Cesta k Sv.Jánu

Část první

VYPRAVĚČ
Přiblížím Vás ke krajině,
kde odehrál se tento příběh.
V jedné malebné zelené dolině,
stál dům o čtyřech zdech.
V něm dívka Janka vyrůstala,
každý den šla se projít,
po večerech studovala
a v noci začínala snít.
Každý z těch snů zdál se ji krásný,
každý den zdálo se ji o milém.
Ten sen byl tak upřímný a jasný,
že ráno vždy stávala s úsměvem.
Jakuba, toho ráda měla,
často ho ale ve městě nepotkávala
a proto, když ho vidět směla,
odešla a hned se rozplakala.
Za městem na kopci stál pomník
na počest Sv.Jana a u něj strom
a jakmile na šestou zvonil zvoník
Slunce zapadlo za obzor.
V ten čas Janka vycházela z domu
a šla na toto místo se svým psem.
Obvykle zastavovala se k tomu,
by viděla červánky a Slunce za lesem.
Janka jen tiše stála,
síla ticha ji pohltila,
šála ji jemným vánkem vlála,
zavřela oči a vždy se zasnila.
Když je otevřela Slunce zmizelo,
obloha se pokryla už jen červánky,
z polí se všechno nářadí sklízelo
a Janka se pomalu vracela zpátky.
U pomníku stál velký starý buk,
často u něj sedávala
a když slyšela z dálky zvláštní zvuk,
to vždycky jen sedlačka nadávala.
Jakub byl poněkud jiný.
Většinu času trávil v orchestru,
byl starostlivý, ne líny
a rád se staral o svou sestru.
Mnohem víc dbal na rodinu,
něž aby jednou na své štěstí hleděl.
Denně na pozoun cvičil hodinu,
však o lásce toho moc nevěděl.
Janku znal, občas ji potkal,
možná tušil její city,
ale příliš se toho lekal,
aby na chvíli odložil noty.
Jakub měl o rok mladšího bratra Martina.
který byl úplně jiný jako on.
Jeho trubku nepotkávala taková dřina
jako Jakubův trombón.
Ve městě konal se bál...
Janka se nastrojila, učesala
a když vešla, skoro plný byl ten sál,
pak ke svým přátelům se usadila.
Už dávno si všimla Jakuba,
byl tam i s bratrem Martinem,
zrovna skončila polková hudba,
když kapela začala s valčíkem.

MARTIN
Půjdeš si, Janko, zatancovat?

JANKA
S radostí, valčík mám moc ráda.

VYPRAVĚČ
Jakub nestačil Martina pozorovat,
jak krásně drží narovnaná záda.
Když tancoval se slečnou, jež občas potkal,
tancovali čtyři písně po sobě,
Martin Janku držel a jen tancoval
a ona si připadala jako víla ve své róbě.
Kapela si dala přestávku na chvíli,
tak ji Martin nabídl rámě a odvedl.

MARTIN
Děkuji za tanec, byl moc milý.

VYPRAVĚČ
Janka se uklonila a on si ke stolu sedl.
Přestávka skončila a kapela hrála dál,
Janka už se postupně vydýchala,
když se tanečníky opět naplnil sál
a právě rychlá hudba dohrála.
Kapela začala pomalou písní,
když v tom Janka zpozorovala,
jak se Jakub blíží k ní,
v tu chvíli se uvnitř polekala.

JAKUB
Směl bych prosit?

JANKA
Půjdu, Jakube, moc ráda.

VYPRAVĚČ
Janka vstala, v srdci zvláštní pocit
Jakub držel rovně jako Martin svá záda.
Tanec jako něžný vánek je,
kroky splývají v jedno,
srdce se však vášní zalije
a s myslí není radno.
Ti dva tancovali v napětí,
jakoby na chvíli se chtěli ještě víc přiblížit,
když však sklouzly jim ruce v zápětí,
Janka už nevnímala, jak má žít.
Hudba skončila, světla se rozzářila,
pomalu ustávalo jejich napětí.
Děvčata se hlasitě loučila
a Jakub s Jankou zůstali v obětí.

JAKUB
Pokorně se klaním
a za krásný tanec děkuji.

JANKA
Jen těžko se ti v tanci ubráním,
v hudbě s tebou, jak na loďce pluji.

JAKUB
Měl bych jít za bratrem svým,
jistě na mě již čeká.

JANKA
Zajisté a já zase za doprovodem mým,
ať o mne strach nemá.

VYPRAVĚČ
Jakub políbil její ruku
a pomalu se vzdálil.
Janka se otočila nevnímajíce toho hluku
a zvláštní pocit ji stále pálil.

