Povídka o Kláře na pokračování...2.díl

A i přes jeho opovržení a nezájem se s dychtivými spolužáku bavit...Se stále ptali...a otravovali...Po zhruba 15 minutách bezvýsledného výslechu si sedli zpět na svá místa a vše bylo normální...O nového kluka...který vůbec nemluví a stále má jeden a týž výraz ztratili zájem...A šli se raději nalepit na Kláru...Klára neměla nikdy takovéhle tipy lidí,které nezajímala ráda...Ale jakoby jí k tomuhle klukovi něco táhlo...Věděla,že ikdyby se s ní bavil,všichni by jí zavrhli...Bavit se stakovým je přece pod její úrověň...A tak to nechala být...

Druhý den ráno...Jako obvykle přijela nablýskaným autem se svým otcem...Ladnými pohyby vystoupila z auta a namířila si to ke školním vratům...Opodál od ní...stála skupinka takzavaných "šprtů třídy"...Mluvící skupinu vyrušil její příchod..."Panebože,jde přímo k nám!!!"Bylo slyšet...Ale Klára se jen šla optat jako jestli jí dají opsat úkoly z ájiny,protože na takovýhle kraviny prostě nemá čas...Odpovědi se dočkala,samozřejmě,že ano...Jí by přeci dali opsat vše co chce...Se spokojeným výrazem ve tváři popošla k hlavním bílým dveřím...A prošla chodbičkou až do jejich šatny...Odložila si svou kabelčičku na lavici a čekala,až někdo příjde...Nečekala moc dlouho...Její "věrné" kamarádky jí přece nenechají takhle dlouho někde čekat...Sotva vstoupily do kovových dveří šatny ozvalo se chodbou hlasité pištění na uvítání...Po setkání se tedy mohlo pokračovat po schodech nahoru do třídy..."Uff...mě bolí nohy...a ta taška je tak těžká!!!"Vzdychaly,ale přes řvoucí dav dorostenců jim to nebylo příliš platné...Když se dostaly ze řvoucího hloučku se skučením došly do třídy...Myslely si,že budou jako vždy první...Kdo by si troufl je předběhnout?
Ale mýlily se...V první lavici přímo u dvěří seděl Petr se svým sklopeným zrakem a upřeně sledoval podlahu pod ním...Klára k němu přišla,ale ani se na ní nepodíval...Na čež nebyla zvyklá,všichni ji pokaždé padali div ne k nohám...Naštvala se tedy a odkráčela si s doprovodem kámošek sednout...