Zpověď

Znepokojuje mě pomyšlení, že se octnu v narkóze, že mi někdo podá prášky na spaní, nebo na uklidnění, že prostě budu pod vlivem takových látek a v takovém stavu mysli, že o sobě nebudu moci plnohodnotně rozhodovat sama a vnímat, co se se mnou v danou chvíli děje. Mám to v povaze a svoje problémy a pocity musím prožívat, ať už jsou jakkoliv nepříjemné a ty nepříjemné stavy potřebuju prožít, abych si mohla uvědomovat a užívat si ty opaky - štěstí, radost, úspěch. Jdu životem s tímto postojem nebo povahou, jednou jsem nahoře a jednou dole, a někdy je to nepříjemné, ale potřebuju to tak mít, jsem na tento život zvyklá a nerada vítám změny a vybočení.
Od chvíle, co jsem se s tebou poprvé setkala, jsem tě zaregistrovala nejen jako zákazníka, ale i jako příjemného muže se zdravým názorem na život, inteligentního a přirozeně přitažlivého. Jak jsme se během doby vídali, ty ses mi svojí přítomností vždycky připoměl - aha to je ten příjemný člověk, se kterým si vždycky rozumím, vtipný a přitažlivý. Vždycky jsi mi v myšlenkách vyplul na povrch, chvilku jsi se tam držel a zase jsi se zasunul do dlouhodobé paměti, tam jsi se uhnízdil, pěkně v tichoučku a teplíčku mých mozkových závitů - nic víc a nic míň.
Když jsi shodou okolností začal volat častěji a častější byla i naše setkání, ta dlouhodobá paměť se vyburcovala k akci, asi v ní už nebylo tolik místa (to víš, už nejsem nejmladší a neustále jak jdu životem, tak sbírám informace, které tam ukládám) a katapultovala tě někam, kam jsem vůbec nečekala, že se můžeš ocitnout - do srdce. Z myšlenky na tebe vznikl cit tak silný, že ani trojitý bypass by ten sval nezachránil.
Na ten nádherný den, kdy jsi mě poprvé držel v náručí, líbal a šeptal mi romantická slovíčka, na ten už nikdy nezapomenu, na ten se zapomenout nedá.
Pod tu otřepanou frázi z filmů tak často používanou - nečekala jsem, že mě v životě ještě něco tak nádherného potká - pod tu se můžu s plným vědomím podepsat.
Říkala jsem ze začátku, že nesnáším pomyšlení, že bych se ocitla pod vlivem omamných látek a nemohla o sobě rozhodovat, ale jsem teď v tomto stavu, ano máš nade mnou takovou moc. Jsem pod vlivem a v zajetí tvého charisma, tak strašně silného, až mě to děsí. Usínám s myšlenkou na tebe, probouzím se s myšlenkou na tebe, v noci nemohu spát, protože mě budí myšlenka na tebe. Pracuji a jsem myšlenkami u tebe. Cokoliv dělám je zastíněno obrazem tvé podoby, který mám stále před očima. Někdy se za tuto slabost nenávidím, že tomu tak podléhám, ale většinou si ten pocit hýčkám a utápím se ve své touze po tobě.
Vím, že máme pro sebe málo času a příležitostí se setkat a někdy jsou to tak prchavé okamžiky, které dřív skončí než začnou. Nedokážu si je užít, protože se celou dobu třepu, že tohle je už ten poslední polibek a pak se musíme rozloučit ... tak ne, ještě jeden, nebo dva, nebo tři a už musíme jít ...
Celý čas, co tě miluji a toužím po tobě fyzicky vím přesně, že my jsme ten pár, který k sobě dokonale ladí, rozumí si, až mě to děsí. Ty okamžiky v noci, kdy ve stejnou chvíli myslíš na mě a já na tebe, ty stejné názory a myšlenky, ten smysl pro humor, tak podobný a potřebný.
Dlouho jsme se neviděli, ale tvoje nepřítomnost mi dává čas o nás přemýšlet a i když mi hrozně chybíš, mám prostor pro představy a sny. Sním s otevřenýma očima když pracuji, sním když nakupuji, sním když vařím, když se s někým bavím, třeba se svým mužem, s kamarádkou, s dětmi. Už nemám výčitky svědomí, zůstala jenom ta neskutečná touha po tobě.