Část druhá

VYPRAVĚČ
Uplynuly týdny než se znovu potkali
a to právě, když Janka uspořádala setkání,
kde se grilovalo a všichni se bavili,
kde byli její i jeho přátelé pozváni.
Mezi nimi i mladší bratr Jakubův,
všichni mu říkali Marťa, ale byl to Martin,
obvykle, když se mu řeklo: mluv,
nic neřekl, spíš choval se jako stín.
Všichni pozvaní přišli na čas
a veselice začala,
trvala dokud plamen ohně nezhas,
dokud se Janka o maso starala.

JANKA
Vítám Vás moji milí přátelé,
jsem ráda, že jste přišli,
buďte na naší zahradě tak směle,
aby jste mi brzo neodešli.
BARBORKA
Janko, nestůj pořád u toho grilu,
přece se s námi taky musíš bavit.

JANKA
Jen počkej ještě chvílu,
zbývá pár kousků, které můžete strávit.

VYPRAVĚČ
Byla to pěkná podívaná,
tahle skupinka mladých lidí
se bavili přirozeně, žádná nálada hraná
a nikdo, kdo tam jen slídil.
Jakub seděl kousek dál u záhonku,
jen tak seděl a pozoroval okolí,
když tu mrkl na Janku,
aby ji řekl, co ji později přebolí.

JAKUB
Já vím, že ti nejsem lhostejný,
vím, že bys ráda se mnou byla.
U mě je to zcela stejný,
ale vím, že by ses se mnou jen trápila.
Celé dny běhám od práce k práci,
na chvíli se nezastavím,
můj život je stejný, jež mají přelétaví ptáci,
když cestuji nebo v hudbě svůj čas trávím.
Janko, žádného času nemám,
vím, že by ti to později vadilo
a i když tě rád mám,
nechci ti ublížit, aby mě tvé srdce neklelo.

JANKA
Pro mě čas není důležitý,
není to o tom jak často, ale jak moc,
jak silné jsou ty city
a já o tom sním každou noc.
Však takhle ses rozhodl sám
a já to budu respektovat.
Jen pamatuj, že dokud tě znám,
do té doby tě budu milovat.

JAKUB
Jsem potěšen, že jsem tě poznal,
a vděčný, že můžu být se svými přáteli.

VYPRAVĚČ
Janka, čekala jinou reakci, než co jí dal,
ale i tak se snažila aby ji slzy nestekly.
Aby se odreagovala dozadu šla,
za lidmi, kteří se tam náramně bavili,
do slaměné sítě si lehla,
hned vedle Martina, ti už tam leželi.
V síti zůstali dva chlapci dvě dívky,
ostatní, včetně Jakuba, seděli u grilu,
ti si vyprávěly nejrůznější povídky
a Janka byla zpovídána mna sílu.
Během povídání držel Martin její dlaň
a Janka na Jakuba už nemyslela,
občas si dala hlavu naň,
a jemnými řeči s ním laškovala.

MARKET
Tak povídej, Janko, co říkal?
Doufám, že neřekl něco, co ti ublížilo.

JANKA
Připadalo mi to jakoby to z hlavy recitoval,
jako kdyby si jeho nitro rady nevědělo.
Řekl, že je zaneprázdněný hudbou,
ale, že mě má rád i tak.
Vím, že jeho život je naplněný hrou.
A třeba je to na něj jen velký tlak.

MARTIN
Zamysli se děvče,
můj bratr jiný způsob nezná,
hlavně, když do něj alkohol teče,
tak jen slovo „pobavit se“ zná.
Měla bys zapomenout na něj,
i na to co ti právě řekl,
řeknu ti něco z čeho smutek neměj
a z čeho by se na mě asi hodně vztek.
Neudělal to poprvé ani naposledy,
každá dívka, která mu řekla své city,
později plakala, neboť na ni hodil své ledy,
když jim řekl to samé, co ses dozvěděla ty.
Zapomeň na to, žes ho někdy milovala,
on lásku nezná a neví ani, co znamená,
bude se bavit i za to, cos pro něj udělala,
ale odpuštění pro něj již žádná nemá.

PETROS
Martin má pravdu, měla jsi to vědět,
Jakub je dobrý přítel,
ale v tomhle si musí asi na srdci sedět,
neboť si to nikdy neuvědomí, bohužel.

JANKA
Já, husa, to nikomu nevěřila,
myslela jsem si, že ho znám,
jenže pravda se až teď vynořila
a snad to rychle do hrobu dám.

VYPRAVĚČ
Při této rozmluvě stal se obrat.
Janka stále hrála si s Martinem
a on si od ní nechával s rukou hrát,
tohle trylkování však bylo v něčem jiném.
Mladá dívka si začala uvědomovat,
že co řekla Jakubovi již není pravda,
neboť neměla říkat, že ho bude milovat,
když už teď sama neví, zda-li ho má ráda.
Když Janka držela Martinovu velkou ruku,
uvědomila si, že je to ona dlaň ze snění,
když pak naslouchala jeho srdce zvuku,
v nitru cítila pulzující brnění.

JANKA
Ty máš imponující ruce,
takovou velkou ruku chci domů.

