Černá a bílá 39

Než jsem ji doopravdy poznal, vlastně nebyla nic moc. Prostě jedna z celkem hezkých holek u bazénu. Ale ta, na kterou se nikdo stejně dívat nemůže, protože byla neustále v náručí svýho kluka. Pak se jednoho dne objevila za pultem zdejšího baru a vlasy měla roztomile rozcuchaný. Toho dne jsem si řekl:
‚Jo, ta je vážně pěkná.‘ Dokonce se ukázalo, že je vtipná, příjemná, prostě fajn. Jenže co naplat, když je zadaná. Takový fajn holce přece nebudu dělat problémy. Je pravda, že jsem se občas neubránil pohledům na ni, jenže když jí to tak slušelo … No a pak jsem se zničehonic ocitl u ní doma. Její povaha mi byla čím dál tím víc sympatická a já se s ní dobře bavil. Ale to, jak se chovala, když její už bývalý udělal scénu, to mě dostalo. Byla tak vyrovnaná, klidná. Zvládala to úžasně. Navíc umí prát. A v tu chvíli, kdy si máčela ruce v umyvadle, mi přišla neskutečně krásná. Ale tak nějak jinak krásná … Měl jsem tolik holek, všechny byly pěkný, dokonalý tvářičky, úzký pasy, malá prdelka, velkej výstřih, … Ale žádná nebyla takhle krásná. Pramínek hnědých kaštanových vlasů jí spadal podél tváře dolů, a i když měla nejspíš hlavu plnou smutnejch myšlenek, dokázala být tak … vyrovnaná. To jsem zatím u žádné holky neocenil … snad jen u jedný.

Dokáže se tak roztomile tvářit, když je nervózní. Když jsem se k ní třeba víc přiblížil, zrudla a srdce se jí rozbušilo tak, že jsem to slyšel i já. Jasný, to bylo ze začátku, ale pak … cítil jsem něco víc. Měl jsem potřebu ji chránit, když byla smutná, tak rozveselit, pomoct jí. Chtěl jsem jí držet v náručí, cítit blízko sebe. A pak, to bylo po té rozlučkové oslavě na koupališti, jsem se neudržel a překročil určitý meze. Už jsem to nemohl vydržet. Ty její oči byly najednou šťastný a neskutečně smutný zároveň. Bohužel mi dala jasně najevo, že blíž už jít nesmím. Zabolelo to. Po dlouhé době mě dokázala nějaká holka ranit. Jo, ten večer jsem se zpil do němoty. Musel jsem ten smutek nějak utopit a kde jinde než v pořádným panákovi. Naposledy jsem ji viděl na večírku Mirkovi matky …

Šel jsem tam jen kvůli ní. Celý dny jsem doufal, že ji tam Mirek pozve. Okamžitě, jak jsem vešel dovnitř, začal jsem ji hledat. Samozřejmě jsem se nevyhnul otravnému rozhovoru s Mirkovou matinkou ani několika dalším nudnejm lidem. A najednou tam stála. Byla jako anděl. Krásná a čistá, stejně jako smutná a krutá. Od prvního okamžiku na ní bylo vidět, že je z mé přítomnosti nervózní. Jenže mně to dělalo snad ještě větší problém než jí. Nikdy mě žádná holka nedokázala takhle vyvízt z rovnováhy. Byl jsem čím dál tím víc nervóznější. Musel jsem odejít. Odejít a srovnat si to vše v hlavě. Líbí se mi, to rozhodně. Mám ji rád, nepochybně. Miluju ji? Snad … Veškerý pochybnosti ale zahnal okamžik, kdy jsem ji zase uviděl. Smála se. Má okouzlující úsměv. Čert vem těch pár deka v bocích navíc, ten úsměv je nejkrásnější na světě. Rozhodl jsem se a musel jsem ji urychleně najít. Jenže nikde nebyla. Pak se kolem mihla jako blesk z nebe a zase zmizela. Co mi zbývalo? Odejít jsem rozhodně neměl v úmyslu. Cítil jsem, že tenhle večer jí to musím říct. Pak si mě opět našla Mirkova matka a odtáhla mě do své domácí posilovny, že prý s něčím potřebuje pomoct. Ta ženská se mě tam snad snažila sbalit? Co nejdřív jsem vypadl a hned naproti dveřím stála Eva. Vysvobodil jsem ji od odpornýho starýho Škvora. Vždycky je mi s ní tak dobře, ať dělá co chce, ať mluví o čemkoli.

