Cesta

Milovali jsme se. Asi opravdu ano. Byl jsi nedílnou součástí mého života a já jsem si myslela, že to bude trvat snad navždy. Samozřejmě..tak jako se blankytně modré nebe bez mráčků za chvíli omrzí, omrzel by nás i vztah bez občasných mraků. Někdy byla naše obloha zatažená po mnoho dní. Zachovala jsem se lidsky..stěžovala jsem si na naše problémy, na tvou necitelnost, apatii. Ale v hloubi duše jsem věděla, že tak nějak by to mělo být. A věřila jsem ti víc, než všem svým přátelům. Vím, že nejsem schopna velké důvěry tak jako jiní lidé. Ale i ta důvěra, vkládaná v tebe, byla na moji povahu skvělý výkon. Nemyslím, že sis to někdy uvědomil. I přes všechna úskalí našeho vztahu jsem tě nechtěla ztratit. A věřila jsem, že mé city opětuješ.
Nikdy nezapomenu na těch pět sekund, které v mém dosavadním životě znamenaly jedno z prvních pocitů bortícího se světa. Pokud jsi snad mohl udělat něco horšího, v tu chvíli bych neuvěřila, že něco takového může ještě existovat. Slzy, jindy snadno zadržitelné, se vydraly z očí a staly se symboly mého smutku, vzteku, žárlivosti, pošlapané důstojnosti a hrdosti. Ale tyto pocity se s nimy bohužel neodplavovaly. Z očí mi v slzách vytékalo štěstí, sebedůvěra, snad i láska.. Ten pohled se mi vryl do paměti. Blízkost tvého těla tělu jiné dívky. Tvé ruce..objímající jinou. Vaše rty spojené v polibku, který mi vrýval do srdce těžko zhojitelné rýhy. Mým vzlykem jsem trochu uvolnila to těžké, hořké a nesnesitelné napětí v mém hrdle. Vyrušil vás. Co jsem viděla v tvých očích? Nevnímala jsem to. Otočila jsem se a utíkala, jakoby byla asfaltová silnice vinoucí se přede mnou mojí jedinou záchranou. Vím, že jsi běžel za mnou. Touha zmizet od tebe mi však dala křídla. A já jsem vzlétla.
Hřešit je lidské, odpouštět božské. Mám toto mít na paměti? Vím, že toho lituješ. Vím, že se chceš omlouvat, prosit..chceš odpuštění. Tvoje pocity se však nemohou vyrovnat těm mým. Jestli tě miluju, mám ti odpustit? Cesta za odpuštěním je dlouhá, za znovuzískáním důvěry mnohonásobně delší, ale cesta za zapomněním nekonečná. A nevím, jestli chci kvůli tobě cestovat.