Jsi to ty....

Nemůžu koukat na to, jak objímá tu naprosto nevýraznou blondýnu, když ještě před chvíli líbal mě. Vztek, jež mnou cloumá je tak silný, že přehluší i pláč, který se dral na povrch.
„ Byla tu přece první!“ zní mi v hlavě stereotypně.
„ A co?? Tak si neměl začínat se mnou!“ říkám si jen tak pro sebe, abych aspoň na chvíli přehlušila proud nehezkých myšlenek.

Doma zalezu do postele jak lasička do nory a jen brečím. Vztek vystřídal smutek. Netěší mě naprosto nic. Přikryji si hlavu peřinou, ať trochu ztlumím vzlyky. Nerada bych aby mě Jiřík slyšel. Většinou o něm nevím, ale když se náhodou potkáme na chodě, nebo v kuchyni, tak mě vidí ubrečenou. Proč asi??? Je to jen moje hloupost, že udržuju vztah, kde vždy budu ta druhá a kde se budu vždy dívat na zamilované oči těch dvou.
Já jsem jen loutka, sexuální objekt, který je po ruce, kdy se jemu zachce a ještě je za to vděčný.
Ani si neumíte představit, jak moc se za to nenávidím. Jak moc se protivím sama sobě, leč ukončit ty ukradené chvilky, kdy mi do ucha šeptá, že jsem uchvatná nechci.

A takhle to bylo před pár měsíci, kdy jsem byla opravdu na dně. Jenže teď je tomu naprosto jinak. Objevil se Matěj a Ondřej šel tam kam měl jít už dávno, tam kam jsem ho měla poslat už dávno.
„ Ahoj miláčku!“ řekne Matěj jakmile mě uvidí, že vycházím z budovy LH, kde sídlí firma v niž pracuji.
„ Ahoj broučku!“ usměju se a přitisknu své rty na jeho.
„ Jaký byl pracovní den?“ ptá se a přitom mě drží jednou rukou kolem pasu a druhou mě víská ve vlasech.
„ Docela v pohodě, jen moc práce, znáš to! Co ty?“ ptám se a zase mu vlepím polibek na jeho rozkošné rty.
„ Bez tebe? Nemohl jsem se na tebe dočkat, takže se to vleklo, jak v práci, tak i cesta sem. Do Prahy. A můžu ti říct, že byl ten týden sakra dlouhej, když jsem tě měl jen na telefonu.“ řekne mile a mě tím neskutečně potěší.
„ Co chceš vůbec dělat Matýsku?“ zajímá mě, jak budeme trávit zbytek dne.
„ No, volal Ondřej a chtěl se sejít i s Cecilkou. Tak jsem doufal, že budeš pro, přeci jen je to tvůj kolega a můj dobrý kamarád.“
„ Klidně půjdu, jen jsem si představovala odpoledne poněkud jinak.“ mrknu na Matese a popženu ho k chůzi.

Cesta k jejich klubu se mi zdá až příliš krátká. Přeci jen, když Ondřeje vidím v práci, je to ještě ok, a vzpomínky se mi zase až tak nevracejí. Protože je sám bez Cecilie.
Trochu se mi sevře žaludek. Při myšlence, že se jí bude přede mnou dotýkat.
„ Tak pojď miláčku!“ řekne Matěj, když sedím v autě déle než se sluší.
„ Co se děje? Máš něco proti Cecilce, že když s ní máme někde být jsi zticha a nesvá?“ zajímá ho a nebezpečně se blíží, tam kde by to ještě pořád mohlo bolet.
„ Ale to ne, neřešme to prosím koťátko.“ ukončím vyptávání a pomalu za ním kráčím do kavárny jejich organizace.
Matěj na mě povzbudivě koukne, když mi podrží dveře a vejde do kavárničky. Nasadím úsměv, jako správná herečka.

Ondřej s Cecilkou nás zdraví s naprostým nadšením. Já se jen se sebezapřením usmívám, ale je mi z toho akorát na zvracení.
„ My jsme se ale dlouho neviděli, viď?“ pronese jízlivě Ondřej a já se jen nuceně zasměju.
Ovšem Cecka to bere jako velikou legraci a směje se na celé kolo.
Kouknu na Matěje a narazím na ty překrásné hnědé velké oči, které se na mě vždycky tak něžně koukají. A v té chvíli je mi jasné, že kvůli němu vydřím všechno, miluju ho.
Jenže v té samé chvíli na mě koukají propalující modré oči a ačkoli se snažím vyhýbat se jim jak jen to jde, jsou prostě magnetické, nejde to.
„ Vydržíte chvíli? Musíme jít něco s Cecilinkou zařídit na bar, kde zase něco nefunguje!“ řekne Ondřej a vezme tu nevýraznou blondýnu za ruku a odcházejí k baru.
Chopím se příležitosti a políbím Matýska. Vychutnávám si jeho plné a hebké rty, vlastně dneska poprvé. Na chvíli zapomeneme, že jsme kde jsme a z něžného líbání a oťukávání jazyků a rtů se stane divoké líbání. Upozorňuji však, že tohle normálně nepraktikujeme na veřejnosti, jenže čas odloučení se na nás podepsal.
„ No no no, jen se nesnězte!“ směje se naivně Cecka. Ondřej jen nečinně kouká a beze slova se posadí.

