Sweet Teddy/Sladká Teddy

Bylo zrovinka před vánocema, lidi ze třídy už připravovali vánoční ples, holky nakupovaly hadry a make-up, malý děcka zdobily školu všelijakýma vystřiženýma vločkama a podobnýma blbostma a učitelky peskovaly, koho jen mohly. Já jsem vždycky tuhle předvánoční atmosféru neměla moc ráda. Člověk by řek, že by se v tuhle dobu měly nakupovat dárky, péct cukroví a rodinka by byla celá pohromadě. Ale u nás doma to neplatí! Jelikož mám tři mladší bratry a jednu ségru, ještě batole, po celý rok maj naši dost práce, ale teď před vánocema neví, kde jim hlava stojí. Táta shání dárky a stromeček a dělá výzdobu, mamka peče cukroví, uklízí, vaří, obvolává známé kvůli vánočnímu večírku, který každoročně ať se děje co se děje pořádáme, snaží se starat o děti a oba dva mý rodiče ještě k tomu chodí do práce. Takže jakmile příjdu ze školy, dostanu kupu úkolů, až už nemám skoro ani čas zajít za kamarádama. Takže jsem to vyřešila tak, že se hned po škole radši někam zdejchnu, abych furt nemusela poslouchat mámino fňukání a peskování od táty.
Jednou jsme si takhle zrovna s partou povídali o tom večírku, kluci slibovali, že tam udělají bombastickou šou a div se nepřetrhli, když nám předváděli svá vystoupení, když v tom při jednom tanečku jeden zakopl o něčí nohu, stáhl sebou druhého a ten stáhl třetího, až skončili dole na zemi v neidentifikovatelném spletenci nohou a rukou. Strašně jsme se jim s holkama smáli, jak se pokoušeli vstát ze země, celí rudí a potlučení. Když v tom do naší třídy přišla učitelka. Nejdřív jsme si myslely, že nás jde okřiknout, jako obvykle, ale ona nevypadala vůbec naštvaně, ba dokonce se snad i usmívala. Když odstoupila dál, uviděli jsme za ní něčí postavu. Kluci se najednou narovnali jako vojáci a snažili se zjistit, kdo to je.
,,Třído! Tohle je vaše nová spolužačka! Juliet Greenová!“Prohlásila učitelka.
Hned jak jsme ji spatřili, celá třída se jakoby zastavila. Všichni jsme čuměli s pusama do kořán, protože něco takovýho jsme v našem malym městě ještě neviděli. Stála tam dívka s černo-červenými vlasy ostříhanými do krátkého mikáda, na sobě měla černý top s lebkami, úžasnou červenou džínovou sukni a děsně vysoký černý kozačky. Tenkrát jsem se cejtila, jakobych spadla z višně. Učitelka jí něco zamumlala a pak vypadla ze třídy. Spolužáci na nic nečekali a ihned se nahrnuli k tomu úžasnému stvoření. Křičeli na ni jeden přes druhého, všichni chtěli, aby si k nim přisedla, ale ona je několika gesty umlčela. Vtom jsem si všimla, že má dlouhé nehty nalakované na černo a na nich červenou lebku a že je její ruka posetá všelijakými prstýnky a náramky.
,,Zaprvé, říkejte mi Teddy, tak mě nazývají mý známí. Nesnáším jméno Juliet. A za druhé, sednu siii….“
Její nádherná hnědá očka těkala po místnosti hledajíc lavici, u které nestojí taška.
,,Támhle!“Jen co to dořekla, hrklo ve mně. Ukazovala na lavici hned vedle mě!! Ihned si vzala ze země svojí cool tašku s lebkami a položila si jí ke mně. Cítila jsem, jak se mi po tvářích rozlévá ruměnec. Nebyla jsem s to cokoliv říct! Udělala to za mě.
,,Ahoj, já jsem Teddy.“Natáhla ke mně ruku. S bušícím srdcem jsem ji přijala.
,,Já jsem…já…“Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo. To je trapas!! Radši jsem sklonila hlavu, aby neviděla moje rozpaky. Když jsem konečně našla odvahu jí zvednout, usmívala se na mě a se zájmem si mě prohlížela. Zkusila jsem to tedy znovu….
