O psech a lidech

Můj milý, často mi vyprávíš, že máš doma psa a že je to jediná bytost v tvé rodině, která tě radostně vítá, ráda tě vidí a je ti vděčná za pohlazení a díky němu si nepřipadáš tak opuštěný.

Závidím mu ... chtěla bych být tvým psem, vlastně fenkou. Chtěla bych být majestátnou kólií s důstojným postojem, ladnou chůzí, vztyčenou hlavou, mandlově protáhlýma hnědýma očima, splývavou srstí a pikantním čumáčkem.
Každý den bys mě ráno pouštěl na zahradu, abych se po noci proběhla, dal bys mi do misky čerstvou vodu, pohladil po hlavě, cvrnknul prstem do čumáčku a odešel do práce. Já už bych dávno nepanikařila a netesknila po tobě, protože moudrá fenka ví, že se jí pán vrátí, že se vrací každý den, že je mezi ní a pánem tak silné pouto, z kterého postupně získala jistotu a klid. Ten volný čas než se mi vrátíš bych trávila u domu na dvoře a v zahradě. Hlídala tvůj majetek, tvoje úly s těmi nesmyslnými malými bzučícími tvorečky, které ty tak miluješ, říkáš jim včelky a bereš jim voňavou sladkou dobrotu, kterou mi nosíš ochutnat. Ti tvorečkové se na tebe asi občas za to rozzlobí, hromadně ti zdrhají, létají po vsi hlavně tam, kde jsou děti a ty je potom honíš autem od čerta k ďáblu, překračuješ povolenou rychlost a zaděláváš si na problémy.
Než si tyhle vzpomínky na tebe v hlavě přeberu, uteče den a ty se mi vracíš z práce a nastává ta pro mě nejkrásnější chvíle - jdu tě přivítat. Bezhlavě se na tebe vrhám, skáču ti na hruď (i když vím, že jsi mě učil, že se to nesmí, majestátná kólie tohle nedělá, obzvláště když je deštivo), olizuji ti jazykem obličej, packami tě chytám za pas kalhot a znovu a znovu se tě dotýkám čumákem kam dosáhnu. Když tohle vrcholné vítání skončí a já se zklidním, bereš mou hlavu do dlaní, políbíš mě na čelo mezi moje blahem zúžené oči a já vím, že jsi mě opět přesvědčil, že se mi vždy vrátíš, že nemá cenu za tebou tesknit a tahle chvíle stojí za ty hodiny čekání na tebe.
Zbytek dne strávíme spolu, jako rovnocení partneři, vyprávíš mi, co jsi celý den dělal, jak ses v práci nadřel i potěšil, kde byly problémy a co za nesmysly si zase vymyslel šéf, co se ti povedlo, nebo kde byl zádrhel. Já ti sice nemohu odpovídat, ale ty stejně víš že ti rozumím, jinak bys mi to nevyprávěl. Alespoň ti občas jazykem olíznu ruku a přitom cítím, kolik stop v tvé dlani po tvé těžké práci zůstalo a přesto je pro mě hebká, měkká a teplá.
Po krátkém odpočinku a večeři mě vezmeš na procházku i když jsi se celý den pohyboval venku a musíš být unavený, nikdy mě o ten požitek neošidíš, protože víš, že tyhle procházky miluji a potřebuji, nejen kvůli pohybu, ale i proto, že se tím každý den o trošku víc upevní pouto mezi námi dvěma. Jdeme zahradou a pak lesem, kde je spousta nádherných klacíků a šišek, které mi hážeš a já jako o život ti je nosím, plazím se ti k nohám, šťouchám zadkem do tvých lýtek a provokuji k dalším hrám.
Po návratu domů mě vezmeš do domu, vykoupeš mě, vysušíš, vyčešeš, aby se moje srst leskla jak to máš rád, dáš mi najíst a pak se usadíme, ty v křesle a já na zemi u tvých nohou na pár chvil, než půjdeme spát. Už mi nevyprávíš, jen tak sedíme, zamyšlení a pohroužení do sebe v tichém souznění našich duší - tvé lidské a mé psí.
Je čas ulehnout, slunce už dávno zapadlo, oči se nám klíží. Jdeš do své postele a já čekám, jestli mě pozveš k sobě, nebo mám zůstat na zemi? Je to možné, opravdu mi dovolíš strávit noc s tebou? Skáču radostně k tobě, stočím se ti k nohám, ty mě naposledy políbíš na čelo, cvrnkneš prstem do čumáčku, řekneš "děkuji a dobrou noc" a za chvíli už blaženě oddychuješ, unavený, ale spokojený z prožitého dne. Teď už mohu usnout i já, jen ještě zkontroluji, jestli oddychuješ pravidelně a nic tě neruší. Položím si přední packy přes sebe, uložím na ně hlavu a pomalu a klidně usínám, moje tělo se dotýká tvých nohou tak, aby je mohlo celou noc hřát. Usínám šťastná, protože hlídám klidný spánek toho, koho miluji, bezvýhradně a navždy celým svým srdcem.
Chtěla bych být alespoň tvým psem ...