Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plnění.

Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plnění.

Rozchod je vždy těžký. A to zejména tehdy když si myslíte, že je to ten pravý.
S Oliverem všechno klapalo, byla jsem tak šťastná jako nikdy předtím myslela jsem, že je ten pravý. Jenže štěstí nikdy nechodí samo.
Jedno období pro nás ovšem bylo tím nejtěžším. Oliverovy rodiče žili v Americe. Jeho otec tam vlastnil podnik, který vybudoval jeho pradědeček. Jednoho dne se ale stalo něco strašlivého. Oliverovi rodiče měli autonehodu. Oba na místě zemřeli. Pro Olivera to by strašná rána a pro mě samozřejmě taky.
„Oli, chci abys věděl že tu jsem jen pro tebe. Společně to překonáme.“
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Na cokoliv“
„Jak dlouho ti trvalo než jsi se vypořádala se smrtí tvých rodičů.“
„Až díky tobě jsem se z toho dostala. A já tu jsem pro tebe.“
„Děkuju“
Byl úplně zničený, vím jak se cítil mě bylo příšerně, když mi odešel tatíneka pár měsíců ne to maminka.
Jednoho dne jsem přišla domů. Oliver byl tak vážný…
„Musíme si promluvit…“
„Olivere ty mě děsíš“
„Víš ta firma tam nemá vedení a já jí nemohu prodat nebo tak něco. Je to rodinná firma a můj otec by si přál abych ji vedl. Takže odjíždím…“
„Prosím? A ….a…a kdy se vrátíš?“
„Pokud se vůbec vrátím…“
„To tam chceš zůstat?“
„Já.. já nevím… možná“
„Tohle mi nedělej.“
„Doufám, že ti to budu moc jednou vysvětlit. A jestli se jednou vrátím, tak to bude kvůli tobě, do tvojí náruče.“
„Nemysli si, že tu na to budu čekat.“
„Tohle mi neříkej. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
„Nakonec se ti to stejně povedlo.“
„Kdy?“
„Zítra ráno“
…
„A co bude s námi?“
„Já nevím, ale nechci aby ses tu trápila. Proto bude možná lepší to ukončit“
Au to bolí, cítila jsem jak se mi srdce roztříštilo na miliony kousíčků
„Tak tohle je ta chvíle, které budu do smrti litovat.“
„Jo to je přesně ona“
Podívala jsem se mu do očí a políbila ho. Byl to jiný polibek než ty ostatní, byl …. Byl to ten poslední.
A řekla jsem mu: „Miluji tě“
A potom jsem se sebrala a chtěla odejít a u dveřích mě chytil
„Zůstaň tu se mnou, lásko, celou noc.. nechci abychom se rozcházeli takhle..“
Tak mi řekněte co mám s timhle dělat. Otočila jsem se a začala ho líbat. Promilovali jsme celou noc…
Ráno odcházel a já chtěla jsem s nim jít alespoň na letiště…
„Co to děláš“
„Chci jít s tebou“
„To nejde“
„Proč ne?“
„Jestli se mnou pujdeš na letiště tak do toho letadla nenastoupím.“
„Tak tu zůstaň.“
„To nejde.“
„Tak já poletím s tebou.“
„Ty tohle nechceš“
„Jak ty to můžeš vědět?“
„Vím, protože tvůj sen se zůstat tady a pomáhat lidem. A teď se ti to začíná plnit jsi dobrá v tom co děláš a vždycky to byl tvůj sen. A já nechci být ten kdo ti ukradl tvůj sen. Podívej se mi do očí a řekni, že nemám pravdu.“
„Nemůžu.“
„Tak vidíš.“
Oliver si vzal věci a už odcházel. Políbila jsem ho a potom jsem se už jen dívala jak moje životní láska odchází a já ji necham…