Krásná, brácha a já I.

Seděl jsem v obýváku, pil kafe a letmo pročítal noviny.
Podnájmy. Pár jich bylo celkem dobrých, opsal jsem čísla a rozhodnul jsem se, že tam odpoledne zavolám.
Čím dřív vypadnu, tím to bude lepší pro všechny. Hlavně pro mě.
Od té doby co je tu Klára, je tu hrozně dusno.
Klára je bráchova holka, která tu teď pár dní bydlí. A ještě tu pár dní bude, protože dům ve kterým má pronajatý
byt předělávají, a je to dost hlučná rekonstrukce.
Můj vztah ke Kláře se má asi tak, že si až moc dobře uvědomuju, že je krásná a moc dobře vnímám, že
mě až nezdravě přitahuje. Docela často na ní myslím, a ať se snažím sebevíc, nemůžu si pomoct.
Navíc je chytrá, vtipná a rozumím si s ní.
Poznal jsem ji před dvěma měsíci na koncertě bráchovy kapely a strašně se k ní chtěl víc přiblížit, ovšem brácha byl rychlejší.
Což jsem se dozvěděl až o měsíc později a byla to dost nepříjemná pecka.
Zahlídnul jsem ji totiž v jednom obchodě s hadry, tak jsem k ní vyrazil. Stála u kabinky a v ruce držela nějaké kalhoty.
Viděl jsem to jako skvělou šanci ji oslovit, pozvat ji někam, a tak jsem k ní sebejistě zamířil.
A najednou se z kabinky vynořil brácha..
Jediný kdo o všem věděl byl můj kámoš Jirka. Ten to viděl zase jinak.
-víš jak seš na tom s holkama, vole..podle mě jí máš v hlavě jen proto, žes jí nedostal ty, ale brácha...to přejde.
Možná to tak bylo, každopádně se ale její blízkost nedala dost dobře snášet.
Připadala mi dokonalá a do toho ještě byla neskutečně hezká. A k tomu brácha štěstím bez sebe.
Náš Pan Zpěvák a jeho Fanynka. Skoro Červená Knihovna. Jo, takovej jsem teď byl. Závistivej a vzteklej.
A proto rychle pryč, protože bráchu mám rád a nerad bych mu něco pokazil.
Z myšlenek mě nevytrhnul nikdo jiný, než zmiňovaný Lukáš.
-Ondráši, něco bych od tebe potřeboval..řekl a posadil se na okraj gauče.
Pozorně jsem si ho prohlídnul. Hnědý vlasy, modrý oči, hezkej ksicht..byli jsme se docela podobný. Když jsem koukal třeba
na fotky, občas jsem si ho spletl se sebou. Takový poznávací znamení byly jeho krátký vlasy se třemi dredy a piering v bradě.
Já měl vlasy trochu, skoro delší, černý, bez dredů. A zelený oči. Jak říkali kámoši- Harry Potter.
Vyčkávavě jsem se na něj zadíval a on pokračoval.
-nehodil bys zítra Larču do Budějic? Jedeš někam tam za Jirkou na ten mejdan, ne? Dal bych ti na benzín..
-a to nejede autobus nebo vlak?ptal jsem se a snažil se tomu raději vyhnout.
-asi jede, ale autem to bude pohodlnější, ne? Jak chceš, nutit tě samozřejmě nebudu..zarazil se když viděl můj odpor.
Bylo mi to blbý.
-jo, rád jí svezu..ale vyjíždím kolem desátý..
-to je úplně ideální..zaradoval se a omluvně dodával:fakt sorry, ale my zejtra hrajem, jinak bych ji hodil já..
Připadal jsem si trochu jak vůl.
-v pohodě, já jí vezmu..to ničemu nevadí..tak zítra v deset ať je nachystaná...

