Láska jen pro zamilované...

Často se stává, že někdo miluje někoho, kdo o jeho lásku nestojí a neopětuje jí. Jsem svědkem dvou lidí, naprosto odlišných, kteří tuto situaci zažili. Ale každý z jiné strany. Jsou to dvě dívky. Jedna miluje a druhá nenávidí.

Martina, miluje. Její bývalý přítel jí však bohužel odkopnul. Nabrnknul si jinou a s ní si žije svůj vysněný svět. Vzal si jí, mají spolu děti, krásný byteček, pěkného psa. Kdežto Martina se souží. Přeje tomu dotyčnému štěstí, ale co přeje sobě? Tu lásku, nenaplněnou lásku? Musí si uvědomit sama v sobě, že je konec. Místo toho, aby každý večer nemohla spát kvůli mokrému polštáři, nebo raději odcházela při kamarádčiných rozhovorech stranou a pak se dál trápila.

Karolína, nenávidí. Z lásky se stala nenávist. Její bývalý přítel je do ní stále zamilován a každý den se jí připomíná fotkami, videi, smskami i dalšími nepříjemnými způsoby. Píše nápisy na zdi, otravuje její přátele. Už neví co dál. Hodně dlouho se tím trápila. Občas si však vzpomene. Ale objevila se tu cesta štěstí, nová pomocná ruka. Zamilovala se do lásky nové. Pomáhá jí snést staré trápení a ví, že kdykoli bude potřebovat, její láska jí pomůže. Jak fyzicky, tak psychicky.

Obě kamarádky mám ráda, ale více fandím Karolíně, neboť ta se cítí stejně jako Martinin bývalý přítel. Je také soužen a má právo na nový život. Jen láska, která je opětována má právo žít dál a kvést. Je to dost kruté proti osobám, které nenacházejí lásku, ale i oni jí jednou najdou a budou si přemítat před očima svou chybu. Přeji oběma štěstí. Věřím, že každá to zvládne a správně.