Můj princi...

Kdesi ve vrcholcích skal dívám se dolů z malého okna mé věže... stříbrné paprsky úplňku, jenž se mi dívá do očí, mě hladí po tvářích. Rozpínám ruce, cítím vánek pročesávajíc mi vlasy..
Kde jsi, princi můj.. můj rytíři z temnot??
Nasedni na oře svého, překonej lesy temné a prokletá údolí.
Kde jsi, anděli spásy??
Zkol draka - Samotu a nech planout srdce naše do skonání našich životů..
Milujte mě.. pane můj, pište mi básně o touze Vaší a noste mi růže pro mé potěšení kdykoli se Vám zachce..
Poklekni přede mnou,drahý, vztáhni ke mně svou dlaň a Tvé horké rty nechť se dotknou mé jemné ruky...