Sophie a Henry

Štvali koně instinktivně nocí lesem osvětleným úplňkem mnoho mil. V dáli konečně zahlédli oheň z loučí.
Dojeli blíž, seskočili z koní a pomalu se plížili, aby zjistili situaci.
U ohně zahlédli spoutaného prince a opodál tři chlapy, co se dohadovali s loučemi v rukou.
„Máš nějaký nápad?“ špitla Sophie.
„Ještě bych počkal, neslyším, na čem se domlouvají.“
„Dobře, počkáme. Nevíme, co jsou ti tři zač a proč prince unesli.“
„Počkej tady, pokusím se přiblížit a zjistit, kdo jsou,“ odvětil tiše Henry a s meči po boku se pomalu vydal k únoscům.
Sophie zatím prohlížela okolí a hledala další únosce nebo někoho, komu by mohli prince předat. Najednou slyšela dupot koňských kopyt po cestě, kudy přijeli! Přikrčila se ve křoví a jen doufala, že se jejich koně opodál klidně pasou a neprozradí je. Henryho nikde neviděla.
Sledovala cestu ostřížím zrakem. Krev jí tuhla v žilách, když poznala králova bratra! Takže přece jen únos prince! Proboha, kde je Henry!
Najednou ji někdo chytil za ruku a přikryl ústa, aby nevykřikla. „To jsem já, Sophie,“ šeptal Henry a pustil ji.
„Ty máš nápady, málem jsem tě kopla,“ odvětila rozhořčeně. „Viděla jsem přijet králova bratra, přece jen měl v klášteře špehy a unesl prince.“
„Vím, slyšel jsem ty chlapy se domlouvat, co udělají s odměnou. Králův bratr je jenom najal na špinavou práci, aby se zbavili nás. Ale naštěstí to nejsou hrdlořezové. Dá jim peníze a půjdou si po svých. Takže jediná možnost je, když se vydáme za královým bratrem a vezmeme si prince zpět.“
„Hmm, ale jak to chceš provést? Nepozorovaně…“ přemýšlela. „Je ti jasné, že králův bratr bude krále vydírat, klást si nemožné požadavky, aby dosáhl svého? Aby získal moc, ovládl armádu, získal peníze z královské pokladnice ve svůj prospěch? Tohle nemůžeme dopustit!“
„Nedopustíme, proto máme královu důvěru. Počkej tady, vrátím se zpátky, abych slyšel, o čem se ta všivá banda baví a pak se rozhodneme dál.“
Vzdálil se a Sophie tiše vzdychla. Nebezpečí bylo příliš vysoké. Začínala se o něj bát, takhle do bitev jezdit nemůže, cítila se zranitelná. Odehnala myšlenky na Henryho a analyzovala jejich situaci. Králův bratr ji nikdy neviděl, ale ví o ní. Takže jak se dostat do jeho blízkosti a získat zpět prince a zbavit se únosce jednou provždy? Dumala bezradně, až na ni konečně zašeptal Henry:
„Mají namířeno do sousedního kláštera, zřejmě vůbec netušil, kam prince máme odvézt my, o nás nepadlo už ani slovo, jen těm chlapům zaplatil a dál se radil se svou bandou. Zastaví se v nejbližším hostinci, což by mohla být naše šance na odplatu,“ shrnul stručně vyslechnutý hovor.
„Ale jak se chceš nepozorovaně dostat do jejich společnosti a sebrat jim kralevice?“
„Ještě nevím, budeme muset improvizovat cestou.“
„Ostatně jako vždy,“ přemýšlela nahlas. „Kdy vyjedou?“
„Hned za svítání, princ spal, zřejmě mu nechce ublížit.“
„Takže máme pár hodin času na odpočinek a promyšlení situace. Jdu ke koním pro deky, pomůžeš mi?“
Kývnul a následoval ji. Ustlali si na zemi na dohled ohně a únosců. Nechala ho, aby ji objal, bylo jí tak více teplo. Líbali se, ačkoliv byli oba vzrušení a toužili po sobě, teď se to nehodilo. Konečně usnuli.
Sophie otevřela oči, promnula si je a rozkoukávala se v ranním šeru. Henry ještě spal a ti, které pronásledovali, také. Tiše vstala a z vaku vytáhla vodu, opláchla si obličej. Hřebenem pročísla vlasy a zapletla je do copu. Odskočila si a když se vrátila, vzbudila Henryho a společně posnídali kousek chleba a pečené maso, co jim zbylo z toho, co Sophie vzala doma.
Sledovali vyhaslé ohniště se spáči a jen čekali, až se probudí a vydají se na cestu.
„Napadlo tě něco?“ zeptal se jí.