A v tu chvíli byla nejkrásnějším stvořením na světě. V očích se jí zatřpytily hvězdy a já věděl, že to přišlo. Má tak měkké rty … Byl to jeden z nejvášnivějších a zároveň nejněžnějších polibků v mým životě. Najednou jsme se ocitli v křoví. Svůdně odhalila jednu nohu a já se nemohl nabažit jejích dotyků. Sálalo z ní ženský teplo a její vůně mi zamotala hlavu. Byl jsem jak v transu, ne a ne přestat. Jenže nás někdo vyrušil a to nekonečný štěstí skončilo. Ze sedmýho nebe jsem spadl přímo na zem na hlavu. Myslel jsem, že teď už je to všechno jasný. Že teď už ví, co k ní cítím a že to všechno bude tak, jak jsem si to představoval. Ale ona se dívala tak nešťastně. Jako zraněný zvířátko. A to bylo jako když mě střelí do zad. Najednou jakoby to celý štěstí ve mně zemřelo. Byl jsem tak sraženej na kolena, že jsem jí ani nezabránil v útěku. A ona zmizela. Vlastně ani nevím, kam zmizela. Sesunul jsem se v tom křoví na zem, netuším, jak dlouho jsem tam seděl. Měl jsem obrovskou chuť se jít ožrat, ale došlo mi, že pokud to chci ještě ten den vyřešit, musím mít čistou hlavu. Bohužel jsem se nedokázal soustředit. Srdce mi drásal opakovaný pohled na její ztrápenou tvář a všech pět smyslů bylo pořád ještě pomatenejch z toho sladkýho polibku.

Jo, nakonec jsem ji našel. Ležela na okraji bazénu vedle Mirka a oba byli slušně nakalení. Mirek sice nespal, ale byl tak mimo, že nedokázal nikoho vnímat. Nejspíš před chvílí blil. Eva ležela vedle něj. Vlasy měla rozcuchaný, ale jinak než tenkrát první den na koupališti. Tenkrát to bylo roztomilý, jenže teď to byl můj padlý anděl. Sedl jsem si vedle nevnímajícího Mirka a její hlavu si položil do klína. Možná jsem magor, ale takhle vypadala snad ještě úžasněji. Můj nádherný mrtvý anděl. Viděl jsem krásu v hnusu. Otevřela zakalené oči a ztrhaně se na mě podívala. Zeptala se mě na ženu toho Škvora. V tu chvíli jsem se podruhé v životě zastyděl za to, co jsem udělal všem těm holkám. Nemohl jsem jí zalhat. Chtěl jsem být s ní, toužil jsem, aby byla moje, všem pyšně oznámit, že je to má dívka, představit ji rodičům, … Zabouchl jsem se jako puberťák. A nedokázal jsem jí lhát. To by přece nebyl dobrej začátek vztahu. Řek jsem jí pravdu. Se Škvorovou jsem spal, taky proto se teď už roky rozváděla se Škvorem a taky proto teď byla na léčení s nervama. Řek jsem jí prostě, že jsem se s ní vyspal. A to, co přišlo, byly moje nejhorší obavy. Rozplakala se. Rozplakala se mi v náručí jako malá holčička a přerývaně ze sebe dostala veškerý svý pocity, důvody, proč spolu nemůžem být. Nedokázal jsem na to nijak reagovat. Utřel jsem jí slzy a chvíli počkal, než usnula. Mirek se vedle mě převrátil na zem a nahlas zachrápal.

Dokola jsem si opakoval všechno, co mi řekla. Viděl jsem její tvář, jak se tvářila. Jasně, byla opilá, to však neznamená, že lhala. Asi za hodinu přišli číšníci, že večírek skončil a oni tam musí uklidit. Pomohl jsem jim zvednout Mirka a sám jsem odnesl Evu v náručí do pokoje pro hosty. Během té hodiny se mi to nakonec rozleželo v hlavě,a když jsem jí potom ukládal do postele, spící jako Šípkovou Růženku, věděl jsem, že „takhle“ už ji vidím naposledy …

Není pochyb o tom, podle všech těch polibků a doteků, které mi na tomhle večírku věnovala, že po mě minimálně toužila. Líbím se jí. A možná mě má i ráda. Ale to všechno je pro ni spíš přítěž. Poznal jsem, jak bojuje sama se sebou, jak odporuje svým vlastním názorům. A že by se musela hodně zapřít, aby se mnou mohla být. Musím to ukončit dřív, než pro ni bude pozdě … Sakra, co to se mnou udělala? Vždycky mi takový věci byly ukradený! Ať se holka trápí, jak chce. Jenže tentokrát …? Bojuje s tím, že jsem děvkař. Tak to skončíme jednoduše …

Vešel do klubu ještě před osmou, dokud byla většina lidí venku. Rozhlédl se po klubu a na pódiu uviděl Evina bývalého kluka. Dnešní úkol se mu zdál nadlidský. Kdykoli dřív, když se proto rozhodl, nebyl to problém. Ale dnes nevěděl, jak začít. Objevil jedno volné místo kousek od vchodu, a tak se usadil. Zatímco se vše kolem něj chystalo, on neúnavně pozoroval vchod. Čekal na dvě osoby: tou první byla Eva, pokud dnes nepřijde, nemá tahle akce cenu. A tou druhou byla jakákoli dívka, která by si dala říct. Jenže žádná na obzoru. Žádná se mu nezdála hodna tohoto úkolu. Krk se mu trochu sevřel, když dveřmi prošla Eva s Mirkem. Zase jí to slušelo, bez zvláštního účesu, bez drahýho oblečení. Stejně zářila jako hvězda. Trochu se přikrčil za opěradlem sedačky. Ještě není ten správný čas, aby jej spatřila. Ti dva kolem něj prošli, aniž by jej zpozorovali. Pořádně si oddechl. Avšak od té chvíle pozoroval víc jejich místo než vchod. Jen seděl na místě a sledoval protější stranu klubu, kde seděla.