,,Říkají mi…“Ale srdce se mi při pohledu na ni tak mohutně rozbušilo, že jsem nemohla ze sebe vydat ani hlásku.
,,Jessie.“Řekla najednou.
,,C-c-cože?“Nechápala jsem, jak mohla uhodnout moje jméno.
,,Máš to na penále.“Usmála se a ukázala na můj penál, kde jsem byla podepsaná se srdíčkem nad i.
,,Á no jo…“Pokoušela jsem se říct to co nejledabyleji, ale stejně jsem se zas začínala červenat. Naštěstí zazvonilo.

Vůbec jsem nechápala, co se to se mnou děje. Celý den jsem se nedokázala vůbec na nic soustředit, v mysli mi pořád hýřila jen Teddy a já ji nedokázala vyhnat ven. Když se mě učitelka náhodou na něco zeptala, jen jsem zírala a čuměla jako zombie, kterého se zeptali kolik jsou dva a dva. Ze školy jsem vystřelila se zvoněním, jen abych co nejdřív byla doma a schovala se před Teddy, která se během pár hodin stala hvězdou školy. Po cestě domů jsem ale za sebou uslyšela něčí kroky… Radši jsem zrychlila, ale Teddy mě rychle dohnala, takže už nemělo smysl utíkat.
,,Ty přede mnou utíkáš, Jessie?“Zeptala se a natáhla ke mně svou ruku, ale já ihned ucukla. Vůbec nevím, co to do mě vjelo!
,,Neboj se! Jen máš umazanou tvář, chtěla jsem ti to setřít…“
Přejela jsem si hřbetem ruky po obou tvářích. Skutečně byly umazané. To musel být uhel, s kterým jsme dělali na výtvare.
,,Dík.“Řekla jsem a znovu přidala do kroku. Teddy taky.
,,Jessie, proč přede mnou utíkáš? Je to kvůli tomu jak vypadám nebo co?“
Zastavila jsem se a pohlédla jí do očí. To jsem neměla dělat! Využila příležitosti a přimáčkla mě ke zdi školy.
,,Tak co?“Pravila výhružně.
,,N…ne! Všechno je v pohodě!“Vypadalo to, že mi nevěří, tak jsem ještě rychle dodala:,,Jen mi není moc dobře…“Vyvlekla jsem se z jejího sevření a utíkala domů.
Měla jsem tam spoustu otravný práce, ale ani mě nenapadlo jít ven, ještě pořád jsem se klepala. Teddy byla tak…úžasná! Celý den ji všichni obskakovali a povídali si s ní. Mohla si vybrat ze spousty míst, ale sedla si ke mně!! Obdivovala jsem ji, ale přesto…něco ve mně byla jinak…vůbec jsem nechápala, co to se mnou je, tak jsem radši udělala všechny domácí práce a šla brzo spát. Zdálo se mi O NÍ.

Druhý den ráno jsem pořád měla v mysli ten sen. Šla jsem do školy celá zamašlená, tak jsem ani nedávala pozor na cestu a do někoho narazila.
,,Ach, moc se omlouvám!“Mumlala jsem, když jsem se pokoušela zvednout ze země. Když jsem ale vzhlédla nahoru, nemohla jsem uvěřit svým očím. Nade mnou stála Teddy! Usmívala se a podávala mi ruku.
,,To nic, to se stává.“Chlácholila mě. Přijala jsem od ní pomoc a ona mi pomohla zvednout se na nohy. Na oko jsem se oklepávala ale přitom jsem si tajně prohlížela Teddy. Dneska jí to fakt slušelo! Měla na sobě černé džíny a tričko bez rukávů s šachovnicovým vzorem.
,,Už je ti líp?“Zeptala se mě, když už jsem nemohla předstírat, že se oklepávám.
,,Jo, jsem v pohodě. Asi jsem jen snědla něco špatnýho…“Prohodila jsem a ona se na mě zeširoka usmála.
,,To je bezva! Hele, měla bys dneska po škole čas?“
Snažila jsem se říct ne, ale cosi ve mně mě zastavilo a z úst se mi vydralo něco úplně jiného.
,,Jasně.“Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem to řekla. Teď už se z toho nevykroutím. Co má asi Teddy v plánu? Celý den jsem o tom přemýšlela, ale aspoň jsem přitom zapomněla na ten sen.