„Zatím ne, ale čekám, že nám snad dopomůže nějaká náhoda.“
„Kéž by! Už se probouzejí,“ dotknul se jí loktem.
Ztichli a pozorovali, co se bude dít. Králův bratr vstal jako první. Odešel za strom, za chvilku se vrátil a vzbudil ostatní členy tlupy. Naposled prince stále ještě v dívčích šatech. O něčem se bavili pouze oni dva, ale ani Sophie, ani Henry neslyšeli, o čem se domlouvají. Nakonec se strýc se synovcem objali a vrátili se k ohništi.
„Parchant,“ procedila mezi zuby zlostně. „Kdoví, co mu všechno napovídal za lži, doufám, že tomu princ nevěří a bude se mít na pozoru!“
Tiše vyčkávali na odjezd. Nechali jim náskok a pak se vydali za nimi.
Cestou míjeli cikánský tábor. Sophie navrhla zastavit u nich, ačkoliv tomu Henry nerozuměl. Vzala si váček s penězi a vydala se k nim. Zamávala na hraběte, aby se k ní připojil. Přivázal koně ke stromu a následoval ji s kroucením hlavy a mumlal si něco o pošetilosti.
„Dostala jsem nápad, víš. Převlékneme se za cikány a pojedeme za královým bratrem, budeme nenápadní, i když nás nezná. Před cestujícím párem se může mít na pozoru, ale před cikány ne. Rozumíš?“ podívala se na něj s pokrčeným obočím.
„A jak to chceš provést? Pojedeme na voze? Vždyť je to pomalé,“ protestoval.
„Ano, je to pomalé, ale zároveň nenápadné, víš. Převlékneme se a pojedeme dál za nimi, dokud se nezastaví v některém z hostinců. Pak se uvidí.“
Udělali, jak řekla. Zaplatili tučnou odměnu za to, že se převlékli a cestovali s potulnými hudebníky za královským únoscem.
Bezprostřední Sophie se výborně bavila. Oblékla si rudou sukni se spoustou ozdob a cinkajících penízků, k ní bílou, volnou halenu. Sukni si převázala šátky, obula si kožené střevíce, rozpuštěné vlasy nahoře na hlavě spoutala šátkem a oči a obočí zvýraznila uhlem. Ozdobila se spoustou šperků a když ji uviděl Henry, málem ji nepoznal. Ani ona jeho ne, protože oblečení, šátek na hlavě skrývající jeho světlé vlasy a podlitinu, náušnice v uchu a ušmudlaný obličej opravdu hraběti nepatřil. Rozesmáli se na sebe.
Celou cestu poslouchali cikánské písně o lásce a zradě, o pomstě a utrpení, i když nerozuměli textu, tklivá melodie na ně zapůsobila.
K večeru dorazili k hostinci, kde se králův bratr s doprovodem ubytoval. Pobrali nástroje a vtrhli do hospody jako velká voda.
Sophie se přitočila k hostinské a nenápadně jí do ruky vložila malý váček s mincemi, peníze hovořily jasně a hostinská se dál nevyptávala. Rozesmátá vyskočila na dlouhý dubový stůl uprostřed místnosti s bubínkem v ruce a když muzikanti spustili, začala divoce tančit a točit se, podupávala nohama a bubnovala do rytmu tak vášnivě, až se všechny oči přítomných mužů přilepily jen na ni. Byla ve svém živlu, milovala, když na sebe strhla mužskou pozornost. A dnes bylo mužů mnoho. Kroutila boky, třásla rameny, až rozpohybovala plná ňadra pod látkou blůzy. Mužské oči ji doslova svlékaly, zvlášť když se točila, mohly zahlédnout její nohy pod rozvířenou sukní. Smála se hlasitě a nevázaně.
Henry využil možnosti a mezitím do všech korbelů, které hostinská nesla žíznivým hostům, nasypal uspávací prášek.
Sophie dál provokovala, tančila a smála se na přítomné muže, kteří připíjeli na její krásu a zdraví, objednávali další pití a zvali ji na večeři. Chlapíci zpívali, rozjaření alkoholem a provokativním chováním divoké krásky. A pak, jako když utne, začínali po jednom usínat, hlavy jim padaly na stůl, džbány občas převrhli, někteří se sesunuli k zemi. Jakmile usnul i poslední, přestali s komedií. Zrádce spoutali a přenesli do vozů, aby je cikáni spolehlivě ohlídali do doby než se pro ně vrátí i s královými vojáky. Zbytek nechali na místě, ať se prospí, ráno je čeká pěkná kocovina. Hostinská je odvedla do pokoje, kde spal princ, kterého vzbudili a všechno mu pověděli. Nebylo času nazbyt, a tak se vydali na cestu.