Hudba už začala hrát a on zatím nenašel žádnou vhodnou kandidátku. Počkal ještě pár minut a pak vytáhl mobil. Napíšu Daně, ta nikdy nezklame, řekl si a už ťukal do telefonu zprávu. Odpověď přišla okamžitě. Za pár minut je tam. Posadil se pohodlně do sedačky a poslouchal nějakou jejich autorskou píseň. No, nehrají špatně, pomyslel si. Ještě aby jo, když kvůli kapele nechal Evu běžet. Eva. Podíval se znovu na druhou stranu sálu a chvíli si ji prohlížel. Jenže spíš než úsměv, se mu na tváři objevoval smutek. Tak kde sakra je? rozčiloval se. Nervózně se ohlížel po dveřích. A hele kdo je tady, ušklíbl se, když se ve dveřích objevila Karolína. Naštěstí pro něj hned v závěsu za ní vešla i Dana. Ta zase vypadá. Její dřív celkem oblíbený vkus okamžitě zkritizoval a v duchu si vedle ní představil Evu.
„Ahoj, Jirko,“ pozdravila ho sladkým hlasem a zůstala nad ním stát. Musíš se donutit, dodával si odvahy. Přes bílé minišaty měla přepnutý černý pásek. Tahle holka byla všude kolem vyhlášená svýma krásnýma nohama a velkým poprsím, ale člověk se jí nesměl podívat do obličeje.
„Ahoj,“ zabručel co nejpřívětivěji a přitom nezvedl oči od jejích nohou.
„Cože taková žádavá sms? Jseš tu sám?“ ptala se, zároveň se posadila vedle něj a přehodila nohu přes nohu. Špičkou jedné nohy mu přejela po noze. Si myslíš, že je to sexy, nebo co? komentoval její počínání. Přesto se snažil udržet příjemný výraz.
„To víš, už dlouho jsme se neviděli a mě se zastesklo,“ zalhal a pokusil se o svůdný pohled. Dana se neupřímně zasmála a pohodila dlouhou černou hřívou. Jirka využil okamžiku a zkontroloval, kde je Eva. Mířila zrovna k baru. Dana si mezitím poposedla, jednu ruku položila Jirkovi kolem ramen a nohu mu darovala přímo do klína, až jí bylo vidět spodní prádlo. Musíš, musíš, opakoval si v hlavě. Vzchopil se a dlaní lehce přejel Daně po stehně. Laškovně se na něj usmála. Bože, nedívej se jí do toho obličeje!
„Však mě se taky stýskalo. Čekala jsem, jestli se někdy ozveš.“
„A dočkala ses,“ odpověděl a mezi prsty mu projel dlouhý pramen jejích vlasů.
„Ty seš tak rozkošnej,“ vzdychla a obkročmo si mu sedla na klín.
„A ty seš zase strašně …,“ rukou jí zajel pod okraj šatů, „strašně sexy.“ Opět se ozval ten umělý smích. Hudba dohrála a z beden se ozval Štěpánův hlas:
„Tak, a ještě jedna naše písnička před první přestávkou. Ale tu bych rád věnoval jedné osobě … no, však ona už bude vědět …“ Zatímco mu Dana šmejdila rukou pod trikem, pozoroval Jirka, na koho se Štěpán tak upřeně dívá. Na Evu. Seděla u baru a jak ji znal, určitě se teď moc snažila nezčervenat. První tóny kytary se rozlehly po sále a Štěpán se dal do zpěvu své vlastní písně. Dana mu sice něco šeptala do ucha, ale on ji vůbec nevnímal. Nevnímal, jak jej kousla do ušního lalůčku. Pozoroval Evu a její pomalou proměnu výrazu. Byl čím dál víc nešťastnější. Měl takovou chuť se jednoduše zvednout a jít jí utěšit. Jenže to nesměl. Všechno to má už naplánovaný a teď to nesmí pokazit. Píseň se dostala do refrénu. Dana ho líbala na krku a on měl stále přilepené oči na Evě. Najednou se zvedla a mířila k východu. Teď!! Otočil se na Danu, vzal její tvář do rukou a políbil ji. Dlouze ji políbil. Nelíbilo se mu to, bylo to odporné. Ale vydržel to ještě pár vteřin. Odlepil se od ní a podíval se na místo, kde ještě před chvílí stála. Nebyla tam. Pak se ozvala rána od východu, jak někdo práskl dveřmi. Do teď spokojeně tvářící se Danu ze sebe shodil. Opřel se lokty o kolena a hlavu skryl v dlaních.
„Co se děje?“ ptala se podrážděně Dana. Ani se na ni nepodíval.
„Zmiz,“ hlesl, „di do háje!“ Okamžik na něj nechápavě hleděla, pak vztekle vzala svoji kabelku a zvedla se.
„Kreténe!“ Jirka ji nechal prostě odejít, chvíli se ještě snažil vzpamatovat a nakonec se odebral k baru.