Dotčené ego krásného anděla 14

„Kde jsi byla celou noc!“ zeptá se Adam, jakmile vstoupím do temného pokoje. Nevidím jeho tvář slyším jen jeho hlas.
„Co je ti po tom?“ nechápu.
„Všechno!“ zašeptá.
„Řekla bych, že se trochu mýlíš, po tom, co jsem viděla!“ odpovím a rozsvítím.
Adam sedí na gauči. Před ním je poloprázdná láhev vodky a kolem dokola je neuvěřitelný nepořádek. Knihy z polic jsou na zemi, skleněné střepy z váz a hrnků leží mezi nimi.
„Co se tady stalo?“ nechápu to.
„Všechno jsem to rozbil!“ řekne Adam.
„A proč?“
„Nevím, asi proto, abych si ublížil.“
„Chtěl si ublížit sobě nebo mě?“ zeptám se chladně a začnu sbírat jednu knížku za druhou.
„Sobě i tobě! Řekneš mi už konečně, kde jsi byla celou noc?“ zeptá se znova, ale tentokrát je v jeho hlase něco tvrdého a hrůzného.
„U … našich!“ odpovím klidně.
„Tam sem tě hledal, takže tam si nebyla, lžeš!“ zašeptá.
„No a co, ty si mi lhal celou dobu co jsme spolu, tak mi tady nic nevyčítej!“ zaútočím přímo.
Podívá se na mě. Na chvíli se zastaví a zadívá se na mou tvář, ale potom řekne:
„Nelhal jsem ti pořád!“
Musím se začít smát. Copak on je tak ubohý, že to nechápe.
„Nesměj se mi!“
„Proč?“ směji se mu přímo do očí.
Zatne ruce v pěst a začne se ke mně pomalu přibližovat.
„Co to děláš?“ zeptám se trochu nejistě. Jde z něj strach a táhne z něj alkohol.
„Kde jsi sakra byla?“ zeptá se znovu.
„Co je ti potom!“ odpovím co možná nejklidněji.
„Hodně, dokud bydlíš pod mojí střechou, tak mě budeš poslouchat! Je ti to jasné?“ zašeptá výhružně.
„Stěhuji se!“ řeknu prostě.
„No tak na to zapomeň! Dokud mi neřekneš, kde si byla, tak se z tohoto bytu nikam nehneš!“
Nic!
Mlčím!
Udělá krok vpřed a v dalším kroku mu brání malý konferenční stolek.
„Mluv!“ zařve na celou místnost.
Nemůžu se ani pohnout. Jako bych byla přikovaná na jednom místě. Jen sleduji jeho temné oči. Čiší z nich chlad.
Jednou rukou odhodí stolek a ten se roztříská o zeď.
Další krok a já stojím jako přimražená.
Adam přistoupí až těsně ke mně a znovu se zeptá.
„Kde jsi sakra byla celou noc!“
„Neřeknu ti to!“ odpovím pevně.
Facka, kterou mi dá jen mlaskne a po tváři mi začne stékat pramínek krve.
Otřu si tvář hřbetem ruky a podívám se na Adama.
Tyčí se nade mnou jako sloup a chladně se na mě dívá. Potom mi roztrhne halenku a obnaží výstřih.
„A kdo ti udělal tohle?“ zařve.
Podívám se na co ukazuje a spatřím tam malý cucflek. Když sem se u Ondry oblékala, tak jsem si ho nevšimla, ale teď ho vidím jasně a zřetelně.
Další facka dopadne na stejné místo jako ta první.
„Děvko!“ zašeptá Adam a smýkne se mnou až se narazím o zeď a pomalu sjedu na zem.
Adam odejde rázně z bytu a zabouchne za sebou dveře.
Slza za slzou se mísí s mojí krví, která pomalu skapává na koberec…

Ranní paprsky osvěcují pokoj a nepořádek v něm. Dopadnou i na tělo dívky, která je schoulená do klubíčka a spí. Tiše oddechuje a nechává si zdát o milování, které bylo kouzelné a neopakovatelné.
Bylo to zakázané, ale jim se podařilo vyletět vysoko ke hvězdám a pak se z nich pomalu snášeli na zem.
Ale dopad neustáli.
Ona ho neustála.
Výčitky a křik, které následovaly, zastřely všechno to hezké, co se stalo před tím.

Další bouchnutí dveří.
Probudím se a pomalu se rozkoukávám po bytě, který je dnes ráno k nepoznání. Adam stojí u dveří a opírá se o futra. Oči má kalné a na tváři krvavou podlitinu.
Vyletím do sedu.
„Kde jsi byl?“
„U Ondry!“
Srdíčko udělá další salto a pokoušejí se o mě mdloby.
„Vím všechno!“ řekne Adam po chvíli ticha.
„Co všechno?“ nechápu.
„Spala jsi s ním! S mým nejlepším kamarádem jsi vlezla do postele! Jak jsi mi to mohla udělat?“ nechápe.
„Ty nemáš žádné právo mi nic vyčítat. Je ti to jasné!“
„Jak nemám právo, kdyby sis vybrala kohokoliv jiného, ale zrovna Ondru! Mého nejlepšího kamaráda a navíc takovou zrůdu!“ řekne.
„Takhle o něm nemluv!“
„Budu o něm mluvit, jak uznám za vhodné. A ty mi do toho nebudeš mluvit!“
„Jsi odporný! A teď odcházím! Pro věci si přijdu až tady nebudeš. Můžeš mi je mezitím sbalit!“ řeknu a jdu ke dveřím.
Nebrání mi, ale jen řekne.
„Pokud jdeš za Ondrou, tak asi nebude doma!“
„Co jsi mu udělal?“ znejistím.
„Jenom jsem mu trochu upravil tělo, když tě muži z jizvami tak přitahují!“ odpoví Adam a jde do koupelny.
Nezdržuji se s ním a co nejkratší cestou pospíchám k Ondrovu bytu!

Zvoním, ale nikdo mi neotevírá. Nebere telefon, jako by zmizel z povrchu zemského. Posadím se na schody a čekám. Jednou sem musí přijít nebo pokud je vevnitř, tak musí vyjít ven.
Ondra se opravdu objeví, ale až pozdě odpoledne. Moji přítomnost tady nečekal a je dost překvapený. Tvář má samou modřinu, jako by se s někým popral.
„Co ty tady děláš?“ vyjede zprudka.
„Co ti Adam udělal?“ zeptám se otázkou.
Ondra kolem mě projde a jde domů. Následuji ho.
„Co se mezi vámi stalo?“ naléhám na něj.
„Přišel sem a začal mi líčit, jak si ho viděla s jeho milenkou. Došlo mi proč jsi sem večer přišla. Chtěla si se mu pomstít, že?“
„Co to říkáš?“
„Chtěla ses mu pomstít. Proto si se mnou spala, že je to tak!“
„Ne tak to není!“ hájím se, ale on je už předem přesvědčený o tom, že mu lžu.
„Nevím, jak jsem si mohl myslet, že bys mě mohla mít někdy ráda!“ odpoví chladně a odejde do koupelny.
Neodejdu.
Počkám!
Po chvíli opět vyjde, zabalený jen v ručníku.
„Ty jsi ještě tady?“
„Jo, ale mám pocit, že byla chyba na tebe čekat. Promiň, že jsem obtěžovala!“ řeknu prudce a odejdu z domu. Nesnaží se mě zastavit.
Jsem mu lhostejná a telefon se taky odmlčí.