Oheň a voda

Near seděl na zemi ve svém pokoji. Podlaha byla studená, i přes zavřené okno panoval v místnosti chlad. Vedle sebe měl krabici s mnoha kostičkami z kterých zrovna skládal malé městečko. Přidával jednu kostičku za druhou a přemýšlel … Rozhlédl se po pokoji. Nikdo. Byl tu sám. Zadíval se na protější postel. Byli na ni poházené kusy tmavého oblečení. Mellova … Near se při myšlence na svého spolubydlícího mírně zachvěl. Díval se na prázdnou postel. Přistihl se, že pociťuje lítost, že ho tu nevidí …

Potřásl hlavou jako by chtěl podobné myšlenky zahnat. Na co to vůbec myslí? Je to šílené. Urychleně se vrátil ke svých kostičkám a pokračoval ve skládání. Jenže ruce se mu z neznámého důvodu lehce třásly a jeho pohyby nebyly tak jisté a čisté jako obvykle. Co se to s ním děje? Nemohl to nijak ovládnout. Vždycky se přeci dokázal kontrolovat … Ale teď …

Způsobil to Mello … Pouhá myšlenka na něj Neara rozhodila … Zamračil se. Nelíbilo se mu to. Neměl rád, když ho něco ovládalo. Chtěl mít sám sebe pod kontrolou.

Nechtěl si to připustit. Proč na Mella vůbec myslí? Nechce takové myšlenky … Nee … Near se přistihl, že kostičky přidává o poznání zuřivěji. Že by ho pomalu ovládal vztek? To mu rozhodně není podobné …

V tom udělal jeden špatný pohyb a spolu s jednou kostičkou se zřítilo i celé město. Near s lítostí hleděl na jeho bořící se dílo s kterým si dával tolik záležet. Za chvilku kostičky ležely všude kolem.

Normálně by ho to nijak nerozhodilo. V klidu by kostičky posbíral a začal skládat znovu. Nepatřil k těm typům lidí, kteří se rozčilují kvůli malichernostem. Ale tentokrát to bylo jiné … Nearovi se nelíbil důvod kvůli kterému se dostatečně nesoustředil …

Mello …

To přeci není možné …. Proč?

Ale touha vidět ho v Nearovi čím dál tím víc vzrůstala. Ať se bránil sebevíc, nešlo to potlačit …

Lehce si povzdychl. Zvedl a začal uklízet rozsypané kostičky.

V tom uslyšel klapnutí dveří. Trhl sebou a prudce se otočil. Hrklo v něm.

Mello.

Nearovi se rozbušilo srdce. Cítil to zběsilé tlučení do hrudi.

Přestaň, okřikoval se ale tělo si dělalo si samo chtělo.

Chvíli Mella pozoroval a bohužel zjistil, že se mu nechce odvrátit pohled. Díval se na jeho tělo, blonďaté vlasy a ten pronikavý tvrdý pohled, který se mu tolik líbil …

Nedívej se tak, přikazoval si v duchu.

Nakonec se donutil a pohledem se vrátil ke kostičkám. Mello mezitím přešel ke své posteli a Near na sobě cítil jeho pohled. Srdce mu stále bušilo … Byl napjatý. Zběsile uklízel kostičky aby si zaměstnal ruce a přitom netečně zíral na podlahu.

Mello odložil černé triko a kalhoty z postele a lehl si. Rukou si podepřel hlavu.

"Je tu docela zima …" podotkl.

Near třesoucíma rukama dal hromadu kostiček do krabice a nasucho polkl.

"To jo …"

Co se to se mnou ksakru děje? Pomyslel si znovu. Byl zmatený. Chtěl aby ten pocit, který nemohl ovládnout, skončil, ale zároveň byl rád, že je Mello tady.

Near uslyšel, že se zvedá. Cítil, že je u něj čím dál tím blíž. Srdce mu začalo znovu zběsile tlouct. Mello byl teď těsně za ním, Near k němu byl otočený zády.

Co to dělá? Proč tu je? Co chce?

Near začal mírně panikařit.

V tom ucítil Mellovu ruku na svém rameni.

