Jak najít toho pravého?

Monča je tak trochu poděs. Moc si neláme s ničím hlavu, dělá si,co se jí zrovna zachce, asi se na ní hodí výraz spontánní. Což je můj pravý opak, ale jsme kamarádky a hlavně jsem Mončina důvěrnice.Probírá se mnou své vztahy, vychrlí na mě starosti stejně rychle jako si pro sebe neudrží radosti a hned se mi musí pochlubit. Její život je pro mě jiný svět, takže mě naše kamarádství docela svědčí, mimoto je Monika hodná, přející a člověk se s ní nikdy nenudí.
Monika se v práci seznámila s firemním dodavatelem, který pravidelně navštěvoval jejího šéfa. Monča pracuje jako osobní asistentka, takže pana Dolanského vždy uvedla, uvařila kávičku, podala chlazenou minerálku, dohodla termín schůzky. Pan Petr Dolanský působil dojmem schopného, solidního mladého muže, který ovšem postupně podlehl mladé ženě, která flirtovala docela nezávazně, jen z dobrého pocitu ze sebe sama, jakoby to byl její koníček. Možná právě proto, že byla tak přirozená a bezstarostná, podařilo se jí Petra polapit. Zamiloval se a zahrnul Moniku takovou pozorností, o jaké se třeba mě může jenom snít.Nakonec kouzlu romantiky podlehla i Monika. Z Petra se vyklubal pozorný a něžný milenec, Monika se nastěhovala do jeho bytu v centru a pár měsíců se nedělo nic zvláštního, prostě všestranná spokojenost. Začátkem léta honil Petr nějaké pracovní termíny a neměl na Moniku moc času, tak jí vyslal na prodloužený víkend do luxusního hotelu na francouzské riviéře. Že se mu to nevyplatilo, měl zjistit až za hodně dlouho, ale nevyplatilo. Neměl ji pouštět samotnou. Obdržela jsem totiž několik nebezpečně nadšených esemesek z výletu typu:"Neuvěříš, co se mi stalo, ale někoho jsem poznala."Budu vyprávět, ale je to prostě ON." Na Petra jsem asi v té době myslela víc já, než Monika. A dělala jsem si trochu starosti, jak se ukázalo, tak zatím byly zbytečné.
Monika po návratu jen zářila. A vážně měla co vyprávět. "Už na letišti při odbavování jsem si ho všimla, protož on je přesně můj typ! Taky jsem si hned všimla, že je sám. To, že na moje úsměvy nejdřív nereagoval mě teda neodradilo. Na to nikdy nedej, chlapy jsou nejdřív nejistý z toho, že jsou role obrácený, ale lichotí jim to. Takže se chytěj. V letadle jsem si sedla na jeho sedačku, no upozornil mě, ale nakonec mě nechal u okýnka a dopadlo to tak, že si sedl vedle mě. A pak už se snažil on sám a byla jsem z něho celá pryč. Ještě cestou došlo na líbání. No nedělej ksichty, já si pohoršená nepřipadala. Já vím, ale Petr byl daleko a co oči nevidí no jak je to? Chtěla jsem si jen trochu užít, nevěděla jsem, že to bude pokračovat. David ve Fracii pracuje, takže měl nějaký závazky, ale udělal si spoustu času, aby se mi mohl věnovat. No a do Čech jezdí jednou měsíčně na pár dní, má tady byt v Praze, tak jsme se dohodli, že se budeme scházet. Ne, Petrovi jsem o tom neřekla, nechci se s Petrem rozcházet, zkusím mít nějakou dobu oba. No tak mi to přej! Nikomu to přece neublíží, ne?" chrlila na mě rozrušená Monika. Probraly jsme situaci a usoudily, že by si mohla bez většího rizika ponechat oba dva. Nakonec David přijíždí jen nárazově na pár dní, tak to půjde nějak zaonačit, aby to Petrovi nebylo divný a se mnou samozřejmě může počítat. Moniku být nevěrná vyloženě bavilo, užívala si ten dobrodružný pocit. A já to zase prožívala spiklenecky a zprostředkovaně s ní. Situace zůstávala plně pod kontrolou několik měsíců. Poslední dobou mi ale Monika připadala nějak roztěkaná, něco mi na ní nesedělo. Nikdy přede mnou nic neskrývala, takže mě nenapadlo, že to teď dělá. Nakonec jsem to z ní vytáhla.
