Dotčené ego krásného anděla 10

Když tady není je to jako by tu nebylo nic.
Není tady žádný život. Všechno odešlo s ní.
A když se nevrátí, bude tento byt poloviční.
V každém koutě, na každém obrazu vidí její tvář, její oči, její hlas mu zní v uších. Zvonivý smích, kterým se smála, kterým ho vítala a kterým se s ním loučila. Jako by něco v něm umřelo.
Celé noci prosedí na posteli s očima dokořán.
Dny se vlečou jako roky a on je sám a nikdo za ním nepřijde.
Ani Sylva, kterou asi nadobro ztratil, neukáže se tu ani Ondra, který má jiné starosti a neukáže se tu ani ta druhá.
Ta, kvůli které to všechno začalo.
To lhaní, podvody a nevěra.
Nemohl si pomoci. Jeho chtíč byl silnější než jeho vůle. Silnější než všechno v co kdy věřil a co měl kdy rád.
Svedla ho a on se nechal. Nemusela ho ani dlouho přemlouvat. V minutě byli oba nazí a zakouslí jeden do druhého!
Sylva se to neměla nikdy dozvědět, ale nepovedlo se to.
To co by si přál pochovat hluboko ve vzpomínkách, vyplulo na světlo světa. Všichni se to dozvěděli a každý na to zareagoval jinak. Někdo ho kritizoval, jiný mu záviděl jiný to nekomentoval. Ztratil spoustu přátel, ale nejvíce ho mrzí, že ztratil ji.
Sylvu!
Lásku svého života a už ji asi nikdy nedostane zpátky.
Jsou to už tři měsíce a ona se neozvala. Nepoděkovala za žádnou kytku, za žádný jiný drobný dárek!
Za nic!
Chtěla čas a řekla, že si její rozhodnutí dozví jako první, ale on nemůže vydržet. Každou chvíli by chtěl jet za ní, padnout jí k nohám a prosit už po sté o odpuštění.
Cítí ale, že by ji ztratil nadobro!
Nechce dál dýchat a nechce dál žít!
Když se rozezvoní zvonek, je ve vteřině u dveří. O to větší je jeho zklamání, když za dveřmi stojí Ondra.
„Ahoj, tebe jsem nečekal!“ odpoví chladně a pustí ho dál
„To je mi jasné z tvého tónu!“ odpoví Ondra a posadí se na gauč. Nechá si nalít whisky a dívá se na Adama. Má radost, že se Sylva ještě neozvala, ale zároveň se strašně bojí, co bude až se ozve. Jak se rozhodne!
„Jak se máš?“ začne Ondra konverzaci.
„Je mi nanic. Sylva se mi ještě neozvala a já začínám mít obavu, že se už neozve!“
„Dej jí ještě čas!“
„A ty bys za ní nechtěl zajít?“ zeptá se Adam.
Ondra vyvalí oči. Strašně by za ní chtěl jít, ale něco mu v tom brání! Je to strach z toho co se dozví. Pokud by mu řekla, že se k Adamovi vrátí, byl by to konec všem nadějím a on by se s tím jen těžko vyrovnával. Už několikrát si uvědomil,že jej k ní něco neuvěřitelně táhne. Hned si však uvědomil, že je to přítelkyně nejlepšího kamaráda a on mu nemůže ublížit, i když by si to zasloužil!
„Sakra,“ zakleje Adam a jde se do koupelny umýt, protože se polil whisky.
Ondra zůstane v pokoji sám a oči mu zavadí o společnou fotku těch dvou a ho bodne osten žárlivosti.

Schody beru po dvou a nedočkavě zvoním, abych byla co nejdříve v jeho náruči. O to víc mě překvapí, že mi otevře Ondra.
„Ahoj,“ pozdravím ho překvapeně.
„Čau,“ řekne ledabyle a pustí mě dál.
„Je tady Adam?“ zeptám se ho cestou do obýváku.
„Jo, je v koupelně, za chvilku tu bude. Přišla sis pro věci nebo se k němu vracíš?“
„Vracím se!“
„Tak vám přeji hodně štěstí, asi už půjdu, nebudu vás rušit, určitě si máte toho hodně co říct,“ řekne a zvedá se k odchodu.
„Sylvo!“ vydechne Adam, který se mezitím vrátil z koupelny.
„Ahoj Adame,“ řeknu.
„Vracíš se nebo si jdeš jen pro věci?“ zeptá se v očekávání.
„Vracím se, teda pokud mě ještě chceš!“
„Jsem vůl, ale slibuji ti, že už tě nikdy nenechám odejít!“ řekne a prudce mě obejme.
Protože jsem k Ondrovi zády, nevidím jeho pohled a ani jeho výraz. Pomalu a rezignovaně se otočí a odejde!
Bez jediného slůvka rozloučení a já ani Adama nezaregistrujeme, že už tam s námi není.