MARTIN
Zkusím ji urvat pro tebe ze srdce
a ještě i ten prsten ti přidám k tomu.
Aby sis ji pak mohla odnést
a jakkoli s ní naložit.

VYPRAVĚČ
Pomyslila si, že by ho lépe chtěla odvést
a své srdce mu do rukou vložit.
Ale, co řekla, to se nedalo vzít zpět,
ani nevěděla zda-li by to pochopili,
v tu chvíli měla tak zamotaný svět,
že jí už raději nic neříkali.
Zbytek večera strávila u Martina,
když šli za ostatníma, na něj si sedla,
Jakub se divil, proč je Janka najednou jiná
a Martin byl rád, že se její nálada zvedla.

JAKUB
Je dosti pozdě, měli bychom už jít,
děkujeme a zase se někdy uvidíme.

JANKA
Jsem ráda, že jsem s Vámi mohla být
a příště se snad ještě více pobavíme.

VYPRAVĚČ
Oba dva ji postupně objali a políbili,
ona je šla doprovodit k brance,
nakonec se všichni rozloučili
a dali sbohem té rozkošné Jance.
Zůstala u ní jen Barborka,
uklidily na zahradě a šly si lehnout,
středem jejich řečí byla ta historka
a než se naděly, obě stačily usnout.

Část třetí

VYPRAVĚČ
Trvalo dlouho, než se probrala
ze šoku který postihl její mysl.
Trvalo dlouho, než si s ní hlava dohrála,
než přišla na důvod a pravý smysl.
Během času zjistila,
kdo ji zklamal, kdo překvapil.
Na svou hloupost sice myslela,
i na to, že ji někdo velmi trápil,
ale když seděla u velkého buku,
klidný a čistý ji připadal svět.
Myslela jen na jednu velkou ruku
a na to, jak velký prožilo její srdce rozkvět.
Ale i když měla často pěkný sen,
nepřestávala se smutněním,
neboť jeho nemohla vidět ani jeden den,
nemohla se ztotožnit se štěstím.
Byla prázdná i když milovala,
bez lásky by nežila;
byla šťastná i když se zklamala
a ta bolest pořád tolik pálila.
Byl to léta začátek.
Hasiči pořádali zábavu na večer.
uběhl poslední školní pátek
a ta sobota měla být plná hudby her.
Nedávno, když Janka Jakuba potkala,
zeptala se ho, zda-li se tam chystají,
takže věděla, že koho by tam chtěla,
s tím se tam pravděpodobně potkají.
Ale rozhodně netušila,
jak by to celé mohlo dopadnout,
spíš se toho děsila,
neboť by zoufalství mohla propadnout.
Ten večer bylo tak krásně,
všechny hvězdy na nebesích
a srpek měsíce svítil tak jasně,
aby láska byla vidět ve všech kruzích.
Lidé už se pomalu scházeli,
usedali na lavičky, koupili si pití.
Členové kapely své nástroje doladili
a konečně s hudbou mohli začati.
Janka měla tmavé modré koktejlky,
které ji máma ušila
a na krku náhrdelník z korálek,
ve vlasech mašli, co jí tak slušela.
Dříve se domluvila s Market,
že se na křižovatce počkají,
ale Janka se moc nedivila,
že přišla o chvíli později.
Šly směrem dolů k hasičům,
odkud se již ozýval hluk
a jak byl osvětlen jejich dům,
byl vidět každý procházející pěkný kluk.
Vešly do areálu, kde se to konalo,
lidé tancovali na parketě
a ony hledaly místo, kam se sednout dalo.
Najednou však Janka řekla Markétě.

JANKA
Podívej, tamhle na ten kout.
Sedí tam ostatní, pod tou velkou lípou,
půjdeme si za nimi sednout.
a když ne stejně nás později zahlídnou.

MARKET
Opravdu chceš jít tam?
Ty nevíš, že to může hrozně dopadnout?
Pamatuj, že špatné tušení mám
a mohla by tě beznaděj strhnout.

JANKA
Vidíš, támhle je můj osud,
tam sedí ten, na koho myslím
a má-li to pokračovat jako dosud,
bude to mým štěstím či prokletím.

MARKET
Je to tvůj život,
ale teď mi slib, že neuděláš hloupost.

JANKA
Snad jen přeskočím ten plot
a zakryji svou zlost,
pak se na Sv.Janu schovám,
tam, kde šumí velký buk,
kde nekřičí vášeň, jež dávám
kde jen naslouchám svému srdci tluk.

VYPRAVĚČ
Ač tato slova myslela obrazně,
rozhodně netušila, že budou osudnými.
Pak děvčata vykročila rázně
a posadily se za přáteli svými.

JANKA
Ahoj, tak jsme už přišly,
bavíte se skvěle?

JAKUB
No konečně už k nám holky došly,
přijměte naše přivítání vřelé.
Jak vidíte zatím nás, hochů, je více,
ale nestěžujeme si, holky by nás kazily.