"Víš, jak nám tuhle kapal vanový odpad? Jo, to mě fakt už netrápí, už je to spravený. Ale souvisí to s tím. Zařídila jsem to, sehnala jsem instalatéra a tím jsem si trochu víc zkomplikovala situaci. Nechápeš? Asi ti to připadá divný, ale já se trochu stydím, protože teď si i já myslím, že to přeháním. Ale nemůžu si pomoc! Prostě mě dostal! Jsem z něho úplně rozklepaná. Jasně, jo, už ti řeknu, o co jde. Jde o toho instalatéra, byl to takovej drzej týpek, ved takový ty řeči: Tak se na to vrhnem, paninko, jdu vám prošťouchnout tu vaši rouru. Já nevím, byl tak sexy. Ležel na podlaze a měl spoustu dvojsmyslnej řečí, pořád po mě pokukoval a dělal narážky a já byla úplně zpocená. Chtěla jsem to s ním vyzkoušet a přitom se snažila tvářit důstojně, ale vůbec mi to nešlo. Vypadal tak živelně, až mě naskakovala husí kůže. Víš, že já rozhodně nemám o sex nouzi, ale ..Asi to na mě poznal a jakoby se nechumelilo, mi při odchodu nabíd rande, zamumlala jsem něco jako že nevím, ale to ho teda moc nerozhodilo, mile se rozloučil. Já zabouchla a opřela se o dveře a ještě si vyslechla, jak se někýmu kámošovi do telefonu chlubí, jaký to ulovil bezva kus a ať zítra vyklidí kvartýr, že na to se mnou zaručeně hupne. Prosím tě nic neříkej! S ním je to jako jízda na horský dráze a taky je s ním sranda. Prostě jiný než s těma mýma intoušema. Ale nějak už to všechno nezvládám, začínám mít výčitky a taky mě to unavuje. Ale nevím koho z nich si mám vybrat. Ještě ke všemu se David vrací na trvalo do Čech. A to už by vážně nešlo. Nesměj se mi! Instalatér se jmenuje Ruda, do něho jsem blázen, ale je to riziko. Petr je jistota a taky už se dobře známe a hodně jsme toho spolu prožili. David je muž mých snů, vždyť víš a nejde jenom o vzhled. Ach jo." Monika si povzdechla a odevzdaně se na mě podívala. Navrhla jsem jí, aby jim prostě řekla pravdu a nechala to na nich. Ani jsem to nemyslela tak úplně vážně. Byla to spíš nadsázka. "Každému to mám říkat? To bych to musela třikrát opakovat, na to vážně nemám." odtušila zničeně Monika. "Jedině, že bych jim to řekla všem najednou! Někam je pozvu a vybalím to na ně. Řeknu, že takhle už to dál nechci a že mi záleží na všech, tak se prostě přiznávám a uvidím, kdo to jak zkousne." Užasle jsem Moniku sledovala. A patří jí můj obdiv, protože to vážně zvládla.
Než to na ně vybalila, musela si dát dva panáky na kuráž, a chvíli bylo úplné ticho. Pánové si ji nevěřícně prohlíželi a taky sebe navzájem. Padlo pár upřesnějících dotazů. První odpadl Petr, se slovy, že tohle opravdu nemá zapotřebí. David zamumlal něco, že tohle mu je teda líto a že by to do ní neřekl a že by asi měl jít. Ruda zůstal sedět a díval se trochu bokem, když vzhlédl, měl prý trochu pobavený výraz, díval se Monice do očí a chvíli ji pozoroval, potom vztáhl ruku, něžně ji pohladil a řekl něco jako:"Ty jsi ale zlobivá holčička. Ale to já věděl hned. A kdybys taková nebyla, tak jsem s tebou nikdy nebyl. Mě to nemůže vadit, protože mě si nepodváděla, podváděla si je se mnou. Tak já si tě ještě nechám, když teda dovolíš a přitáhl ji k sobě."