Zamilovaný páreček z metra

Vídávala jsem tu dvojici v metru, nastupovali na stejné stanici a přibližně ve stejnou dobu jako já. Vypadalo to, že jezdí do školy, že spolu bydlí. Působili evidentně zamilovaným dojmem. Asi proto jsem si jich všimla a všímala dál. Byl na ně totiž příjemný pohled.
On byl štíhlý, ne moc vysoký, tmavovlasý, na krátko ostříhaný. Ona malá, přirozená blondýnka, s něžným až bezbranným výrazem. Oblečeni chodili oba sportovně, jako na turistický výlet, s baťůžky na zádech. Propletené ruce, dlouhé pohledy do očí, mírné tisknutí jeden k druhému, šťastné úsměvy. Občas spolu tiše rozmlouvali, tak jako když opravdu naslouchá jeden druhému.
Nevím, kde vystupovali. Ani nevím, kdy jsem je viděla naposled. Ani si nepamatuji, jestli jsem je postrádala, ale nejspíš ne. Prostě mi zevšedněli, možná, že jezdili dál a já je přestala vnímat. Ztratili se mi z dohledu nebo už přestali být zajímaví nebo jezdili v jinou dobu, zmizeli z mého života.
Když dnes ráno jsem je zase uviděla. Skoro po roce. Ve stejný čas, na stejné zastávce, tu samou dvojici. Prostou milou blondýnku s o něco delšími vlasy v džínové bundě, tmavovlasého,trochu zarostlého sportovního mladíka. Něco bylo ale jinak, ne jenom povyrostlé vlasy. Už nebyli zamilovaní.
Ona táhla plný batoh, přes rameno tašku s notebookem, která byla nacpaná dalšími věcmi a v ruce přepravku s potkanem. On měl jenom malý baťůžek jako jindy. Nedrželi se za ruce, nesnažil se jí s něčím pomoc. Společně nastoupili, sedli si vedle sebe. Nepodívali se na sebe, nedotýkali se jeden druhého. Ona si rovnala tašku, batoh umístila pod nohy, přepravku na klín, pohled upřený na zvířátko. On se uvolněně usadil, vyndal z kapsy mobil a něco v něm hledal. Ona po chvíli s obtížemi vylovila z přední kapsy batohu knížku. Šlo to špatně, musela přitom balancovat přepravku a přidržovat tašku, ale potřebovala tu knížku, asi aby se měla do čeho dívat. Možná se i trochu začíst, to podle toho, jak jela daleko. Chvilku si číst, být někde jinde, v jiném příběhu. Nemohla se ale nechat příliš unést fantazií, aby nepřejela stanici, aby se jí nesesmekla přepravka se zvířátkem...už se totiž musela spoléhat sama na sebe.
Zamilovanost skončila a s ní i romantika. Magické kouzlo počátku milostného vztahu bylo fuč. Přišlo rozčarování.
Ona si připadá tak trochu ovládaná, má pocit, že s ním ztratila svou identitu. On má pocit, že ona je nešťastná, ale nechce říct proč, má pocit, že je tím vinen a cítí odpovědnost za všechno, co se nedaří.
Čím víc ona touží po něze, důvěře a splynutí, tím víc on potřebuje svobodu a pocit nezávislosti.
Jak pak to s nimi asi bude dál?