Slepá

Slepá

Noc už končí, Karolíno, kde není hřích, není ani odpuštění. Stalo se to, co se muselo stát. Odešla jsi za sluncem. Daleko ode mě. Zlatý oči, doufal jsem, že jsi anděl. Divný svět. Asi jsme nikdy odjet neměli.

Chtěli jsme odjet daleko. Noc plná nadějí nabízela mnohem víc než pár polibků. Seděla jsi vedle mě a ujížděli jsme. Do západu slunce. Vždyť jsme nic ani nepili.

Pokušení bylo tak velké. Tvé oči, kdysi zakryté pod neprostupnou hradbou tvořenou černými brýlemi a bílou holí, nyní mluvily nanejvýše výmluvně. Byla jsi jiná než ostatní a přesto jsi nedávala najevo to, že by ti někdo z ostatních lidí měl pomáhat.

Začalo to ve škole. Sledoval jsem tě dlouho, než jsem se odhodlal k činu. Nevěděl jsem co mám dělat. Jak se chovat. Musela jsi na sobě cítit můj zvídavý pohled. A přesto jsi se nesmála, když jsem se ti vyslovil. My si byli souzeni. Nyní mi ležíš v náručí a tvůj dech je stále míň zřetelnější.

Slunce zapadlo, když jsme v autě opustili město. Řekla jsi: „Jeď daleko, chci cítit noc, chci spát dnes večer pod hvězdami, chci být s tebou. Rychle pojeďme“

Jeli jsme a jeli jsme daleko. Opravdu jsme nechali všechny lidi za námi. Ó bože, bylo to tak uvolňující. Nebál jsem se přišlápnout pedál plynu. Cestu přece znám. Já na ní vidím.

Když jsme zastavili, pomohl jsem ti z auta. Zula jsi si boty. Čerstvě posečená louka nás trošku studila, když jsme se procházeli. Nebála jsi se. Cítil jsem tu jistotu s jakou jsi se pohybovala. Nešla jsi. Doslova jsi tančila. Nesnesitelná lehkost toho tance mě jednak děsila a jednak neuvěřitelně povzbudila. Uchopil jsem tě za pas a políbil. Energie, která měla tu sílu, že mohla zastavit čas, byla cítit všude okolo nás. Nebyli jsme jenom milenci. Byli jsme ti vyvolení, kteří mohli dokázat vše co chtěli. Proč jsem prostě nezastavil?

Vášnivé polibky, které hořely po něčem vážnějším, nepřestávaly. Nemohli jsme se jeden druhého nabažit. Jako by jsme to věděli. Jako by jsi to ty sama věděla. Milovali jsme se. Slovy to vyjádřit nelze. Ten pocit neskutečné, hluboké a naplněné lásky. Byla jsi anděl.

Promilovali jsme hodiny. Usmívala jsi se. Noc se začala měnit v den. Byl jsem již pevně rozhodnut, že jinou dívku v životě nebudu chtít tolik jako tebe. Najednou jsem si nepřipadal tak mladý. Chtěl jsem si tě vzít a prožít s tebou celý zbytek života. Nestárnout a prožít nekonečný pocit extáze z tvé přítomnosti. Nepřipadal jsem si tak mladý, protože jsem věděl, že to jednou skončí, skončí to za několik desetiletí kdy budeme staří a nemohoucí, skončí to až zemřeme.

Oblékla jsi se. Tvoji oči sice byly stále studené tíhou zákalu, který tě odsuzoval k životu, který zavrhuje jakoukoliv barvu ale zároveň jsem cítil, že mé city jsou opětované. Cítil jsem nefalšovaný pocit štěstí. Nyní jsem to věděl. Spolu dokážeme vše.

Vycouval jsem s autem až na cestu. Seděla jsi vedle mě a tulila jsi se. Jindy bych byl proti ale dnes mi to bylo jedno. Nemohlo se nám přeci nic stát. Cestu znám a vidím na ní.

Chtěl jsem tě dostat v bezpečí domů a nyní ležíme vedle sebe na nosítkách. Vzal jsem nám oběma veškerý čas, který jsme spolu mohli prožít. Vyřítil jsem se na tu křižovatku moc rychle. Podle značení jsme měli přednost. No jo, měli jsme mít přednost. Mladí mělo mít přednost. Náš společný život měl dostat přednost. Nedostal.

Naše poslední chvíle skončila nárazem z pravé strany, přesně do dveří spolujezdce. Opilý řidič náklaďáku, který se zrovna dnes rozhodl jet s nákladem o něco dřív než je obvyklé. Plně naložená Tatra, řekla že je konec a spustila oponu.

Nevím jestli jsi něco cítila. Poslední co si pamatuji, bylo slovíčko, které jsi mi špitla do ucha „Miluji tě“, pak už jen náraz a nesnesitelná bolest.

Když, jsem se probral bylo na místě pár lidí. Chtěl jsem tě vidět naposledy vidět tvou tvář. Dva chlapi mě nedokázali udržet. Vytáhli tě z auta a ležela jsi pod tou samou dekou, na které jsme se před sotva hodinou milovali. Nyní jsi pryč. Vše v co jsem doufal.

Motá se mi hlava a cítím jak mi vlhne triko krví. Chci tě vidět naposledy. Prosím. Skláním se k tobě, říkám ti jak jsi krásná.¨

Budeme spolu navždy. Žádný zlatý oči. Ty jsi anděl, Karolíno. Jenom blázen ruce spíná, kde není hřích není odpuštění.

Zpráva z tisku: V brzkých ranních hodinách řidič nákladní Avie na křižovatce nedaleko Města, nedal přednost v jízdě mladému páru ve Fabii. Slepá dívka i její přítel na místě zahynuli. Řidič Avie však jasně tvrdí, že chlapec ještě hodinu po nehodě žil a objímal mrtvou dívku. Na základě dechové zkoušky, které byla u řidiče provedena, bylo prokázáno, že jel pod vlivem alkoholu. „Jedná se již o 18 tragickou nehodu na tomto úseku“, řekl mluvčí Policie a pokračoval otázkou pro ostatní řidiče „Co když to příště bude vaše dítě?“