Hrklo v něm. Tělo mu celé ztuhlo. Přistihl se, že nemůže pohnout rukou. Snažil se, ale nešlo to … Bylo to však příjemné. Cítit na sobě něčí dotyk …

Mellova dlaň sklouzla po jeho paži pomalu dolů. Naklonil se k němu a Near na sobě cítil jeho horký dech. Stále se však snažil zůstat klidný a nehnul ani brvou.

Mello mezitím sjel rukama k jeho dlaním a propletl svoje prsty s těmi jeho. Near zezadu na krku ucítil jeho polibek.

Ztuhl. Tělem mu projelo vzrušení.

Stále se však nehýbal. Ani se na Mella neotočil.

Mello prokoukl jeho lišáckou hru. Pousmál se. Pomalu jel dlaněmi po jeho pažích nahoru až k zádům. Něžně ho hladil a přitom sledoval jeho reakci.

Nic. Nearův výraz byl stále lhostejný jako by neprožíval žádné vzrušené kvůli kterému se mu právě chvělo celé tělo.

Mello to však nevzdával. Pomalu zajel rukama pod jeho košili a hladil ho na holých zádech. Lehounce ho pohladil po břiše.

Near sebou mírně cukl ale včas zadržel vzdychnutí.

Stále se snažil nedávat najevo jak se mu Mellovy doteky líbí. Líbal ho na krk, na uši, hladil po zádech, po břiše, výskal ho ve vlasech … V tom ho pevně popadl za ramena a otočil obličejem k sobě. Konečně uviděl jeho výraz.

Mella probodávaly Nearovi obrovské modré oči. Nemohl odvrátit pohled. Musel se na něj dívat. Vypadal tak nevinně. Jemně rozcuchané zvlněné vlasy, výraz andílka … Near vypadal jako malé dítě a Mellovi se jeho roztomilost líbila. Cítil vzrušení po celém těle.

Pomalu se k Nearovi naklonil. Byli obličeji téměř u sebe a Near čekal, že ho políbí. Mello se však na poslední chvíli zarazil. Zadíval se na něj. Opřel se čelem o to jeho a podíval se mu hluboce do očí. Mello cítil jak Nearovi divoce buší srdce. Jejich rty byli od sebe jen pár centimetrů.

"Už je tu docela teplo …" šeptl Mello a sevřel jeho dlaň.

Než Mello stačil jakkoliv zareagovat, Near ho políbil. Po celém těle se mu rozlil nádherný pocit. Nečekal, že udělá první krok, ale nijak výrazně se nebránil. Propletl svoje prsty s jeho a polibky mu vracel.

Mella se pomalu zmocňovalo vzrušení. Jejich polibky byli postupně stále vášnivější. Mello opatrně položil Neara na zem. Oba ztěžka oddychovali.

Nearovi se to zamlouvalo. Líbila se mu ta pozice. Mello byl přímo nad ním. Stále cítil jeho horký dech.

Mello se k němu naklonil a rukou mu zajel do vlasů. Něžně ho líbal na čelo, tváře, oční víčka, krk … Near lehce vzdychl a snažil se něžnosti oplácet a zároveň si vychutnával Mellovy doteky …

V tom ucítil, že mu rozepíná košili. Ztuhl. Sledoval, jak jeho nedočkavé prsty bojují s každým knoflíkem … Mello se mu podíval do očí a pousmál se …

Near se opět setkal s jeho pohledem … Takový tvrdý. Jako by z něj sálalo něco … divokého, ohnivého a nezkrotného …. A to přesně se Nearovi líbilo. Bylo to sexy. Přímo cítil ten oheň uvnitř.

Už měl rozepnutou košili. Mello ho začal hladil a líbat na hruď. Tentokrát se Nearovi vzrušení několikrát nepodařilo zakrýt a z úst se mu vedralo vzdychnutí. Mello to zaznamenal a na Neara se pousmál. Konečně. Tohle chtěl slyšet … Že i Near se někdy nedokáže ovládnout …

Jako by ho to navnadilo ještě víc. Vášnivě ho políbil na ústa. Touha u obou dvou vzrůstala čím dál víc.

Mello ho políbil na břicho. Rukou ho přitom hladil zevnitř na stehnech. Nearovi po celém těle okamžitě vystřelilo vzrušení. Prohnul se a vzdychl. Teď už se nedokázal ovládat.

