Cesta vpřed

"Dobrý den" popřeji autobusákovi a hledám své místečko. V autobuse je příjemnějš než venku.
Všichni chvátají k vodě zatímco já? Utíkám před minulostí.
Potřebuji uzavřít jednu složitou kapitolu života a teď už vím, že tady se mi to nikdy nemůže podařit. Toto rozhodnutí mě stálo děsně moc úsilí, ale jinak to prostě nejde.

Právě přemýšlím, co asi dělají moji přátelé. Svíra mi srdce pouhé pomyšlení nad tím, jak jsou venku, u ohýnku a náramně se baví a i když rozebírají stále stejná témata dokola, jsou šťastní. Jenže, i kdybych tam teď s nimi seděla, nesmála bych se. Vlastně bych je ani nevnímala, jelikož mám v hlavně pořád jen tu jednu jedinou věc. . .Lukáše.
To kvůli němu opouštím to všechno co mám tak ráda, jen abych se pokusila zapomenout. . .už navždy. . .

Lukáše jsem poznala na jedné dosti vydařené narozeninové akci. Padli jsme si do oka a ještě téhož večera jsme si spolu začali. Byl to přesně můj typ - hnědooký a hnědovlasý sympaťák.
Další dny jsme spolu flirotvali přes smsky, takže první rande nás neminulo.
První měsíce definitivní zamilovanosti byly nejlepší! Podnikali jsme různé výlety a akce, které jsou zapsané v mé paměti navždycky.
Také nás oba spojuje silná fixace k nejkrásnější zemi - Itálii. Lukáš tam má bratra a já tuto zem miluji od svých 13. narozenin, kdy jsem jako dárek dostala dovču na palmové riviéře.
Náš první společný rok utekl strašně rychle a nás vůbec nenapadla myšlenka, že bysme ještě někdy v životě měli trávit krásné chvilky s někým jiným.
Jenže jak už to tak bývá, občas příjdou krizové situace a každý se s nimi vyrovnává trošku jinak.
Když mě přijali na vysokou školu, byla jsme nejšťastnější, o to větší zklamání bylo, že Lukáše nikam nevzali. Začal svůj žal utápět v alkoholu a já ho za to nenáviděla.
Když už to s ním šlo vážně z kopce a všechna moje pomocná gesta a promlouvání do duše byly marné, odstěhovala jsem se od něj.
V té době se o mě zajímal jeden prodavač ze skate shopu, kam jsem chodívala nakupovat. Pozval mě na rande a já se nebránila. Přes všechny své nedořešené problémy jsem začala chodit s Ondrou.
Samozřejmě, že jsem měla výčitky vůči Lukášovi, jenže ten už o mě nejevil sebemenší zájem.
Když se ovšem Lukáš dozvěděl o mé náhradě byl nepříčetný a dělal scény, možná kvůli tomu přestal mít tak velkou žízeň.
Po čase si natruc našel také přítelkyni - Mirku.
Jenže to stejně byla jen slepá ulice. . .Oba jsme se stále milovali. Pořád nás to k sobě táhlo a asi proto jsme si dělali samé naschvály. . .

Až pak jsem si jednoho krásného večera přišla pro poslední věci, které zůstali u Lukáše v bytě. . .
Trošku jsme se zhádali a pak jsme skončili vášnivým sexem na kuchyňské lince. Po té krásné chvilce jsme si všechno vyříkali a já zůstala přes noc. Nakonec jsme se rozhodli, že to spolu zkusíme znovu. . .Od začátku.
Pocity zamilovanosti se vrátily. Zase jsem byla šťastná, alespoň chvíli. . .
Než jednoho krásného večera u nás zazvonila Mirka - ta Lukášovo bývalá přítelkyně. Přišla nám oznámit, že je ve třetím měsíci těhotenství. Zhroutil se mi svět.
Pořád dokola se řešila otázka co dál? Nakonec rozhodly Lukášovo přísní rodiče, že si Lukáš Mirku vezme. Lukáš byl nešťastný a já šla totálně mimo hru.
Pořád jsme se měli rádi, jenže taková překážka se nedá jen tak přejít. Zničilo mě to. Měla jsem deprese, musela jsem navštěvovat psychologa. Pořád jsem myslela na to, jaká budou skvělá rodinka a já zůstanu zase jen s holýma rukama. Lukáš mi to vůbec neusnadňoval, pořád mi psal a volal. Několikrát jsme se sešli. . .Dokonce jsme spolu jednu dobu spávali. . .celkem pravidelně. . .jenže to mě ničilo ještě víc. A tak mi nezbyla jiná volba, než útěk. . .

A tak utíkám. . .přesně tam, kde mi bylo vždycky nejlépe. . .do Itálie. . .Lukášův bratr mi sehnal práci a byt, tak se zkusím porozhlédnout po nové etapě života. . .