MARKET
Neříkám, že by to tak nemohlo být sice,
ale jde o to, abyste si nás více vážili.

VYPRAVĚČ
Janka si sedla vedle Martina,
což nebylo Jakubovým přáním,
neboť i on měl vedle sebe místa volná
a myslel, že Janka půjde za ním.
Když se dívky usadily, dostaly žízeň,
Jakub a Petros se rozhodli tam hopnout.
obě si poručily ledovou ovocnou dřeň
a to ještě na sebe ani nestačily mrknout.
A když se Janka otočila k Martinovi,
jen se pěkně usmál,
teď už se nebála, co jí poví,
když s ní obyčejně rozmlouval.

JANKA
Jak dlouho už tady sedíš?

MARTIN
Zřejmě tak půl hodiny.
Jakub už má něco v sobě, víš?
Asi dnes nebude moc příjemný.

JANKA
Čekám, že pokud se napije,
budou se dít divné věci,
Ale na mě svůj jed nenalije,
já už se poučila přeci.

MARTIN
Jakub, ten se nepoučí v žádném čase,
bude zkoušet i když to vysvětlil,
bude tě trápit znovu a zase
a není naděje, že by se polepšil.

JANKA
Ale mě už neublíží, on ne.
Řekla jsem mu něco, co mě mrzí,
ale není to pravda, už ne,
nemám ho ráda, tak ať to ví i druzí.

MARTIN
Nechci říkat, že mě to začíná těšit,
ale jsem rád, že ses toho zbavila,

JANKA
Nebýt tebe, do teď bych to musela řešit
a jen bych se tím pořád trápila.
A děkuji, že stojíš za mnou,
nechci, ať si o mě myslíš něco hrozného,
ale bude-li Jakub pokračovat se svou hrou,
budu potřebovat ochránce hodného.

MARTIN
Nemusíš se bát, jsou tady další,
komu se nelíbí jeho chování,
a bude-li ti ubližovat a týrat ve falši,
já či jiný mu v tom zabrání.

VYPRAVĚČ
Jejich promluva pokračovala,
a kluci se s pitím vraceli,
Janka se na Martina stále usmívala,
když stále víc se v sobě ztráceli.
Nepostřehli, že Jakub přišel,
Martin pohladil Jance ruku
Jakub to viděl a najednou uslyšel
i v tom úděsném hluku.

MARTIN
Jsem tady stále, stačí se ozvat,
a možná, že je to začátek štěstí jiného,
možná tě chce již jiný do srdce pozvat
a ty mu dáš šanci nahlédnout do svého.

VYPRAVĚČ
Janka se krásně usmála,
ani nevěděla jak odpovědět,
když si konečně kluků všimla,
Jakub na ni nepřestával hledět.

PETROS
Tady máte to pití, děvčata,
už bychom mohli něco dělat,
na parketě hraje hudba bohatá,
nepůjdeme tancovat?

MAJDA
No to není špatný nápad,
už tady delší čas sedíme.

VYPRAVĚČ
Kromě Jiříka, který dostal hlad,
nabídli hoši děvčatům postupně svá rámě.

MARTIN
Janko, smím ti nabídnout ruku svou?

VYPRAVĚČ
A Janka s radostí přikývla.

JAKUB
Market, půjdeš se mnou?
VYPRAVĚČ
I Market na souhlas kývla.

PETROS
Majdo, ruku sem a jdeme.

VYPRAVĚČ
Majda, vložila ruku do jeho.

HONZA
Zuzo, tak tedy půjdeme?

ZUZA
No už mi stejně nezbývá nic jiného.

VYPRAVĚČ
Mladí tanečníci se vypravili ke kapele.
Každý si našel volné místo,
chytl svou tanečnici směle
a držením ji zajistil absolutní jisto.
Martin se postavil k Jance,
vložil ji do dlaně tu jeho,
a než se pustili do tance,
ujistil se, že se nestane nic zlého.
Pak pomalu vedl její kroky,
a do hudby se s ní pohupoval,
když se zaposlouchali do lyrické sloky,
občas se na ni podíval.
Janka mu to oplatila úsměvem,
ale ne takovým z vděčnosti,
úsměvem, který se ptá hudby zpěvem,
pro který neexistuje kousek ctnosti.
Když tancovali vládla vášeň i strach,
chtěli se přiblížit nebo stáhnout ruce...
Promění se okamžik v prach
nebo spíš v silněji tlukoucí srdce?
Janka věděla, že on se bojí víc,
proto mu lehce přejela dlaní po krku,
dala mu na hruď svůj líc,
a čekala, zda-li třeba neoddělá svou ruku.
Ale Martin položil na její hlavu svou,
a ještě víc si její tělo přitiskl k sobě.
Už to ani jeden nebrali hrou,
jen se nechali unést okamžikem v té době.
Když v tom Janka hlavu zvedla,
a Martinovi se do očí podívala.