Když mi večer volal Jirka kvůli zítřku, zmínil jsem se o Kláře.
-no, tak hlavně nedělej žádný píčoviny..znáš se, když myslíš pérem..říkal napůl v legraci a napůl vážně.
-jasný, jasný...tohle si spolu ještě vyřídíme..šklebil jsem se do telefonu.
-budeme se prát?ožil předstíraně.
-radši ne..to by mi Simona neodpustila..bavil jsem se.
Simča byla Jirkova dlouholetá přítelkyně, a byla jak se říká-dost od rány. Ale výborná holka.
-no hele, tak zítra ve dvanáct na chalupě, bude to mazec mazcovatej..džus..
Položil jsem telefon na stůl a šel si sbalit nějaký věci.
Všechno jsem házel na postel. Spacák, karimatku, dárek pro Jirku, dárek pro Simču, oblečení, náhradní oblečení, kartáček..
Vyrušilo mě zaklepání. Věděl jsem kdo to je. Tady doma klepe jen máma a Klára. A máma je ještě v práci.
-dále..zavolal jsem a pokračoval v balení.
-ahoj..jen se jdu domluvit na ten zítřek..promluvila tím svým nádherně ochraptělým hlasem.
Chtě nechtě jsem se na ní musel podívat.
Stála ve dveřích v džínách a bleděmodrém tričku. Dlouhé tmavé vlasy vyčesané do drdolu.
-pojď dál..řekl jsem a snažil se být co nejvíc neutrální.
Vešla a posadila se na postel.
-Lukáš říkal, že prý něco máš, tak jsem jen chtěla říct, že klidně pojedu vlakem..kdyby sis měl třeba kvůli mě nějak zajíždět nebo něco..
Znovu jsem se na ní podíval a ona na mě. Přál jsem si číst jí myšlenky, Dívala se tak zvláštně.
-já tě rád svezu, pro mě to není žádnej problém..
-tak v deset?ujišťovala se a vstala zrovna ve chvíli kdy jsem vyrazil ke skříni. Vzdálenost mezi náma byla vražedně malá.
Úplně se mi stáhlo hrdlo a skoro zastavil dech.
-jo, v deset..řekl jsem a snažil se aby mi nepřeskočil hlas. Prosmýkla se kolem mě, skoro celá se o mně otřela, protože jsem neuhnul a zmizela za dveřmi.
Tak to bude hustý, pomyslel jsem si a ztěžka vzdychnul.

Celou noc jsem se neklidně převaloval a uvítal ráno.
Měl jsem jasno. Ke Kláře se budu chovat přesně jako brácha jejího kluka. I když pro jistotu budu trochu odtažitější.
Vstal jsem už v 6 hodin a doběhnul do sousedního pekařství pro koblihy. Vzal jsem každýmu tři. Pak jsem se začal chystat do sprchy.
Vzal jsem si věci, že se rovnou převleču a zamířil ke koupelně. Otevřel jsem dveře a vyděsil se.
Stála tam Klára, zabalená do ručníku, který nemilosrdně odhaloval její krásná ramena a štíhlou šíji. Mokré vlasy se jí zvlnily. Úlekem uskočila.
Když mi došlo, že není nahá, trochu jsem se uklidnil.
-sakra, nemůžeš se zamknout?zeptal jsem a snažil se, aby to vyznělo spíš nervrle než nervózně. Přesto jsem se neubránil rozpačitému poškrábání
na hlavě.
-promiň, ale zrovna jsem byla na odchodu..a taky jsem nečekala, že někdo bude tak brzo ráno vzhůru..vysvětlovala trochu zmateně.
Bylo znát, že jí to není moc příjemné.
Chvíli jsme na sebe zírali a pak si beze slova vyměnili místa. Zamknul jsem se a opřel se o zeď. Panebože.
Znovu jsme se potkali až u snídaně, kde byl i brácha. Konverzaci udržoval jen on.
Rval do sebe koblihy jako kdyby nejedl sto let, přemlouval Kláru ať nikam nejezdí a když nemluvil, snažil se jí aspoň líbat na tváře.
Dojedl jsem u sebe v pokoji.

