Pokus XIII.

„Cože?“ vyhrkne Dora a v paměti se jí objeví obrázek který viděla když se potácela s Matějem od jejich stanu. Že by fakt….?
„Jo… viděla ho vůbec včera večer? Nebo teda spíš k ránu, ale to je fuk. Já ho potkal teda jen párkrát ale dycky ve stejný společnosti.“ Usměje se šibalsky Hynek a zahledí se na řeku. Dora si mezitím zkouší představit jak by to vypadalo kdyby chodil Kuba s Igorem. Při slově „chodit“ které jí blikne v hlavě se musí pousmát. Hynek který se už otočil zpátky k ní se zeptá „Copak? Usmíváš se, že bys je taky potkala?“
„Ne, to ne. Ani nevim o čem to mluvíš, vůbec jsem ho nepotkávala.“
„No prostě se bavil s děsně sympatickou blondýnou.“
„Jo až tak…“ vzdychne Dora a příliš pozdě si uvědomí, že to nebylo až tak nenápadné.
„Něco se snad děje?“
„Ne… ne… jaká jsi říkal, že byla?“
„Mno… teda jako fakt sympatická, docela kousanec, fakt kočka.“
„Tak kočka, jo?“ natočí Dora hlavu na stranu a čeká na odpověď. Hynek, který nepostřehl provokativní tón se drží svého názoru.
„Jo, měla bys jí vidět. Fakt dobrá partie.“
„Já ti dám partie!“ vrhne se Dora na Hynka a začne ho lechtat. Z hlavy při tom vyhání myšlenky na Štěpána a na všechno, co pro jejich partu tahle noc znamenala.

Po chvíli se Hynek v jednom pohybu zastaví. Doru to vyděsí. Válí se tam po sobě v trávě a Hynek najednou přestane a kouká do prázdna. Myšlenka na to že se mu něco stalo Doru opustí až v okamžiku kdy Hynek promluví.
„Tak mě tak napadlo….“
„No?“ z jejího hlasu je jasná úleva.
„Co to povídala ta moje ségra?“
„A do pr….“
„Přesně.“
Oba se rychle zvednou ze země a utíkají směrem k „holčičímu stanu“. Vlaďku tam zastihnou skoro připravenou na odjezd, bágly sbalené, jeden na zádech i se spacákem a peněženkou a mobilem v ruce. Koukne na ně jen jedním okem a jen se rozhlíží jestli něco nezapomněla.
„Vladi, prosím tě, co to blbneš?“ nasadí Dora trochu klidnější tón než měla v plánu, rozhádat si jí teď by asi nebylo nejmoudřejší, přece jen má sbaleno už všechno a zbývá jen se sebrat a odejít.
„Jedu domů. Tady už nebudu ani minutu. Ten včerejší večer byla pěkná kravina. Všichni se ztřískali a dělali kraviny a kdo se na to teď má koukat?“

