Hlavou proti zdi (4.)

Postavil jsem se do fronty a trochu znervózněl.
Za pultem totiž stála vcelku sympatická prodavačka.
Žena.
U takových je vždy o něco těžší žádat o kondomy. Je to, jako přijít k naprosto cizímu člověku a prohlásit: „Dneska budu mít sex.“
Můžete jen doufat, že reakce takového člověka bude: „No a?“
U prodavačů je situace o něco jednodušší. Ti se na vás většinou šibalsky usmějí stylem: „Tak si to užij.“
Na druhou stranu nutno říct, že se můžete setkat i s horším výrazem a to: „Jako ty, jo? A to jako myslíš vážně?“

Pokud ale zachováte klid, budete mluvit suchým a věcný tónem, nemělo by vás nic překvapit.
Říkám, nemělo by.

Když jsem přišel na řadu já, stáli za mnou už další lidé, kterým jsem měl odhalit své malé tajemství. Už to nebylo jen o tom, že přijdu k jednomu člověku a řeknu: „Dneska budu mít sex.“
Už to bylo spíš jako prohlásit tuto větu na zastávce autobusu, kde je vaším obecenstvem netrpělivý hlouček.

„Tak prosím, co si dáte?“ usmála se na mě blondýnka za pultem.
„Kondomy,“ odpověděl jsem suše a věcně.
„Které?“ reagovala prodavačka.
Tuto otázku jsem nečekal.
Když se jí zdálo, že dlouho nereaguji, pokračovala. „Máme tu banánové, jahodové…“
„Ale ne k jídlu,“ přerušil jsem jí. Bohužel, už ne však suše a věcně.
Bál jsem se, že jsme si nerozuměli a je třeba uvést věci na pravou míru.
Pozvedla obočí a zatvářila se překvapeně a zmateně.
„…vroubkované,“ dokončila větu ve snaze zachránit mne ze společenského „faux pas“.
Já však pod sebou řezal větev dál.
Nuceně jsem se rozesmál. „K jídlu… Heh, hloupý vtip, promiňte. To ty banány.“
„Jaké banány?“ zeptala se prodavačka.
K překvapenému a zmatenému výrazu přidala ještě nechápavý.
V prodejně se zvedla teplota.
„Nic… Zapomeňte na to.“ Začal jsem zmatkovat, nadechl jsem proto tedy a nasadil zpátky suchý a věcný tón.
„Je mi jedno které, potřebuji je na hlavu,“ prohlásil jsem rázně a rozhodně.
Někdo za mnou se už neudržel a uchechtl se.
Prodavačka se změnila v jeden velký otazník.
Došlo mi, co jsem to řekl.
Jeden pán se mne starostlivým hlasem zeptal, jestli jsem si jist, zda vím, co znamená pohlavní styk.
„Ujišťuji Vás, mladíku, že v něm hlava, ačkoliv by k tomu slovo ‚pohlavní‘ mohlo nabádat, hraje nepodstatnou roli.“
Pak prodavačku požádal, aby mi prodala nějaký „naučný“ časopis. Že prý má vážnou starost o zdraví „té slečny“, se kterou se mám údajně setkat.
Fronta se začala smát.
Situaci jsem se snažil ještě zachránit, ale nějak z toho vyznělo jen, že o žádnou slečnu nejde, že to je sázka s kamarádem.
Reakcí bylo několik pohoršených a znechucených zvolání: „Proboha!“
Tímhle vším jsem nakonec dorazil i doposud duchapřítomnou prodavačku.
Ta, pro mne naprosto nepochopitelně, dodala:
„V tom případě vám vroubkované nedoporučuji.“

„Dejte mu ty jahodové,“ ukončila naše trápení slečna, která stála ve dveřích prodejny. Všichni jsme se na ní otočili.
Byla to Neznámá.
Stála tam jako pistolník, který vstoupil do saloonu na divokém západě a my, prodavačka jako barman, já jako psanec-pijan, a fronta jako návštěvníci, jsme na ni jen zírali.
Myslím, že kdyby fronta začala tleskat, už by našemu výstupu nechybělo nic.
Barman-prodavačka mi podala „ty jahodové“, já položil stovku na pult a rychle se pakoval z obchodu, div jsem Neznámou v těch dveřích nesrazil.
Pelášil jsem odtamtud, a věděl jsem, že mě v tomhle obchodě viděli naposledy.