Otevřel jsem zadní dveře dodávky a hodil tam svou cestovku.
-chceš tam taky něco?zavolal jsem na Kláru a ona přikývla. Nacpala dozadu batoh.
Nenápadně jsem si jí prohlédnul. Byla prostě kus. V černém tílku a dlouhé hnědé kostkované sukni vypadala skvěle.
-postel?zeptala se pobaveně a ukázala na asi 6 matrací, které tam byly naskládané.
Zasmál jsem se.
-to je tam ještě z července když jsme byli na dovolený na Slovensku..vysvětlil jsem a chvilku zavzpomínal. Byla to výborná dovolená.
-tak jedem?zeptal jsem se zbytečně.
-jasně, jedem..přikývla a lehce rozhodila rukama.
Nasedli jsme do auta a vyjeli.
-co vlastně v Budějicích?zajímal jsem se a zapředl tak téma k hovoru.
-do školy..dělám tam dálkově pajdák..
To mě překvapilo a chvíli jsme se u tohoto tématu pozdrželi.
Pak ani nevím proč jsem řekl:
-to jsi taková pilná školačka nebo proč tam jedeš, když má dneska brácha koncert?
Cítil jsem se klidný a dokonce se na ní podíval, čemuž jsem se snažil co nejvíc vyhýbat.
Pohled mi oplatila a řekla-co myslíš?
V rukou jsem sevřel volant a nic neřekl. Pak jsem prostě na první odbočce zajel do lesa.
Tvářila se překvapeně a čekala na vysvětlení.
-víš co si myslím?zeptal jsem se a vypnul motor.
Vyčkávala.
-myslím si, že mezi náma něco je. A u mě je průser to, že mě nepřitahuješ jen fyzicky, protože
kdyby to tak bylo, je to mnohem jednodušší. Jenže to tak neni.
-a jak to je?zeptala se a zvláštně se usmála.
-vážně chceš abych ti to říkal? Spíš mi řekni něco ty..vyzval jsem ji a věděl, že tahle chvíle je nebezpečná. Jen tenhle rozhovor je jak
malá nevěra nás obou.
-slova nic neznamenají..řekla, naklonila se ke mně a zlehka a krátce mě políbila. Přejela mi jazykem přes rty, což mě
naprosto dostalo a stáhla se zpátky do původní polohy. Vypadala tak vyzývavě. Jako by říkala - vezmi si mě.
Díval jsem se na ní a bylo mi jako bych dostal ránu palicí.
A pak mi z mysli zmizel obraz bráchy a vrhnul jsem se na ní.
Vášnivě jsme se líbali, hladili, čechrali si vlasy, kalhoty mi začaly být těsné..
-proč to děláš?šeptal jsem přerývaně mezi polibky na různé části jejího těla.
-proč to děláš ty?ptala se zadýchaně a rovněž nepřestávala.
-jsem zamilovanej..přiznal jsem, naprosto omámený její blízkostí.
-tak vidíš..jsme na to stejně..zašeptala a odtáhla se. Jako omámený jsem sledoval jak si přetahuje tílko přes hlavu a pak jsem zalapal
po dechu. V černé podprsence se těsnala krásná velká pevná prsa a i přes látku bylo znát jak jí stojí bradavky.
Byl jsem vzrušený na nejvyšší míru a ani nevím jak jsme se ocitli vzadu na matracích.
A tam jsem si jí vzal. Poprvý trochu tvrdě, byl jsem na ní nadržený, neskutečně vzrušený a podruhý pomaleji, něžněji, abych jí vynahradil
předchozí nedostatek něhy. Vzdychala, svíjela se pode mnou, křičela..a já byl šťastný.

Když jsme po nekonečně dlouhý době zase vyjeli nepromluvili jsme až do Budějic.
-kam chceš hodit?zeptal jsem se i přesto, že jsem se měl možná zeptat jinak.
Tvářila se stále stejně, když říkala ke škole a vysvětlovala mi cestu.
-a nechceš jet se mnou?řekl jsem to, co jsem chtěl říct a co jsem měl říct.
-nevím, jestli je to dobrý nápad..
-a co budeš dělat? Půjdeš do školy a pak pojedeš za Lukášem?
-já nevím..přiznala zmateně a vypadala nešťastně.
-já mám jasno, řekl jsem-ještě bys ho měla mít ty.