JANKA
Zeptat bych se tě na něco chtěla,
ale nerada bych tě nějak urazila.

MARTIN
Řekl bych, že neurazíš..
JANKA
Chtěla bych vědět zda-li někoho miluješ?

MARTIN
No, ano jedna za to stojí, víš.

JANKA
A řekl si ji to nebo chceš?

MARTIN
Nevím, jestli to ví,
ale bojím se, že jiného v srdci má.
Ona sama mi pravdu nepoví,

JANKA
A co když, tě také ráda má?

MARTIN
Nevím, a bojím se to zjistit,
moje láska je velká a silná,
jen se potřebuji ujistit,
zda-li má myšlenka o ní není mylná.

VYPRAVĚČ
Janka se usmála,
ale v nitru si opakovala pořád,
že z Martina opravdu láska sálá,
ale pochybovala, že právě ji má rád.
A tak to pokračovalo,
všichni se bavili a tančili.
Jakub nevěděl, co se stalo,
že se ti dva k sobě tak tulili.
Když už byli všichni unavení z tance,
rozhodli se usadit a přestat,
jen Jakub se otočil k Jance
a chtěl s ní ještě zůstat.

JAKUB
Janko, chtěl bych ti říci pár vět,
mohla by sis se mnou ještě zatančit?

JANKA
Dobrá, zůstanu, zda-li budu smět.
Nevím, budu-li ještě stačit.

VYPRAVĚČ
Tak tedy ostatní odešli na svá místa
a hudba začala znovu.
Janka si již ničím nebyla jistá
a ani se už pěkně nesmála.
Tušila, že se s ní nechce popovídat jen,
nýbrž ji říct snad něco důležitého,
něco, co ji překazí její sen,
možná něco ne moc pěkného.

JANKA
Nu stojím před tebou
a čekám, co zvláštního mi chceš.
Proč mám pocit, že je něco s tebou
a proč se svým obličejem ani nehneš?

JAKUB
Víš, zklamala si moji duši,
mé srdce i mysl.
Nevím, zda-li ostatní tuší,
ale tobě to musí dávat smysl.

JANKA
O čem to mluvíš?

JAKUB
Vidím, jak si mě nahrazuješ,
jdeš hlavou proti zdi a narazíš,
když se s ním takhle zahazuješ.
Jeho hlava je špinavější než ta moje,
já jsem jen řekl, že nemám čas
a to prokleté srdce tvoje
se chce takto pomstít snáz.

VYPRAVĚČ
Janka skoro v pláči poslouchala,
ztuhla v křeči, klepala se.
nechápavě se jen dívala,
a Jakub poté začal zase.

JANKA
Proč tohle říkáš?
Není to pravda.

JAKUB
Nejsem slepý i když zapíráš,
ale byla to od tebe zrada.
Myslel jsem, že tvá slova platí,
že si mě nebudeš nahrazovat,
možná se ti tvá čest jednou vrátí,
ale to, cos mi řekla sem si musel zachovat.
Jsi jako ta lehkost na ulici,
co střídá své potěšení každý čas,
jen je smůla, že to neumíš říci
a jen si nadmutě hladíš svůj vlas.
Aspoň já ti říkám, jak to je.
Jsi proradná víc než bratr můj.
Nesnáší mě, tak si s tebou hraje
a ty si myslíš, že bude tvůj.
Jako jednoduchá holka jsi,
nevíš, co je to ctnost,
jen s radostí užíváš si
a kvůli mě používáš lstivost.

JANKA
Dost... ničíš mě,
nevíš, co mluvíš,
proč raději ve štěstí nepodpoříš mě,
když ani pravdu netušíš.

VYPRAVĚČ
Jakub ostře odstrčil Janku na bok
a směrem k hospodě odešel.
Janka neudělala ani krok,
nestačila ani nic říct a Jakub zašel.

JANKA
A.. Ale.. pr..proč?.. tomu nerozumím,
Tohle byla skutečnost?
To už snad ani milovat nesmím?
Čí byla tahle ješitnost?
Martin si se mnou jen pohrává?..
Je to pravda, a přece miluje jinou,
Jakub mi tady krutě nadává
a všechno bylo způsobeno mou vinou...

VYPRAVĚČ
Janka se podívala směrem k ostatním,
rozplakala se a utekla z areálu ven.
Po hodině přišel Jakub k nim,
a z dalších piv byl velmi rozveselen.

ZUZA
Kde je Janka Jakube?

JAKUB
Jak já to mám vědět?
Ještě teď se mnou zlost škube,
ale budu chvíli sedět.

MARKET
Jak, že nevíš, tančili jste.

JAKUB
Jo ale to je už tak hodinu zpět.
Někde tady bude jistě,
já už s ní nechci mít společný svět.

MARTIN
Co jsi jí řekl ty hade jedovatý?