Po škole mě Teddy k mému zděšení vzala za ruku a táhla mě kamsi úplně na druhou stranu, než jsem bydlela. Celá jsem se chvěla, ale neřekla jsem ani slůvko. Po chvilce jsme zastavili před tím největším a nejluxusnějším obchoďákem, jaký v našem městě máme.
,,Co to tu děláme?“Nechápala jsem, ale Teddy se na mě obrátila s šibalským úsměvem.
,,Budem nakupovat.“Řekla.
,,A-ale já nemám peníze…“Opáčila jsem. Ale Teddy jen mávla rukou.
,,Peníze nebudeš potřebovat. Můj táta je majitel sítě těchhle obchoďáků. Můžu v nich nakupovat podle chuti, mám totiž zlatou kartu! A taky můžu nakupovat za svoje kamarádky…“
,,A-ale to nemůžu přijmout…“Koktala jsem.
,,Máš pravdu, to MUSÍŠ přijmout!“Zasmála se Teddy.,,Pojď, koupíme si nějaký šaty na ten ples!“ A už mě táhla dovnitř.
Najednou jako bych se octla v nebi. Nikdy jsem v tak velkém obchoďáku nebyla (naši neměli moc peněz a tak radši nakupovali v levnějších obchodech) a nepomyslela jsem, že by mohl být tak velký! Všude bylo plno lidí, co tam nakupovali a já mohla být jednou z nich!
Teddy mě zavedla do oddělení oblečení a začala si vybírat nějaký hadry. Procházela jsem kolem těch nádherných šatů všude kolem a bála se jich dotknout, aby se snad náhodou nerozpadly a já nezjistila, že je to jen sen, ale Teddy to zpozorovala a křikla za mnou.
,,Jen si něco vyber!“To mě trochu popohnalo a opovážila jsem se šáhnout na jedny krásné fialové šaty, už jsem si je chtěla vzít, když na mě Teddy znovu zakřičela:,,Ty ne! Fialová ti nejde k pleti, zkus ty modré.“ Zkusila jsem a výsledek byl úžasný. Prohlížela jsem se v těch šatech v zrcadle pořád dokola a nemohla jsem se na sebe vynadívat. Najednou jsem za sebou uslyšela Teddy.
,,Tak vidíš, že jsem měla pravdu. Modrá ti moc sluší.“Začala jsem se červenat, bohužel ona si toho všimla. Chytla mě za ramena a ucítila jsem její dech na mé tváři. Chvilku jsem se úplně ztratila. Všechno se se mnou zatočilo, cítila jsem jen Teddyinu úžasnou vůni. Naštěstí se ode mě za chvilku zas odtáhla, protože bych tam vydržela tak stát a zírat celou věčnost.
,,Nechceš si vybrat ještě nějaké šaty?“Zeptala se mě.
,,Nechci tě obtěžovat…“
Otočila si mě k sobě a podívala se mi zpříma do očí.
,,Tohle není obtěžování, vyber si klidně co chceš…Jessie.“Ach, jak úžasně vyslovila moje jméno!
Nakonec jsme z obchoďáku vyšly oběšený všelijakejma taškama. Byla jsem v sedmém nebi. Vybrala jsem si ještě jedny šaty a sukni a tričko. Teddy mi řekla, ať si toho klidně vezmu víc, ale já jsem nechtěla. Nakonec byla většina koupených věcí Teddyina. Donesly jsme všechny tašky až ke mně a celou cestu si povídaly o plese. Bylo mi tak fajn, že jsem úplně zapomněla nesmyslně blekotat, nebo se červenat.
,,Jessie…ale nikomu o tom neříkej…víš o tom mým tátovi. Kdyby se to rozkřiklo po škole, začali by mi ostatní závidět…“Řekla Teddy a já souhlasila. Nakonec jsme se skamarádily.

Týden uplynul jako voda, zjistila jsem o Teddy spoustu věcí a ona o mě. Teddy skvěle zapadla do naší party a brzo se v naší škole vyznala tak, že to vypadalo, jakoby s námi do třídy chodila odjakživa. Nicméně, školní ples se pořád blížil a najednou byl za dveřmi.
,,Ach, já se tak těším!!Je to už zejtra!!!“Trylkovala Míša.
