Povídka o Kláře na pokračování...1.díl

Každým dnem od té chvíle,kdy mu to řekla,si Klára uvědomovala,že to neměla dělat...Že mu neměla rovnou říci celou pravdu...měla to raději nechat postupně vyvíjet...Ovšem už bylo pozdě na nějaké výčitky svědomí a lítostivé poznámky...Ona už se o tom co se stalo nikdy nedozví...Ale začnu raději od začátku...

Byla jedna dívka,jmenovala se Klára...byla to obyčejná přátelská holka se spousty přáteli...Byla veselá,vtipná a v 9. ročníku Základní Školy jí to náramně vyhovovalo...Měla vše na co si jen vzpomněla...Peníze,přátele,slávu i obdiv kluků i dívek...Zkrátka taková královnička školy...Jedna věc jí však chyběla...a tou věcí byla láska...Skoro každý den měla sice jiného kluka,ale to jak ona říkala bylo jen,tak aby zabila čas...Netušila,že jí do života brzy vstoupí někdo,kdo jí naprosto změní...a že už nikdy nebude taková jaká byla...
Jako obvykle seděla ve třídě na lavici obklopená chumlem smějících se lidí,kteří čekali až zazvoní a budou muset usednout do lavic...
V tom najdenou do třídy zcela neočekávaně vstoupil třídní učitel a za ním pomalu přicházel nějaký kluk...Měl tmavě hnědé vlasy...tmavé oblečení a vypadal hodně smutně...Když oba předstoupili před tabuli uprostřed třídy...Učitel začal tajemného neznámého představovat třídě...Klára i její kamarádky bedlivě naslouchali povídání...Ve kterém se dozvěděly,že se jmenuje Petr a přestupuje na poslední rok k nim do třídy,že na jeho poslední škole s ním byly nějaké problémy...a proto přestupuje...Všechny oči,které byly ve třídě se na něj dívaly...Bádavě si ho prohlíželi od hlavy až k patě a přitom něco pošeptávali...Učitel Petra posadil do první lavice...kde nikdo neseděl...a začala hodina...Byla to hodina jako každá jiná,až na to,že se nikdo nesoustředil na učitelův výklad,ale na nového spolužáka...Po zazvonění se všichni seběhli k Petrovi a vyptávali se odkud je a další otázky na tělo...Ale Petr nikomu neodpovídal...Díval se stále jen na jedno místo a jakoby snad nevnímal okolní svět...