Rozmysli se co chceš...!!! IIII.

Celý víkend se vlekl, jako natáhnutá a už hodně rozžvýkaná žvýkačka. A proto jsem ráda, že v pondělí ráno můžu vstát a jít do školy.
Tak nějak podvědomě tuším, že potkám Doma a bude to zásadní. Možná to může znít naivně, ale občas jsou intuice i docela přesné.

„ Andrejko, co ten úkol z té sociologie?“ ptá se mě Honza, když se „posadím“ ke své lavici.
„ Honzo, mám ho, chceš se na to mrknout společně?“ ptám se Honzíka, nejlepšího studenta ze třídy. Občas si vyměňujeme informace, jelikož je sociologie náš oblíbený předmět.
Příjde tedy ke mně a dáme hlavy dohromady, abychom porovnali fakta. Vesměs jsme se na všem shodli.
„ Andy, máš tu návštěvu!“ zařve na mě ode dveří Věra, nejprotivnější holka snad z celé školy. Cuknu sebou až Honzu bouchnu do hlavy. Téhle situaci se nejde nezasmát. Přijedu tedy ke dveřím vysmátá jak měsíček na hnůj, když však uvidím, kdo ve dveřích stojí, úsměv mi ztuhne na rtech.

„ Ahoj Andrejko, včera jsi neodepsala, proto jsem tě musel vidět. Můžeš na chvíli?“ zeptá se Dominik a nahodí tak zvláštní výraz v obličeji, že jen fascinovaně zírám. Lehce přivřené modré oči, smutný a jakoby rošťácký úsměv. Prostě nejde mu odmítnout.
Pomůže mi přes patník. Zase se za ten vozík stydím.

„ Proč jsi neodepsala? Udělal jsem něco? Řekl jsem něco špatně?“ Zajímá Dominika.
„ Ale to ne, jen prostě tohle mi nepíše někdo každý den a kde můžu vzít jistotu, že si neděláš srandu, není to třeba nějaká sázka, to už jsem taky párkrát zažila.“ pokrčím rameny a nahodím nic neříkající výraz.
„ Jasně, tohle chápu, ale ne každý se přetvařuje a jen si z druhých dělá srandu, slušní a upřímní lidé taky jsou, je sice pravda že je jich sakra málo ale jsou!“ usměje se Dom a já taju.
„ Máš pravdu, promiň.“ stydím se.
„ Zašla by si večer někam na kafe?“ zeptá se mně náhle a já nechci odpovědět nic jiného než ano, a taky to udělám. A to zrovna ve chvíli, kdy si nás podezřele měří právě procházející Marek.

Po škole, kterou jsem dneska vyloženě prožila jako ve snách se na chvíli doma připojím na net, abych se mrkla co nového na mailu a kdopak tráví odpoledne u ICQ.
Sama si stejně v hlavě promítám šatník a uvažuju co si vzít na sebe.
Marek:
Ahoj:)

Andys:
Ahoj...

Marek:
Jak se vede? Vidím, že jste si s Dominikem padli do noty, co?

Andys:
Ano, vlastně ano...je fajn. Dneska jdeme na kafe, proto nemám moc času se zdržovat na icq víš?

Marek:
Ah, tak to nebudu zdržovat!! Hezky si to užij.

Napíše a mě to zní jako ironie. Co se to s ním děje?