JAKUB
Nepamatuji se moc jasně.
Asi že ten, kdo si s ní hraje, jsi ty,
že jsi horší jak já, i když se chováš krásně.
Je proradná jako samo peklo,
řekl jsem, že ji proklínám jako tebe,
že by se i dítě leklo,
když se mstí ve prospěch sebe.
Myslela si, že si mě nahradí,
věřila, že mi snad ublíží,
jen jsem netušil, že takhle zradí,
když jen k sobě pořád vzhlíží.

MARTIN
Ty proradný, hnusný červe,
co si o sobě myslíš?
Myslíš, že si kvůli tobě kůži serve,
ať se nakonec dobře cítíš?
Jsi psychopat, ani sám nevíš.
Říkal si jí lež za lží sprostou.
Já ji miluji, jen ať víš,
stala se obětí a tys nepřestal s hrou.
Nejraději bych ti jednu vrazil,
jenže ty by sis nic neuvědomil,
k zemi si ji srazil,
a zcela jistě i kus srdce ulomil.
Nechci tě vidět, ty pijane,
nic jiného neumíš
a to je to jediné, co je ti dané,
chlastat a mluvit, o čem nic nevíš.
Závidíš a proto proklínáš,
že se Janka do mě zamilovala.
Není to náhrada, jak říkáš,
nýbrž jen toho lepšího poznala.
Uvědomila si jaká svině jsi,
neboť zjistila celou pravdu.
Podívej se na sebe, co za člověka nejsi,
ne ona, ale ty jsi ji způsobil zradu.

VYPRAVĚČ
Jakub už nic neřekl,
zlostně se na Martina podíval,
už jen v duši se vztekl,
ale raději již nic neříkal.
Neměl odvahu mluvit již,
neboť uvnitř dobře věděl, že je proradný,
seděl a díval se do země spíš,
přemýšlel nad tím, jak byl k Jance zrádný.
Martin se konečně vzpamatoval ze vzteku,
a začal myslet.

MARTIN
Janka teď někde sedí v breku,
a já bych chtěl tak někoho proklet.
Petrosi, Zuzo, Barborko, Market,
pojďte, rozdělte se,
zkusíme prohledat areál i parket,
do hledání mé Janky dejte se.

VYPRAVĚČ
Všichni se rozprchli, dívku hledajíce,
jež má dlouhé zlaté vlasy,
které když jí ve větru vlajíce
připomíná nejrůznější krásy.
Hodinu bloudili na tomto místě.
Každý kout a člověka prošli,
každý věřil, že se Janka najde jistě,
ale později se bez úspěchu sešli.

Část čtvrtá

VYPRAVĚČ
Mezitím vším, co se dělo na večírku,
Janka utíkala, daleko od všeho.
Jak vyběhla za hasičskou branku,
už se viděla sedící u buku svého.
V záchvatu pláče a v hlavě temnota,
utíkala sotva na cestu viděla.
Jen se některé pouliční světla,
protože už byla tma, rozsvítila.
Nohy ji pálily z vysokých lodiček,
oči štípaly z pláče,
vítr se opíral do jejích šatiček
a ona utíkala jako ohrožené ptáče.
Promítala se ji v hlavě myšlenka,
když byla již v půli svého cíle,
ale k Sv.Janu vede jen kamenitá pěšinka,
jež není osvětlená ani některé chvíle,
Janka měla zaslzené očí,
neviděla kam šlapala,
když tu najednou se ji hlava zatočí
a ona zakopla, k zemi padala.
Narazila hlavou tvrdě o zem,
o kámen si ránu způsobila,
a ne, že by se škrábla jen,
ale silně si svůj spánek zranila.
Když tu ji i noha začala krvácet,
nemyslela na nic, v bolesti šla dál,
v mdlobách se začala ztrácet
ze spánku krev tekla více, když vítr vál.
Ostré píchání ji šlehalo do nohy,
spadla ještě několikrát,
jaké ji to ten hoch způsobil rohy,
že nezastaví ani když se s bolestí musí prát.
Nakonec se Janka dostala pod strom,
kde si v pláči a sklíčení lehla,
a jako by udeřil hrom,
Janka najednou tvrdě omdlela.
VYPRAVĚČ
Na hasičském večírku
zatím řešila se záhada,
kam osud zanesl Janku,
když zjistila, že nemůže mít ráda.
Martin už začínal nervózní být,
nikdo jí tam nenašel.
Měl by jistě v duši klid,
kdyby kde je, někdo věděl.
Když se střetl s Market,
za ramena ji vzal.
Úpěnlivě prosil, by se nemusel klet
a na Janku se ptal.

MARTIN
Nevíš, nemáš nějaký nápad,
kde by Janka mohla být?

