Myšlenky

Na bílé, oblázkové pláži seděla dívka a chlapec. Vzájemně se objímali. Po chvíli chlapec vstal a stoupnul si do vody. Chladila ho. Zahleděl se přes jezero k vysokým horám, k mrakům které byly ozářeny oranžovou barvou zapadajícího slunce.
Přemýšlel.‘Miluji jí?‘ Neví, ale přece tam něco musí být. Jinak by s ní nebyl. Doloval ve svém srdci, hloubal v myšlenkách, přehrával si minulost…a pak – z ničeho nic – objevil ve svém srdci místo, ve kterém byla jenom ona. Tak přece – miluje ji! Vystoupil z vody a obejmul jí.
A já to nechápala. Proč oni můžou být spolu a my ne? Mám Tě ráda! Víc než cokoliv na světě. Mám Tě ráda jako svůj život. Nestačí to? Ale ano, stačí. A ty to víš, protože mě taky miluješ. Dáváš to najevo. Možná mi to nikdy neřekneš, ale já to vím. Tak proč nejsme spolu? Protože ty si myslíš, že to nejde. Jde!
Miluji Tě!