Blízkost

Opřela se o loket zabořený do měkkého polštáře a druhou rukou mu přejížděla po hrudi. Lehce ho laskala celou dlaní, konečky prstů, poškrabkávala ho nehty. Ňadry se nalepila na jeho teplé, stále pevné, tělo, dokud ji neobjal svou mužnou paží a něžně ji nehladil po zádech.
Dívala se do jeho jasných modrých očí plných něhy a lásky ozdobených vráskami. Vpíjeli se do sebe pohledy notnou chvíli, dokud se neusmála a nezajela mu do vlasů místy lehce prokvetlých stříbrem.
„Jak bylo dnes v práci?“ zeptala se tiše.
Vyprávěl jí o celém dlouhém dni, zajímavě a poutavě, ačkoliv to byl den jako každý jiný, jeden z mnoha.
Pozorně poslouchala a když měla co říci nebo se jí ptal na názor, pečlivě se zamýšlela a odpovídala. Vždy se zajímal o to, co si myslí a nejednou mu dobře poradila.
Cítil její blízkost. Znamenalo to mnohem víc než si byl kdy ochoten přiznat. Nebylo to tím, že se právě několikrát pomilovali, že mu žehlila košile a vařila jeho oblíbené jídlo.
Blízkost spočívala v tom, jak se ho dotýkala, jak se k němu chovala, jak mu četla v očích to, co ho trápilo, jak se na něj smála, když potřeboval povzbudit nebo prostě jen tak, co z ní vyzařovalo, že s ním sdílela všechno, radosti i starosti obyčejných dní. Jeho duše se dotýkala její. Blízkost byla láska, kterou k ní cítil…