Prvňáček :-)))

Mít tě tak jenom pro sebe, vyprdnout se na okolí, neuslyšet nikdy z tvých úst věty, které bolí. Žel, ty jsi se opět do temnoty ponořil a tíms me srdce,jako ostatně uz dřív, studenou sprškou zlil.
Je ti krásně v tom tvěm světe, kde vytvariš své chvíle,jak chceš sám. Jenže já větši ukrutnosti od tebe nepoznám. Jak mužeš už tak dlouho trápit mne svou slovní láskou? Ja připádam si občas, jak vyhranou další sázkou. Myslím na ty chvile plné rozkoše,kdy jsi mi volal tajně k ránu. My ve sněhu se spolu brodili a své vyznaní do svého aparátu každý tomu druhému sluvkami nalili. A poté opět dlouhe čekání,kdy ozveš se zas. Než se to ovšem stalo, odešel i ten nejpřízemnější mráz. Jak prosté, zavolat kolem půlnoci, vždyť ona ta holka stejně nikdy mrzutostí neknuči. A měl jsi pravdu, ja tešila se z kežde tvé slabiky a na pozvaní do tvého světa kývla bez sebemenší paniky. A pak ten překotný klus do svršků a rtěnky hledaní...v tu chivli každá holka ve všem přehaní. Kdo mohl tušit, že muž mých snů má tak nevšední přaní a v jednu ráno kývne na první setkani. Nu což, tak jdemne směle do toho, však pro lásku tu holky jsou, dokud tu pravou, vrouci, nenajdou!!! A já hledala ji v tobě, i snad našla, co já vím, své pocity bych ráda změnila, ale zatím nezměnim. A zpět k příběhu,at čtenář ví, co jsi to zač a ze nejsi fakt žádný srač??:-). Taxi volá, už je tu, opakuju si v duchu adresu. Ja gramloňka vždy ráda často všechno popletu.Do Týnce nad Sazavou paninko ? No to mne podrž, to je štreka, snad vás tam princ vysněný čeká. Ja nevnimala řeči, potřebovala jsem řasenku, abych jako správná holka mohla vykouzliti na dotyčného mrkající panenku. Žel taxik nemá tyhle šmrdlinatka, to je div! Nad tou otázkou pan taxikař propukl v smích. Cesta byla daleká, ale cil byl čím dál blíž.A on tam čekal s očima jako len, prostě byl to on, můj vysnený to sen. Dali jsme si štaprdličku, okoukli se a do postýlky se přes chodbičku probrouzdali. Nečekejte žádné sexualní pikantnosti, žádou zmotaninku nahých těl, ten člověk na mne do rána jen dívat se chtěl. A stále hladil mne po tváři a držel pevně za ruku,jako by veděl, ze blížící se konec ma svoji pevnou záruku. Salala z něho vůně omamná, ja nechtěla se z jeho náruče vymanit, on by to, co jsem vždycky měla chtít. Nu navlekl mne do bundy své, pujčil tenisky i helmu a v to ráno my řítili se na motorce a já neměla potuchy, jak oddálit ten konec a vrátit se zas na začátek do bezpečí k němu domů a hrát se v jeho náruči.Pohladil mne po nosánku, setřel ranní spánky z kukadel a ja ho zatím prosila, aby se mnou jen ještě minutku byti chtěl. Ponechal mi bundu, prý se pro mne navratí a ja utišila své na svět deroucí se obavy, že snad mohla bych být jen snadkou kořistí bez větší namahy. Vrátil se, no vazně, zas mi koukal láskyplně do očí, vypadalo to, že každou chvíli mi jeho pohled cele tělo promočí.A pak už nic, jen znamé pípání, že jsem važně ta, kterou jeho srdce i oči poznat chtěly. Dal jen ticho,mám z toho občas menši paniku...já jsem prostě tady, ale tys už zase unikl do světa svého zániku. Kěž byla bych dost silná, až mi opět napíšeš a pozeptáš se nevině na směsné údaje...já snad vykřičím to,co jsem nikdy v plánu neměla, žes to ty, co ryje mi ostrým nožem rány do těla...