Pak další dobu jen kvákáme o kravinách. Dokázala bych si představit tenhle čas trávit zajímavěji a rozhodně užitečněji.
„ Matýsku, miláčku, je mi to trapné, ale co takhle jít? Neviděli jsme se týden, protože jsi nebyl v Praze a tak bych s tebou chtěla být sama, nehledě na to, že jedu zítra pryč a vrátím se za týden.“ řeknu Matějovi. A na vysvětlenou dodám pro ty dva: „ To víte máme turné s divadlem po Moravě.“ a usměju se.
„ Vážně to je už zítra?? Tak to jsme tady PROČ?“ ptá se smíchem Matěj a já se přidám a zalaškuju si.
„ No to se ptám, já. Máme být u mě v pelechu, tak šupem!“ rozcuchám mu jeho „rozcuch“.
„ Tak se omlouváme Ondřeji, stejně se uvidíme na další schůzi organizace.“ loučí se zdvořile Mates a já jen mávnu a houknu hoj a už Matýska tahám z kavárny.

Cestou do auta mě Matěj chytá kolem pasu, pusinkuje, takže samotná cesta k autu trvá déle, než cesta ke mně domu do postele, kde skončíme skoro hned, co za sebou zabouchnu dveře. Týdenní půst je hrozná věc, vám povím.
Steny se nesou mým pokojem a částečně určitě i celým bytem, který je v tuhle večerní dobu ještě prázdný.
„ Miluju tě!“ skoro křičím ty dvě krásné slůvka s každým druhým přírazem.

Po nádherném milování rozebíráme celý týden, kdy jsme se neviděli. Vyruší nás zvuk mého mobilu.
Přišla SMS a odesílatelem je Ondřej.
NEMEL JSEM TE MATEJOVI PREDSTAVOVAT!!!
a dál nic. Koukám na mobil jako do prázdné ledničky a nechápu.
„ Co je lásko moje?“ ptá se mě Matěj.
„ Nic!“ řeknu až příliš zbrkle. A to on samozřejmě pozná. Rozsvítí lampičku a koukne mi do obličeje, po kterém mi stéká jedna obrovská slza.

Pár vteřin na mě jen kouká a nic neříká. A pak příjde ta věta, které jsem se celou obávala.
„ Tak co se děje s pravdou ven!“ řekne a mě se na chvíli zastaví dech.
„ Dobrý, ale připrav se na to, že se se mnou rozejdeš.“ tak a je to tady, teď není kroku zpět, musím s pravdou na trh. Matěj zbledne a pobídne mě, abych mu to povyprávěla.

Vysvětlím mu tedy vše co se stalo mezi mnou a Ondřejem, to jak podváděl Cecilku a to jak jsem do něj byla zamilovaná. Matěj mě celou dobu zaujatě pozoruje, někdy se zamračí, někdy se podiví. A musím vám říct, že jeho mimiku naprosto zbožňuju, tím je to všechno pro mě těžší.

„ Matěji, miláčku můj, budu ti vyprávět příběh, jak jsem tě potkala!“ řeknu a zajikám se pláčem. Matěj mě hladí po ruce a poslouchá, ale nemluví.

/Šly jsme s Andreou na obvyklý páteční drink do naší oblíbené hospůdky. U jednoho stolu seděli čtyři kluci, ale všimla jsem si pouze tmavovlasého, tmavookého vysokého kluka, co bavil celou společnost. V hlavě mi okamžitě prolétlo, toho bych chtěla mít, leč, ten by si o mě sotva kolo opřel.
A pak jsem viděla, jak na mě občas „nenápadně“ koukl. A já tomu nevěřila, pořád jsme si říkala, že kouká na Andreu.
No a po čase to přišlo Ondřej nás seznámil, asi proto aby se mě zbavil, a nebo prostě proto, že jsme se náhodně potkali a bylo by neslušné nepředstavit nás. A Matěji, lásko, pamatuješ si tu chvíli, kdy jsem si koukli do očí a věděli jsme, že jsme našli to co jsme hledali? Cítil jsi to, vím to ze stisku ruky, a z toho jak ses mi koukl do očí.
Nebyla to ani otázka času, jen otázka vteřin, že se do sebe zamilujeme./

Tak řekni něco, sakra! Modlím se v duchu ale Matěj mlčí. Až po chvíli pronese.
„ A tohle mezi námi má měnit co??“ ptá se s udiveným úsměvem.
„ No, to já nevím, bojím se, že řekneš, že jsem třeba děvka, nebo tak. Že jsem spala s tvým kamarádem a tak vlastně podváděla tvou kamarádku.“ vysvětluju se slzami v zarudlých očích.
„ Ne, to on podváděl Cilku, ne ty! A myslíš, že já sem nikdy nespal s nikým kdo byl zadanej?“ zeptá se celkem logicky. Na to nemám co říct. V tu chvíli mě Matěj objeme a krásně políbí.