Sen

Představa, že se jí dotýká, byla pro něho mučivá. Byla nedosažitelná, provokovala jej svými dokonalými pohyby a taky svým uhrančivým pohledem. Každý večer se vkrádala do jeho snů.
Přicházela k němu s chůzí divokého zvířete, které číhá na svou kořist a pomalu se k ní přibližuje. Její rudé šaty vlály při každém kroku a obklopovaly její vnadné tělo.
Svými vlasy se dotkla jeho tváře a on vdechoval jejich přitažlivou vůni. Ale pokaždé, když se jí chtěl jen dotknout, zmizela…
Poprvé ji zahlédl v odlesku světel pasáže, když vybíral parfém pro svou přítelkyni. Stála tam jako zajatkyně chycená do pasti. Byla spoutaná všemi vůněmi světa.
Pozoroval ji a připadalo mu, že vidí bohyni.
Když odcházela, na chvíli se jeho dech zastavil.
Nemohl na ni přestat myslet. Toužil po ní tak silně, že se nemohl na nic soustředit.
Chtěl ji milovat a chránit. Přál si,aby oni dva byli posledními lidmi na zemi a on by ji měl celou jen pro sebe.
Všechny tyhle představy o ní ho přiváděly k šílenství. Nevěděl co má dělat a jak se zbavit touhy po ženě, kterou neznal a která jej ničila svou dokonalostí.
Dny míjely a on pociťoval čím dál tím větší prázdnotu. Chtěl ji znovu vidět.
Jednoho letního večera se šel projít městem. Prošel náměstím a sedl si do parku.Poslouchal to ticho.
Snil o ní.
Zavřel oči a představoval si, jak vedle ní usíná a ráno se probouzí.
V tom začal vát jemný vánek. Otevřel oči. Stála před ním. Vypadala jako anděl.
Tu ucítil, jak mu někdo tahá za tkaničky. Podíval se a uviděl malé štěně, jak si hraje s jeho botou.
„Omlouvám se, ale toho rošťáka přitahují vaše boty.“
„Nic se neděje, jen ať si hraje.Můžete se posadit vedle mne.Počkáme, až ho to přestane bavit.“
Začali si povídat a čas mezitím rychle plynul. Její hlas byl jemný jako ten vánek, co jí provázel, když se objevila.
Malý rošťák vzdal boj s tkaničkami a usnul. Vzala jej lehce do dlaní a spokojeně se usmála.

Ten úsměv vídával od té doby každý den.
A když se jednoho rána probudil vedle ní a lehce ji políbil, uvědomil si, že ten sen je skutečný…