Kartářka

Ještě je tu něco je to jen kratičký nevěděla jsem kam to zařadit, do které povídky, ale je to jen kratičký,, proto to berte ne jako povídku, ale jako dodatek k těm předešlým…

Když Oliver odjel dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat tolik mi chyběl, ale všichni mi radili ať jdu dál, že Oliver už třeba nikdy nepřijede a j á budu do smrti litovat toho, že jsem život promarnila čekáním na něj.
Potom jak všichni víte se to nějak vyvrbilo s Kubou, pomalu jsem na Olivera přestávala myslet.
Mám strach k nadpřirozenu a tak jsem se rozhodla, že navštívím kartářku. Jen tak, vždy jsem si přála jí navštívit. Nejsou zrovna dvakrát moc levné, takže jako studentka na VŠ jsem si to nemohla dovolit. Ale nakonec jsem si peníze našetřila.
Když jsem tam přišla bylo to přesně jak z těch filmů..
„Už jsem myslela, že nepřijdeš.“
„Vážně?“
„Ne ale lidi tohle chtěj slyšet. Ale ty ne… tak proč tu jsi..“
„Já nevím chtěla jsem…“
„Zadrž! Z tebe vyzařuje zvláštní energie příjemná, jsi velmi silná. Ale lže sama sobě:.“
„Nechápu.“
„Musíš víc otevřít srdce. Sejmi kartu levou od srdce.“
…
„Tohle už jsem dlouho neviděla.“
„Co?“
„Jsou dva.“
„Jací dva.“
„Podívej já nebejvám k lidem tolik otevřená, ty moc dobře víš o čem mluvím.“
„Máš na srdci jednu velkou ránu, která se začíná hojit. Máš velké srdce, do kterého se ovšem usídlil jen jeden.“
„To bude Jakub, přítel“
„Ale jak jsem řekla jsou dva, dva ve tvém životě.“
„Je jen jeden.“
„Nelži si, víš to lépe než já. A taky moc době víš, kterej je ten pravej. A Osud je ten, který ti ukáže tu správnou cestu. A tvoje síla bude zapotřebí.“
„Stačí ti tohle jako odpověď na tvé otázky?“
„Já jsem se ale nešla s …“
„Každý sem přichází s otázkou“
„Děkuji to co jsem slyšela mi stačí.“
Zaplatila jsem a odcházela…
„Počkej ještě… nezodpověděla jsem tu tvojí hlavní otázku.“
„Já nemám…“
„Vrátí se…“
„Prosim?“
„Říkám, že se vrátí…“
„Já už musim jít.“

Nikdy jsem nevěřila, že kartářky jsou až takhle přesné, úplně mě to ohromilo… Ale musím přiznat, že jsem tomu nevěřila dokud se to nestalo skutečností…