a staženou přes ramena, tak, aby vynikaly její vnady. Snad ani ne tolik provokativně, jako spíš nevědomky. Tričko barvy vína s jakýmsi nápisem v oblasti prsou. Nápis nevnímal, prsa měla hezky tvarovaná, ne příliš velká, ale ani ne malá. Zkrátka tak akorát k její štíhlé (a snad téměř dokonalé) postavě asi 165cm. Její krk zdobil stříbrný řetízek s jakýmsi motivem, který však na vzdálenost několika metrů nebyl rozeznatelný na klíně svírala černou tašku do školy a bundu tmavější růžové barvy. Se zrakem stále upřeným kamsi ven, přesně nevěděl kam, protože jí přes rozpuštěné vínové vlasy nebylo ze strany vidět do očí. Prošla kolem něho, chystala se vystupovat (,,Nějak podezřele brzo“ říkal si v duchu.) Prošla okolo něho (,,Kdyby o mě neměla zájem žádný, tak jde jinýma dveřmi, které měla blíž“ napadlo ho.) upřela pohled do zavřených dveří, autobus mezitím zpomaloval a chystal se zastavit na zastávce. Mezitím se chytla tyče u s mírným povzdechem si o ní opřela svou hlavu. To vše trvalo jen několik sekund. (,,Hlavu vzhůru“ chtělo se mu říct, ale pak to neudělal.), on se stoickým klidem se zvedl až na poslední chvíli. Když už chtěl vystoupit a oslovit jí, najednou udělala pár rychlých kroků a vzdálila se kamsi druhým směrem než měl namířeno ono směrem domů. Věděl kde bydlí, však netušil, že umí být tak rychlá, spíše to ani nečekal. ,,Nevadí vyjde to příště, přece jí nevidím naposledy“ zauvažoval a vydal se cestou k domovu.