,,Mám úžasný nový šaty!! Už se nemůžu dočkat, až si je na sebe vezmu!“ Dodala ještě a všechny holky jí přitom přizvukovaly. Až se najednou obrátily na mě.
,,A co ty, Jess? Vezmeš si zase ty šaty po mamce?“Usmála se poťouchle Gabriela a všechny až na Teddy se začala smát. ,,Nemůžeš si dovolit nový, có?!“Posmívala se mi Gabriela. Když jste jí dali důvod, tak byla pěkně protivná.
,,Náhodou! S Teddy jsme si koupily nový! V obchoďáku na námku!“Jen co to Gabriela slyšela, zbystřela.
,,Snad nemyslíš ten velkej obchodní dům?“
,,Jo, právě ten! Teddyin otec ho vede, abyste věděli!“Jen, co jsem to dořekla, musela jsem si zakrýt pusu. Ach ne! Prořekla jsem se! Teddy ani nečekala na vodopád otázek a zmizela na záchodě.
,,Ne, Teddy, počkej!!“Ihned jsem se vyřítila za ní, dohnala jsem před holčičákem.
,,Promiň, Teddy, já nechtěla…já…“
,,Nech toho, Jessie! Porušilas slib!“Vyhrkla Teddy a zabouchla mi dveře před nosem.
Teddy měla pravdu. A nejen s tím porušením slibu. Drby se po škole šířily opravdu rychle a tak si brzy všichni na Teddy ukazovali a pokřikovali po ní, jestli jim taky nechce koupit šaty. Najednou se z královny stala rozmazlená dcerunka boháče. Cítila jsem se fakt hrozně a přemýšlela jsem, jak to odškodnit, anžila jsem se mluvit s Teddy, ale ta se vždycky o přestávce zdejchla. Po škole jsem cupitala ihned za ní, ale ona mě od sebe odstrčila a zaječela na mě:,,Nech mě, Jessie, už nejsme kamarádky!“
Bylo mi fakt hrozně. Teddy věděla, že ji ostatní budou závidět. Možná proto odešla z minulé školy? Protože na ni byli ostatní oškliví jako teď? Žárlivost je strašná vlastnost… Bylo mi Teddy strašně líto a zároveň jsem se trápila, protože jsem to všechno způsobila já. Hned jak jsem přišla domů, uklidila jsem se do pokoje, pustila si mp3jku a rozbulela se…
Druhý den ráno jsem si ani nemusela brát tašku. Tentokrát jsme se neučili. Měli jsme dělat nějaké „třídnické práce“ (tj. uklízet na dvorku po těch malých děckách a čumět na bednu v učebně příroďáku) a pak jít domů a večer na ples. Samozřejmě ve třídě všichni mluvili jen o tom. Měl to být náš poslední ples v téhle škole… Všichni byli v pohodě, popíjeli colu a bavili se, ale já měla těžké srdce kvůli Teddy, která zůstala v rohu, kde občas čelila posměškům některých závistivých spolužáků. Neodvážila jsem se jít za ní a omluvit se, tak jsem radši dělala, že se dívám na jeden strašně nezajímavý film o velrybách a potichu se užírala.
Když jsem přišla domů, mamka zrovna spala u televize a táta se snažil ukuchtit nějaký vánoční cukroví. Hromada perníčků spálených na uhel v koši mi napověděla, že se mu to moc nedaří… Sedla jsem si teda v obejváku před telku a pojídala svoji dnešní svačinu, když za mnou přišel taťka.
,,Všechno v pořádku?“Zeptal se starostlivě.
,,Jo-jo, proč?“
,,No já jen, že okusuješ tvojí svačinovou krabičku. To už máš takový hlad?“Podíval se na mě tázavě.
Ihned jsem si plastovou krabičku vyndala s pusy. Oba dva jsme se tomu zasmáli, ale táta pak přidržel svůj prst u pusy, abysme nevzbudili mámu.
,,Nechceš mi něco říct?“Zeptal se mě.
,,Ne, všechno v pohodě.“Snažila jsem se usmát, ale moc mi to nešlo. Nakonec jsem to vzdala.,,Já jen…jedna kámoška. Vyzradila jsem na ni jedno tajemství…když jsem nechtěla! Ale ona se na mě teď zlobí a nechce se mnou mluvit…“Sklopila jsem zrak. Při slově „kámoška“ se mi prudce rozbušilo srdce.