Jsi vzduch který dýchám, voda kterou piju, jsi krev v mých žilách a světlo mojí duše. Jsem jako malé dítě, kterému vzali nejoblíbenější hračku, když tě nemám u sebe. Někdy se tak i chovám a nenávidím se za tu svoji náladovost, ale to je ten vliv, který na mě máš - uslyším tě v telefonu a den je nádherný, rozjásaný a plný barev. Několik dnů se mi neozveš a ploužím se nekonečným dnem plným bahna a špíny bez konce.
Moje představy o nás jsou plné vášně a erotiky a stydím se za každou hříšnou myšlenku, ale mám jich tolik, že bych se musela stydět celý den a v noci obzvlášť. Moje fantazie nezná hranic, představuji si a v mysli si přehrávám různé situace a celé příběhy, které chci s tebou prožít a drásá mi duši, když si uvědomím, že jsou to zatím jen představy. My jsme si nikdy nelhali, nedokázala bych ti lhát, ale nevím, jestli budu někdy schopná ti převyprávět všechno to, co teď tady ukládám na papír.
Sním o tom, jak vcházíš do mých dveří, usmíváš se, tvoje modré oči září, vlasy máš pocuchané větrem. Od posledního setkání jsi mnohem víc opálený od práce venku. Tvoje kroky vedou ke mě, líbáš mě na pozdrav a začínáš vyprávět, jak ses měl celý ten čas co jsem tě neviděla. Strašně ráda tě poslouchám, máš pro mě ten nejsladší hlas na světě, ale moje touha po tobě je silnější. Usadím tě na židli a obkročmo ti sedám na klín. V takové pozici jsme se ještě nikdy neocitli. Vím to moc dobře a mám obavy jak to budeš vnímat. Asi dobře, nebráníš se tomu a moje kroky přijímáš. Beru tvoji hlavu do dlaní, laskám prsty tvoje vlasy, které od posledního setkání povyrostly a vypadá to, že už brzy budeš zase vypadat jako nezbeda, tak jak jsi vypadal, když jsem tě poznala a jak si tě nejraději pamatuji. Dělá ti to dobře, přivíráš oči, to už znám, děláš to, když něco intenzivně prožíváš, ostatně jako já. Začínáme se líbat, něžně a jemně, jako bychom zkoušeli, jestli jsme od posledního setkání nezapoměli, jak naše polibky chutnají. Za chvíli se polibky stávají vášnivějšími, zapojujeme jazyk, který bloudí tomu druhému po čele, po tvářích, po krku a v ústech. Uchopím tvoji levou ruku, tu od srdce a pomalu posouvám tvoji dlaň pod moji halenku, pomalounku od pasu nahoru až na moje pravé ňadro. Přitom tě nepřestávám líbat a tento manévr provádím jakoby mimoděk, jako bych ani nevěděla, co dělám. Zároveň se začínám na tvém klíně rytmicky pomalu a jakoby náznakem pohybovat nahoru a dolů. Oba víme, co tyto pohyby znamenají a je nádherné, že je přijímáš a jsi aktivní. Nepřestáváme v líbání, které je stále více intenzivní, vášnivější a rychlejší. Slyšíš můj zrychlující se dech jak mi mneš pravé ňadro svojí velkou upracovanou ale přesto něžnou dlaní. Náhle můj prs vyklouzne z košíčku podprsenky, bereš ho do dlaně a jazykem laskáš moji hedvábnou bradavku, máš jí plná ústa, saješ ji a dráždíš. Jsem na pokraji propasti a bojím se že do ní spadnu, že se neudržím, sjedu z tvého klína, moje ruce se do něj ponoří a začnu tě laskat v těch zapovězených vodách, o kterých sis myslel, že už budou navždy spát ...
Z mého nádherného snu mě vytrhuje klepání na dveře, volám "dále". Kdo se sem ještě hrne, chvilku před skončením pracovní doby?
Vidím jak vcházíš do mých dveří, usmíváš se, tvoje modré oči září ... a sen se stává skutečností.