Prudce se zvedl, hrubě popadl Mella za ramena a povalil ho na zem. Mello ucítil tvrdý náraz do zad. Byl v šoku. Taková náhlá změna … To od Neara opravdu nečekal. Udiveně na něj pohlédl. Pousmál se. Líbilo se mu to … Bylo to zvláštní. Teď měl navrch Near a tempo určoval on … Mello se rozhodl podvolit … Ještě než stačil cokoliv udělat, Near ho vášnivě políbil. Mella okamžitě polilo vzrušení, které ještě necítil … Near s ním dělal divy. Mello natáhl ruce, že ho pohladí po zádech, jenže Near mu obě paže tvrdě přitiskl k podlaze. Mello s nimi nemohl ani pohnout.

Pousmál se. Tohle bude zajímavé, pomyslel si. Near se nezdá ….

Bylo to vzrušující. Tolik se chtěl Neara dotknout, alespoň ho pohladil po vlasech nebo se letmo dotknout jeho tváře, avšak bylo mu to znemožněno. Near si dělal naprosto co chtěl. Líbal Mella na čelo, na ústa, na krk …

Po chvíli mu uvolnil ruce a sundal mu triko. Svobody si však Mello ani tentokrát moc neužil, Near mu zase uvěznil ruce. Opět ho vášnivě políbil na ústa. Sjel dolů k jeho krku a v tom Mello ucítil, že se mu nohou otřel o rozkrok. Zasténal. Tělem mu okamžitě projelo vzrušení. Sotva se nadechl a už ho Near znovu líbal.

Je dobrý, pomyslel si. Naprosto ho udržoval v šachu …

Near ani sám nevěděl co dělá. Tělo si s ním dělalo úplně co chtělo. Nešlo to zastavit. Jako by ho ovládala jakási síla. Racionální myšlení zde nefungovalo. Jenom touha. Divoká a nezkrotná. Donutila ho dělat věci o kterých ani Near netušil že by jich byl kdy schopný …

Ještě dlouho se mazlili a vzájemně si vyměňovali doteky a něžnosti. Chlad oba přestali cítit už dávno. Naopak. Pulzovalo v nich horko, které sílilo čím dál víc.

Nakonec si vyčerpaně usnuli v náručí.

*******

Bylo ráno. Near se v polospánku tiskl k něčemu pevnému. Mello byl vzhůru a spokojeně se díval na spícího Neara. Ten ho mezitím pevně objal rukama a tváři se otřel o jeho hruď. Stále spal. Mello se pousmál a opatrně Neara pohladil po vlasech.

Pomyslel na včerejší noc … Opět se na něj podíval. Přitiskl si ho k sobě a zavřel oči. Rozhodl se si tu blízkost ještě na okamžik užít …

Jenže po pár minutách se probral i Near. Rozespale zamžoural očima. Mello se na něj usmál. Near nejdřív nechápal. Až po chvilce si uvědomil, že leží na Mellově hrudi … Už mu vše došlo.

Nejraději by ještě spal. Vůbec se mu nechtělo to teplo a pohodlí z Mellovi blízkosti opustit. Stále tomu ale nemohl uvěřit. Opravdu se to stalo. Zadíval se na Mella. Byl po ránu ještě trochu zmatený, ale věděl … Nakonec se spolu i vyspali. Near se pousmál a přitiskl se k Mellovi. Bylo mu takhle příjemně.

Mello ho znovu pohladil po vlasech a Near spokojeně zavřel oči.

"Hormony dělají divy, co?" pousmál se Mello.

Near pozdvihl hlavu a nejdřív se na něj trochu zmateně podíval. Pak se také usmál.

"Klidně ještě spi, jestli chceš." Řekl Mello.

Near neodpověděl a pohodlně se na něm uvelebil. Hodněkrát si to představoval, ale nikdy by ho nenapadlo, že se to opravdu stane. Oba dva byli přeci tak rozdílní … Mello byl živel … Ohnivý, divoký a nespoutaný … Zatímco Near byl chladný, klidný a vyrovnaný …. Byli jako oheň a voda … A přesto …

Ne … Near o tom nechtěl už dál přemýšlet. Co stalo, stalo se … Bylo mu moc hezky na to aby se teď zatěžoval složitými myšlenkami. Alespoň jednou za život si chce odpočinout a na nic nemyslet.

Opět se k Mellovi přitiskl a oba ještě na chvíli usnuli