MARKET
Existuje místo, kde pozoruje západ,
kde se zastavuje, aby mohla snít.
Vím, že domů nešla,
tam jsem se ptala již,
říkala, že by tam šla,
kdyby musela utéct spíš.
Je to za městem na kopci,
památka Sv.Jana tam stojí.
Musíš jít zadem za obcí,
ale ve tmě se tam hodně lidí bojí.

MARTIN
Pro ni bych i do ohně skočil.
jestli se jí něco stalo,
čas bych zpátky otočil,
aby se to již neopakovalo.

MARKET
Marťo, přiveď ji zpátky
nebo jen najdi a buď s ní.
Tebe potřebuje, život je krátký.
Dopřej ji lásku na zbytek dní.
Cestu znáš, tobě věřím.
Udělej pro ni nejvíc, co umíš.
Do tvých rukou ti ji svěřím,
to že je křehká, už víš.

MARTIN
Tak tedy musím běžet.
Bude-li tam, už se nevrátíme,
nebude-li, vrátím se zpět
a bude to problém viny mé.
Kdybych ji nenechával s Jakubem,

jak jsem jí slíbil,
mohli jsme jen tam pod tím dubem sedět
a já ji zklamal a zradil.

MARKET
Neplýtvej řečmi a utíkej.
Je tma a cesta je dlouhá.

MARTIN
Ještě jednou Jakuba pokárej.
Buď sbohem, mě povede touha.

VYPRAVĚČ
Martin vyběhl, nikomu už neřekl nic,
táhla ho myšlenka úspěchu.
Možná by ji někde našel sic,
ale třeba by nechtěla útěchu.

PETROS
No kam teď šel on?
Přece nás tu nechce nechat.

MARKET
Šel tam, kde ho táhne lásky zvon,
čeká na něj štěstí, ale musí spěchat.

PETROS
Lásky zvon? Tomu nerozumím.

ZUZO
I ty ho v srdci máš.
Jednou i tobě zazvoní, to vím,
ale to jen tehdy, až lásku poznáš.

MARKET
Martin právě pochopil,
co udělat musí,
Jakube tys to hnusně natropil
a on ji za tebe vyléčit zkusí.

JAKUB
I kdyby ji našel,
stejně Janka ví, co je zač,
neboť jsem daleko zašel
a řekl jí něco, z čeho jde pláč.

MARKET
Kdybys raději mlčel, to stačí.
Martin má lásku v sobě
a to je mnohem silnější něž tvoje řeči,
Janka se velmi zklamala v tobě.

Část pátá

VYPRAVĚČ
Martin šel rychle, místy běžel.
Byla tma, ale obuv měl skvělou,
jeho srdce ho vedlo, aby věděl,
kam jít a mysl držel bdělou.
Po chvíli vysoký strom zahlédl
osamělý na vyvýšenině
a pomník jeho naději zvedl,
že najde Janku po velké dřině.
Rozběhl se a utíkal na ono místo,
v srdci lásku, touhu i žal,
když tam dorazil, měl úplné jisto,
ale i přesto se velmi polekal.
Janka ležela v bezvědomí pod bukem.
Hlavu měla od krve, ruce i kolena odřené.
Strašný pocit škubl s tímhle klukem,
když zjistil, že její tělo je podchlazené,
klekl k ní, vzal ji za ruce.

MARTIN
Janko zlatá, co se ti to stalo.

VYPRAVĚČ
Martin si rukávy košile strhl prudce
a obvázal hlavu, aby krvácení přestalo.
Janka byla studená jako horský pramen,
přikryl ji svým sakem.
Stále přemýšlel, co dělat, byl zmámen,
hlava ho bolela pod takovým tlakem.
Široko daleko nebyla nemocnice,
doktory žádné neznal.
Martin skoro plakal sice,
ale i tak nic nevzdal.

MARTIN
Vydrž lásko, přijdu zas,
nenechám tě trápit se už víc.
Tvůj plamen ještě nezhas
a nezhasí ho nikdo a nic,

VYPRAVĚČ
Martin košilí rány obvázal
a utíkal co nejrychleji domů,
aby deky, přikrývky, spacák a obvazy vzal,
navíc čistou vodu a horký čaj k tomu.
Vzal si kolo, aby tam rychleji byl,
kupodivu na nic nezapomněl.
Pak prchal jako by někoho zabil
a když přijel dělal, co uměl.
Janka tam stále ležela v mdlobách.
Za hlavu ji opatrně vzal,
rány ji umyl vodou v rukách
a obvazy jemně ale pečlivě obvázal.
Na zemi spacák rozložil,
deky a přikrývky naň dal,
pak tam opatrně Janku položil
a košili si sundal.
Lehl si vedle ní, aby ji hřál
a spacák pořádně zapnul,
ujistil se, že pro ni vše udělal,
nakonec ji k sobě jemně přitisknul.

MARTIN
Jsem tu vedle tebe
a jsem tomu rád,
nad námi je hvězdné nebe,
snad jsem to dnes zvlád.
Kdybys věděla, jak tě miluji...
Kdyby ses neprobrala, život bych vzdal..