„Počkej!“ snažila se mě ještě zastavit Neznámá.
Mluvit s ní bylo však to poslední, po čem jsem teď toužil.
Ztratil jsem se za nejbližším rohem.

Když jsem se vrátil do našeho brlohu, zrovna Roura s Krysákem probírali další čórku.
„Na,“ hodil jsem po Krysákovi balíčkem a svezl se do gauče vedle Roury.
„No to to trvalo. Tos je nakupoval na černym trhu, nebo co?“
Na Krysákova slova jsem odmítal jakkoliv reagovat.
Roura se na mě tázavě podíval.
„Neptej se,“ řekl jsem tlumeným hlasem a schoval se na chvíli do dlaní, doufajíc, že tím tak navždy vymažu událost o nákupu kondomu ze svých vzpomínek.

„Tak pánové,“ získal si naší pozornost Krysák a postavil se na konferenční stolek. Díval se na nás z výšky a připadal nám jako nějaký divadelní herec. Významně pokračoval. „Teď uvidíte to, co jste ještě nikdy neviděli a uslyšíte to, co jste ještě nikdy neslyšeli.“
Cirkusově začal otevírat krabičku a pomalu z ní vytahoval stříbrný balíček.
„Dělej,“ pobídl ho netrpělivě Roura.
Krysák roztrhl balíček a vytáhl z něj malou, gumovou, lehce načervenalou čepičku, ucítili jsme jahody.
„Alespoň se ti bude dobře jíst,“ zašklebil se na mě Krysák. Nasadil si kondom na ukazováček.
„Jak čepička pro trpaslíky, co?“
Zasmáli jsme se.
„Ty se moc nesměj,“ kývnul na mě znovu Krysák. „Ta velikost, ve který jsi ten kondom koupil, na tebe hodně prozrazuje.“
Roura se zařehtal.

Krysák kondom odroloval a pomocí ukazováčků, a potom, jak se kondom roztahoval, i ostatních prstů obou ruk, ho začal natahovat. Nechtěli jsme věřit vlastním očím, když se mu podařilo nasadit kondom na hlavu tak, že začala připomínat obrovské ženské prso. Celkový dojem tak podtrhovala čepička kondomu, která záhadně neměnila svou velikost a vypadala teď jako roztomilá bradavka.

„Ty vole,“ ozval se uznale Roura.
„Doufám, že máš hlad,“ pokračoval směrem ke mně.

Krysák se smál, Roura se smál, a mně se chtělo zvracet.
„Tady máš,“ podával mi do ruky cosi vytahaného, gumového, narůžovělého.
Podíval jsem se na destruktovaný kondom, uvnitř sebe jsem pocítil, že v tom, co hodlám právě udělat, se mnou žaludek rozhodně nesouhlasí.
Zavřel jsem oči.
„Jahoda, je to jen jahoda. Červená, krásná, chutná jahoda.“
Vložil jsem kondom do pusy a začal žvýkat.

Nebyla to jahoda.

Krysák a Roura řvali smíchy.
„Von to fakt žere,“ v hysterickém smíchu ze sebe doloval Krysák.
Dál už to nešlo.
Nedokázal jsem „to“ polknout.
Odběh jsem do kuchyně a vyplivl rozžvýkaný kondom do koše.

„Kamaráde,“ prohlásil Krysa, když jsem se vrátil, „nevěřil jsem tomu, že to vůbec dáš do huby. Klobouk dolů, hochu. Klobouk dolů.“
„Kluci,“ podíval jsem se na ně se zelenou barvou ve tváři. „Myslím, že mi právě přestaly chutnat jahody.“

Oba se zase rozeřvali smíchy.

(pokračování příště)