Through the ocean tears IV

"Tak, jak se vám tu líbí?" zeptal se nadšeně Olivier při snídani.

Bylo sedm hodin ráno, Amandě se klížily oči únavou. Prožila zde už jeden den a opravdu to nebylo tak odpočinkové místo, jak jí šéf ze začátku tvrdil. S dovolenou se to nemohlo rovnat ani v nejmenším. Od rána do večera pobíhala od jedné skupiny lidí k další, aby opětovně přednášela fakta o existenci firmy a následně pak zodpovídala na stupidní otázky, často netýkající se tématu.

Právě pomalu usrkávala ranní kávy a přitom se dívala do novin.

"Bill Kaulitz, slavný německý zpěvák, nedávno pořádal slavnostní party na počest svého zasnoubení s touto krásnou dívkou," Amanda četla článek a dívala se přitom na fotku vyjímající se vedle něj, kdy Bill a Adriana stály v objetí a usmívaly se do fotoaparátu, "dnes nám jeho snoubenka oficiálně oznámila datum svatby. Obřad se bude konat koncem tohoto měsíce a sejde se na něm prý jen málo rodinných příslušníků a přátel. Takže děvčata, po dlouhé době, kdy jste měli každá možnost ho ulovit, teď se můžeme každá spokojit pouze s jeho krásným úsměvem."

Takže už za pár týdnů je to tady, Amanda nevěřícně pročítala článek znovu a znovu, až nakonec usoudila, že to nejspíš bude pravda. Alespoň konečně oba pochopí svoje místo a přestanou se jeden druhému plést do života, řekla si v klidu. Ale v hloubi duše se užírala.

Ne, dost. Přijela jsem, abych o tom nepřemýšlela. Takže Bille, trhni mi nohou i s tou tvojí krasavicí.

Odhodila noviny na stůl a vzhlédla k Olivierovi, který na ni prapodivně civěl.

"Co se děje?" zeptala se opatrně.

"Na něco jsem se vás ptal…" odpověděl úsečně a napíchl na vidličku malé rajčátko.

"Omlouvám se, začetla jsem se do novin."

"Co v nich bylo zajímavého?" Olivier si vzal výtisk do rukou a pročítal stránku po Amandě.

"V podstatě nic, samé žvásty…" snažila se vymanit od odpovědi. Nejspíš by ho moc neokouzlila, kdyby řekla, že jediné co ji zaujalo, byla Billova svatba, ačkoliv na dalších stránkách je rozepsáno nespočetně informací o nové politické situaci.

"Hm, není tohle bratr vašeho muže?" ukázal prstem na hlavu černovlasého muže.

Amanda pokývla.

"Moje malá neteř si jejich písničky pouští každý den, upřímně, nerad tam chodím, protože z toho kraválu mi drnčí v hlavě," Olivier se nevinně usmál a dal si do pusy další sousto.

I Amanda se zasmála. "No vidíte to, a já to mám doma pořád. Ale nestěžuju si, jsem šťastná," hlesla na hlase a aby šéf nepoznal ani náznak sklíčenosti, ihned si lokla kofeinové bomby.

Zbytek dovolené proběhl už méně hekticky. Nový zaměstnanci se pomalu dostávali do chodu dění a nechodili za Amandou s každou maličkostí. Za tu dobu jí nikdo kromě matky nevolal. A jak se pomalu blížil den odjezdu, byla čím dál tím více vypjatá. Olivier se během doby, kdy byli spolu, snažil chovat více než přátelsky a Amandě to bylo už hloupé, aby kdykoliv se na ni jen zvláštně podívá, odcházela na toaletu nebo náhodou zahlédla někoho, kdo ji volal.

Poslední den se s ním sešla stejně jako první ráno v jídelně s doprovodem šálku kafe a novin.

Olivier na rozdíl od ní vždy vydatně posnídal, a tak se dobelhal ke stolu s talířem toastů a ovocným salátem.

"Jak jste se vyspala?" promluvil ještě než dosedl.

"Dobře, děkuji. Co vy?"

"Nemohl jsem usnout, měl jsem pořád takový divný pocit."