VYPRAVĚČ
Pak vzal ji za ruku a políbil ji,
zavřel oči a spal.

Část šestá

VYPRAVĚČ
Noc se za horami skryla,
den vyčnívá zpoza jehličnanů,
denní hvězda se ještě neprobudila
a už šlehá paprsky ze strany na stranu.
Stíny se stále rychleji ukrývají,
před světlem, které střídá ukrutnou noc.
Ranní ptáčkové si již vesele prozpěvují
a den přináší kouzelnou moc.
Za horami sluneční pán vychází,
aby mohl v novém dni vládnout,
když se pořádně rozhlédne, lásku nachází,
ve stínu vysokého stromu ukrytou.
Slunce se poposune dál,
aby pod strom dosáhly jeho paprsky.
Ležící dívce se v noci ošklivý sen zdál
a jitřenka ji chtěla dopřát trochu lásky.
Ještě více začne svítit
a rozprostírat svou zář,
aby se chlapec dříve mohl vzbudit
a vysvětlit, že není lhář.
Chlapec se probere,
ale dál leží vedle ní.
Slunce mu štěstí nebere,
a tak dívku ještě nevzbudí.
Za chvíli dívka otevře oči,
vidí modré nebe, a je den.
hlava se jí ještě trochu z bolesti točí
a ona si myslela, že je to jen sen.
Že je stále noc, kdy utekla,
myslí si, že sní, aby realitu nežila,
najednou ji po tváři slza stekla,
když zjistila, že nesnila.
Zjišťuje, že hlavu má obvazy omotanou
že pod přikrývkami leží,
že někdo má na ní ruku danou,
tak se tedy otočí ale stěží.

JANKA
Martine? Ty? Já myslela...
Kdo ti řekl, že tady jsem?
Včera jsem z večírku utekla,
sem chodím nejvíc se psem.
Jakub mi včera řekl..

MARTIN
Psssst... já to vysvětlím.
Jakub se velmi sekl
a já ti teď pravdu povím.
Nikdy bych si s tebou nehrál,
on má závist a zlo v sobě.
Hodně jsem se bál,
abych se nezprotivil tobě.
Zuřil jsem, když jsem zjistil,
co se Jakub odvážil ti říct,
u Market jsem se pak pojistil
a šel osudu vstříc.
Pak jsem tě tu našel,
zraněnou a v bezvědomí.
Domů pro věci jsem zašel
a ošetřil tě, jak to mé ruce umí.
Teď ses probrala a mé srdce skáče,
myslel jsem, že jsem udělal málo,
ležela jsi tu, jak bezbranné ptáče
a tolik bolesti a pláče tě to stálo.
Mrzí mě, že jsem tě s Jakubem nechal,
slíbil jsem, že to neudělám,
ale nemyslel jsem, že by takhle lhal
a on navíc chtěl, ať se tě vzdám.
Ale mé srdce bije,
a přestalo by, kdyby tvé přestalo bít,
protože jen tebe miluje
a ty mu dáváš sílu, by mohlo žít.

JANKA
Kdybys nepřišel, vydechla bych naposled,
a to že jsi tady, je velký důkaz,
neboť žádné řeči, vyřknuté jako led,
neovlivnily toto kouzlo krás.
Miluji tě, chtěla jsem ti to povědět,
a proto mě zranilo, co řekl.

MARTIN
A já jsem nechtěl jen hledět,
proto jsem se pravdy lekl.
Tehdy když ses přiznala,
že máš Jakuba ráda.
Všichni ti řekli, abys s tím přestala,
že ti Jakub nastaví záda.

JANKA
Včera nešlo o Jakuba,
ale já myslela, že jsem tě ztratila.
A ona to byla jen jeho proradná huba,
která mé city velmi zranila.
Ale teď vím, že to je lež,
jsi tady se mnou a stále nevěřím,
zůstanu s tebou, zda-li chceš,
a svůj život ti do rukou svěřím.

MARTIN
Teď mé srdce krvácí štěstím,
dala jsi mi, po čem toužilo,
tvá láska mi bude vším,
a už nedovolím, aby se ti něco stalo.

JANKA
Můj anděl strážný jsi,
buď se mnou, dokud budeš,
a já s tebou tam, kde nejsi.

MARTIN
Miluji, když vím, že mě miluješ.

VYPRAVĚČ
Slunce se usmívá,
celý den jim svítí pod buk,
a dokud láska život nestmívá
v srdci stále existuje ten důležitý tluk.
Pro lásku k druhému,
kde i dnes je tam dole.
Cesta tam stále vede k Janu svatému
a u pomníku se rozprostírá pole.
Pod stromem leží dva lidé,
líbají se, ruce si hladí,
a dokud na světe trochu lásky zbude
někde na světě se vždy dva lidi sladí...

Dopsáno: O svatojánské půlnoci na 24.6.
Janka...