poklad

třikrát tejdně chodim k psychoušovi. je ze mě blázen. zblázněná z lásky.

jsem samotářka. mám ráda samotu. každej pátek si chodim sednout do báaru na rohu ulice. mám svojí židlli pěkně v rohu, nejlepší místo, přehled.
vidim ho přícházet. neznámýho staršího chlapa, kterej mě dostavá už jenom svou chůzí.
po náročný konverzaci odcházim. nikdy sem si neuměla povídat s krásnejma chlapama.
už jsem ve dveřích, odcházim. ale ten krásnej týpek na mě volá ať se vrátim. sorry kluku, ale za prachy nechodim, řikám si pro sebe. běží ke mně.

už spolu bydlíme a já sem nejvíc happy. miluju našeho psa, naše nepočatý dítě a Tebe!
do toho báaru, kde jsme se poznali chodíme pořád. oba rádi nasáváme. a pak se máme i víc rádi. v alkoholu je pravda. a proto ji spolu každej den odhalujem. jednou objevíme poklad, lásko. tak to vždycky řikáš.

trochu se to všechno mění, ale já bez Tebe neumim žít. potřebuju Tě mít pořád u sebe. už na Tebe nevydřim čekat až se vrátíš. Tvoje noční výlety.. kam pořád chodíš? bláznim..

opilej se vracíš. omlouvám se, že se Ti dostatečně nevěnuju. omlouvám se Ti, že nejsem tak chytrá, abych Tě pobírala. sem nicka, promiň. příjímám Tvoje facky, vim, že si je zasloužim.

trávim dny tim, že sedim a koukám do zdi. někdy poslouchám radio, když mi to dovolíš. bojim se večera. bojim se bolesti.
miluju Tě.

udělal si ze mě blázna. chodim k psychologovi a vyprávim něco, co mi nikdo nevěří a pak tomu říkáme sny, noční můry. moje modřiny nikdo nevidí? bojim se i toho psychologa. je to lhář a nutí mi halucinace.

už ležim na bílý posteli. všechno je bílý. bleju. jenom bleju. je mi špatně. bleju.
vzpomínám na chvíle s Tebou. jak si mě hladil. šeptal si mi večer pohádky a pak sme spolu usínali. a když sme se ráno probudili, tak sme se milovali.
brečim.
nemůžu uvěřit tomu, cos mi dělal. stalo se to?

dřív jsi sem za mnou chodil.. ale promiň, pořád si stojim za svym a vim, že jsi mě bil. v tvojí přítomnosti mi bylo hůř a hůř. zakázali Ti návštěvy.

čekám tu na Tebe. nevíš jak moc mi chybíš. udělala sem chybu. ale kdo za to může? moje rodina mě opustila stejně tak jako ty. doktor mi všechno vysvětlil.
čekám.

nejhorší je čekat na někoho, kdo se nevrátí.. je mi pořád špatně. nedokážu už normálně žít. bez Tebe.
můj nejlepší den v životě byl ten, kdy jsme se poznali. okouzlil si mě, gantlemane. naučila jsem se milovat.
stál si vždycky za mnou. proč už to tak neni?
čekám na telefon, kterej stejně nemam. je to beznaděj.
už chápu lásku... a to jak si řikal o tom pokladu. myslim, že my dva ho měli.
chybíš mi.

prej jsem blázen. asi tu zůstnu napořád. mám na papír psát svoje pocity, tak je píšu. nestydim se. a prej je to nejlepší cesta k uvědomění. mám se naučit mít ráda sama sebe. a pak třeba pujdu.

budu Tě hledat.
musim se Ti omluvit. přeju si jen jedno, abys mě pochopil a odpustil..
mít adresu, odvahu a možnost posílat dopisy, tak ti tenhle pošlu..

miluju Tě