Dora na mě kouká, jak kdyby vůbec nechápala o čem to mluvím. Vždyť tu včera byla taky. Musí přece vědět co se všechno stalo. Jak na mě Adam dorážel a totálně mě opil. Jasně, nechávala jsem si dolévat, ale přece to bylo kvůli tomu abych ho pak mohla pěkně odpálkovat. Co já vím, co mi to míchal. Kouknu na ní a napadne mě, že tohle jí nemůžu ani říct, měla by mě za husu. Jenže co mám říct?
„To si snad děláš srandu, ne? Uvědomuješ si, že jsem tě dneska ráno našla s totálně cizím klukem v našem stanu a že ty jsi úplně zničila Matěje?“ Evidentně jí už ten klidnej tón přešel, napadne mě. Ale vždyť má pravdu. Jenže co já s tím? Potom, co jsem tu ztropila tu přece zůstat nemůžu. A toho hajzla už nechci ani vidět. A Matěj…
„Ségra prosim tě, sundej ten batoh a uklidni se. To se prostě stane každej pil…“
„Každej pil? Všichni byli totálně na šrot! Ty ses tu jen tak potácel a nevěděl jsi o sobě, že se divím, že ještě stojíš! Matěje jsem za celej ten večer neviděla…“
„No prostě to bylo trochu divočejší než bylo v plánu, no.“ Brácha se to snaží všechno urovnat, ale co naplat, je pozdě, jsem rozjetá a nic mě nezastaví. Nejvíc mě dopálí to, jak Dora obrátí a jde prosti mně.
„Ještě se jí zastávej! Kdybys viděl jak se po tom klukovi válela.“ Vmete bráchovi do obličeje a já skloním hlavu, za tohle se opravdu stydím. Teď se otočí na mě. „Vůbec nevím co sis o sobě vůbec myslela! Povídáš mi tady jak máš Matěje ráda, jak by to mohlo být konečně něco víc po všech těch jednorázovkách a hrách s klukama! A mezitím, co provedeš? Kde je ta tvoje šance na nějakou lásku?“
Je hodně naštvaná, já to chápu, ale tohle zabolí i mě. Navíc vím, že z poloviny to křičí sama na sebe. Jen proto vydržím celý ten její naštvaný monolog. Viděla jsem ji v noci v řece se Štěpánem a je mi jasný, jak je na sebe naštvaná. Přes všechno tohle, co vím, mě to, co tady na mě řve neskutečně dopálí. Mám chuť jí něco říct…něco, aby nebyla jediná která se musí stydět. Vypálím z pusy to, co mi první přijde na jazyk a vím, že tohle nebude zadarmo, ani pro mě, ani pro ní. Do poslední vteřiny jsem si myslela že to neřeknu.
„Líbá Štěpán dobře?“
A do prdele……

Igor si samozřejmě všiml, že s Kubou není něco v pořádku. Je tak trochu mimo celý ráno, ale po tom včerejšku se není čemu divit. Pravou příčinu však potkají až když jsi jdou do umývárny vyčistit zuby. U schůdků do umývárny stojí holka. I Igor musí uznat že ta holka je pěkná, ale co… Když přijdou blíž, chce něco říct Kubovi, otočí se na něj a už už chce něco říct. Kuba ale očima sleduje jen onu drobnou dívku. Dobře, řekne si Igor, prohlídnu si jí taky ještě jednou.
Blondýna, vlasy do půl zad, sestříhaný, promelírovaný. Hubená postava, ale ne vyzáblá, prostě pěkně tvarovaná. Ty malé modré bikinky si opravdu může dovolit. A copak to máme na břiše? Piercing. Od prvního pohledu na její pupík má Igor jasno. Na její břicho se už nikdy nepodívá. Za to Kuba s tím asi problémy mít nebude.
„Ahoj.“ Pozdraví Jakub blondýnu a Igor si je jistý, že kdyby to Ahoj někdo namaloval, namaluje ho růžově.
„Jééé, ahoooj kluciiii!“ o můj bože… tohle by bylo ještě víc růžové, tohle by možná i vonělo po cukrové vatě.
„To je Igor, to je Magda.“ Představí je bleskurychle Kuba a hodí na Magdu zářivý úsměv. Oba představení si podají ruce, ale ani jeden tak nějak neví co říct.
„Tak jak ti po včerejšku je?“ zašveholí (a to doslova) Magda a vyzubí se na Kubu. Bělejší zuby Igor asi ještě neviděl.
„Aaale… to víš, trochu mě bolí hlava, pil jsem.“ Magda se zachichotá. „Ale ne tolik, abych si nepamatoval včerejšek.“ Kuba mrkne, Magda se zachichotá.
Na tohle se nemůžu koukat, řekne si Igor a zaleze do umývárny. Jakub za chvíli přijde za ním. Na tváři nepřítomný výraz, myšlenkami někde úplně jinde. Až do odchodu neřeknou ani slovo.
Když vyjdou ven, slyší křik. Jdou po zvuku a po pár metrech je poznat, že se jedná o Doru a Vlaďku. Nerozumí skoro ničemu co ty dvě říkají, ale oba tu byli minulý večer, takže přibližné téma je jim jasné. Když se trochu přiblíží tak zpomalí, přímo do kruhu se dostat nechtějí ani jeden.
Po monologu, který chvilku vedla Dora se ozve Vlaďka.
Všichni okolo zmlknou.
Igorovi spadne brada. „A do prdele….“