Lásky čas?

Seděla sama v tmavém pokoji, který osvětlovala jenom svíčka. Seděla a čekala až se něco stane. Cokoliv. Zazvoní telefon, přijde zpráva, někdo zaklepe na dveře nebo snad hodí kamínek do okna. Zaposlouchala se. Ticho. Svíravé prázdno v jejím srdci ji začínalo vyplňovat celé tělo. Otevřela okno a zapálila si cigaretu.

Na chodníku před domem prošel mladý pár ruku v ruce. Nezáviděla jim. Situace, ve které byla jí vyhovovala. Možná je mrcha. Asi ano. Jenom si zahrávat, svádět, ale utíkat. To ji bavilo. Denně ráda snášela desítky mužských pohledů na její černé dlouhé vlasy. Těch pohledů, které se vpíjely do jejích zelených očí. Nemusela nosit sukně a vysoké podpatky, byla krásná. Byla svá.

Poslouchala jak natahuje cigaretový kouř do plic a zhluboka vydechla. Seděla v okně se zavřenýma očima a jen si užívala teplo jarního večera. První máj… Byla jen otázka času kdy ji tahle melancholie zastihne. Navenek nedávala nikdy příliš najevo city. Chtěla být dokonalá. Směšná představa.

Když si představila kde byla před rokem v tuto dobu. Seděli v trávě u kolejí za městem a on jí šeptal do ucha zamilovaná slovíčka. Zavrtěla hlavou. Tyhle myšlenky nesnáší. To on z ní udělal mrchu a ani o tom neví. Sakra proč si ho tenkrát tak připustila k tělu. Byl nesnesitelně přitažlivý. Nemohla se dočkat chvíle kdy ho poprvé políbí. Ano, od prvního okamžiku věděla, že bude její. Ale ani ve snu ji nenapadlo, že i ona bude jeho. Proti své vůli se do něj zamilovala.

A teď? Sedí tu sama v okně a společnost jí dělá jenom cigareta a jedna ohořelá svíčka. Měla chuť někomu zlomit srdce. Vidět, že někdo cítí to co cítila ona. Hnusila se sama sobě, ale nemohla si pomoct. Tohle bylo to co se jí doopravdy honilo v hlavě. A tentokrát do toho nespadne, tím si je jistá. Tentokrát to bude mít pod kontrolou jenom ona. Tentokrát…

Promiň, ty neznámý, který jsi mi zrovna zkřížil cestu.