,,Ach, a pokusila ses jí omluvit?“Zvedl tázavě obočí táta.
,,Jo, ale ona se mnou nechce vůbec mluvit…“
,,Tak to zkus ještě jednou! Možná už vychladla a bude tě poslouchat. Zkus to teď na plese, vždyť o vánocích by všichni měli spolu vycházet.“Mrkl na mě taťka.
,,Asi máš pravdu…“Uznala jsem, ale vtom jsem ucítila strašný zápach linoucí se z kuchyně. ,,Tati, cukroví!!“
,,Ach ne!“Zakřičel táta tak nahlas, že jsem se bála, že vzbudí mámu, přiřítil se do kuchyně a vytáhl z trouby plech plný černého cukroví.
,,Asi bych měla dojít nějaký koupit…“Navrhla jsem.
,,To bude nejlepší…“Prohlásil táta posmutněle a sklopil poslední várku cukroví přímo do koše.
Cestou k obchodu jsem si prohlížela domy kolem sebe a lidi, jdoucí po ulicích. Někteří si prozpěvovali vánoční písně, jiní se drželi za ruce. Vzpomněla jsem si, jak mě Teddy poprvé chytila za ruku. Jaký to byl pocit. Jako bych se ocitla v nebi, když jsem byla s ní. A teď? Zradila jsem ji…A cítila jsem se strašně.
V obchodě už měli skoro všechno vybílené, musela jsem se spokojit s poslední pixlou karamelek. No co? Cukroví jako cukroví. Donesla jsem je domů a šla se připravit na ples.
Táta měl ještě spoustu práce, ale stejně si našel čas, aby mě nalíčil. Pracoval jako maskér, takže to byl skutečný mistr. Když skončil, podívala jsem se do zrcadla a nemohla uvěřit tomu, co vidím.
,,Ach tati, to je úžasný!!“Vyhrkla jsem a objala ho. Vtom se za námi ozvala i mamka. ,,Ano, to tedy je.“ Pohladila mě po vlasech. ,,Máme nádhernou dceru.“
,,Tak do toho, princezno.“ Usmál se na mě táta a šibalsky mrkl. To mi dodalo odvahu.
Hned co jsem přišla na ples, začala jsem hledat Teddy. Nebyla tam. Byla jsem trochu zklamaná. Co když už nebudu mít možnost se jí omluvit? Šla jsem tedy ke stolu a vzala si colu. Hned vzápětí se za mnou ozvaly hlasy.
,,To sou ty šaty, co ti koupila Teddy?“Řekla Gabriela.
,,Páni, ona si ale umí kupovat přátele.“Ušklíbla se Míša.
,,No jo, dcerunka bohatého papínka může všechno…“
Vtom jsem to už nevydržela:,,Nechte toho! Teddy není žádná rozmazlená dcerunka! Co na tom, že má bohatého otce?! Je to holka jako vy nebo já, vůbec před nikým se nevytahuje s tím, jak je bohatá a nikoho si nekupuje!!“Vyhrkla jsem na ně.
Chvilku na mě zírali, jako kdyby si mysleli, že se přeslechli, ale pak se rozchechtali a odešli.
Jak se rozestoupili, uviděla jsem za nimi Teddy.
Stála tam v černo-červených šatech s korzetem, které jsme si spolu tehdy koupily. Tak hrozně jí to slušelo! Najednou přistoupila ke mně. Položila jsem colu. Pohlédla mi do očí a zase se mi zatočil celý svět. Tentokrát to ale nebyl nenávistný pohled. Vypadala…jako v tom mém snu!
,,To bylo od tebe fajn, že ses mě zastala.“Řekla.
,,Já…moc moc se ti omlouvám, Teddy. Za všechno můžu já, vůbec jsem to neměla říkat a…a…“Najednou mi došly slova. Ucítila jsem její ruce na svých zádech.
,,Odpuštěno.“Usmála se Teddy. ,,A víš co?“
,,C-co?“
,,Stojíme pod jmelím.“Usmála se a vlepila mi ten nejúžasnější polibek v mém životě. A přede všemi! Museli se na nás dívat, ale nám to bylo jedno. Najednou jsem věděla, co chci. Přitáhla jsem si Teddy ještě blíž k sobě a polibek jí oplatila.