"No, pravděpodobně se už těšíte na svojí postel stejně jako já," dělala, že přeslechla jeho narážku. Postupem času byla afektovaná na vše, co jí řekl. Snažila se nevnímat jeho otázky a vybízející odpovědi.

"Není nejlepší vracet se do opuštěné postele," Olivier si stále nedal pokoj.

Amanda zpozorovala, že mu snad i najednou dělá dobře, když ji provokuje.

"Omluvte mě, půjdu si pomalu sbalit věci," vstala prudce od stolu, "a hezky se nasnídejte."

Jelikož měla pokoj v prvním patře, vyběhla schody po dvou a ihned co za sebou zabouchla, začala vyhazovat věci ze skříně rychlostí kulového blesku.

Už tu nechtěla být, přemýšlela jen, že se půjde rozloučit s lidmi dole a v zápětí odjede, aniž by se vůbec ohlížela.

Místní prostředí bylo dokonalé. Byla to chata u nádherné přírody. Dokázala si představit, jak by zde s Tomem mohli strávit víkend. V klidu od všeho ruchu, na čerstvém vzduchu. Tedy jen pod podmínkou, že se usmíří. Nevěděla, ani, jestli mu může odpustit. Na druhou stranu, teď si byli rovni. S tím rozdílem, že ona ho fyzicky nepodvedla, podváděla ho duševně svojí touhou, ačkoliv za ni nemohla. On ji podvedl jiným způsobem, neměla právo hrát si na uraženou. Ale dotýkal se jiné ženy. A ještě k tomu takové krávy, zabědovala v duchu.

Hodila poslední tričko do kufru, sbalila kosmetiku na nočním stolečku a zavřela za sebou dveře. Uvědomila si, že ji to tu vlastně ani nebude moc chybět. Neudělala si k tomu žádný zvlášť vřelý vztah.

Kufřík nechala na schodišti u dveří a vešla mezi futra, aby se rozloučila. Po chvíli se lidé kolem uklidnili a utichli, aby ji mohli vyslechnout.

"Děkuji vám za klid. Chci vám říct jen, že vám přeji do nové spolupráce jen samé úspěchy a silné nervy," usmála se a zamávala.

Na Oliviera se sotva podívala a vyspěchala s kufříkem, zatímco ji v hale ještě všichni doprovázeli smíchem a aplausem.

Bezmyšlenkovitě hodila zavazadlo na zadní sedačku a už se chystala nasednout, když v tom ji zezadu chytil kdosi za ruku a otočil k sobě.

"A se mnou se ani nerozloučíte?" Pronesl Olivier přes své plné rty a uhrančivýma očima se díval na Amandu jako by ji chtěl na místě pomilovat.

"Nashledanou, mějte krásný víkend, uvidíme se v pondělí," podala mu něžně ruku a usmála se, ačkoliv v duchu už se modlila, aby měla možnost konečně nastoupit do auta a odjet co nejdál.

Nikdy by nedoufala v to, že se jí nadřízený takto znelíbí svými sympatiemi k její osobě. Tohle bylo už moc i na ni.

"I vám hezký víkend," přitakal Olivier a než se Amanda nadála, přitiskl své rty na ty její.

Na vteřinu nechápala, co se to děje. Jen s vyvalenýma očima pociťovala, jak se snaží dostat svůj jazyk do její pusy.

Silou se odtrhla a reflexně mu uťala pořádný políček. "To jste neměl dělat!" vyjekla, nastoupila do auta a nechala ho tam, aby si dál s nevěřícným výrazem mnul svou opuchlou tvář.

Drzoun! Parchant jeden, já mu dám, že mě bude oblizovat. Co si to vůbec dovoluje, přeskočilo mu snad nebo co?! Tohle ne, hned v pondělí dám výpověď!

Nemůžeš dát výpověď, kde bys asi tak pracovala? Nezapomeň, že ta firma je v podstatě tvoje dílo.

To je mi fuk, založím vlastní, která ho konkurenčně zruinuje. Bože můj, copak vypadám jako nějaká coura, že si každý myslí, že na mě může sahat?

To je jen chlapská ješitnost. Jsi krásná žena, každý by toužil tě mít. O to víc, když budou vědět, že pokořili Toma Kaulitze.

To snad není pravda.