Stará láska nerezaví

S Petrem jsem chodila už ve svých pěti letech,ve školce jsme se na sebe dívaly pak jsem mu když mi pomohl dala pusinku-on mi pak pomáhal častěji a tak jsem mu ty pusinky dávala dost často no a pak jsme si dávali pusinky jen tak a měli jsem se rádi-bylo to moc hezké i když jsme byli malí.
Po odchodu do školy se to nějak změnilo: nedávali jsem si žádné pusinky a hlavně jsme se neměli rádi-nevím proč ale přes prázdniny to z každého zmizelo a chovaly jsme se jako by nic nebylo.

Teď už chodím prvním rokem na gympl a Petr taky, ale žádný vliv to na nás ze začátku nemělo, až později se vše změnilo.
Byla přestávka před hodinou matiky a já se bavila se svou kámoškou Petrou: “Hele Petři já vůbec nechápu tu novou látku v češtině nemohla by jsi mi s tím po vyučování pomoct když zítra píšeme? „No já nemám dnes čas Jani jdu s Davidem na to rande.“ „ Aha tak se zeptám někoho jiného,jo a užij si to.“ „Dík no a já bych šla za Petrem ten tomu rozumí nejvíc.“ dořekla a já jsem pak hned na nim šla „Hele Péťo mohl bys mi stou novou látkou z češtiny dnes poradit po vyučování já to vůbec nechápu a ty jsi na to dobrej.“ „Jo klidně“ řekl rychle a zas se bavil s kamarády. „Tak se sejdeme před jídelnou.“ „Jasně“ řekl a v pohodě se bavil dál s kámošema.
Protože už zvonilo a učitel byl ve třídě rychle jsem si stoupla na své místo a hodina začala.
Dalších pět hodin uběhlo fakt rychle, oběd jsem měla rychle snědenej a tak jsem čekala před jídelnou na Petra. Najednou kolem mě prošel s partou jeho kámošů a ani si mě nevšiml. „Hej Petře!“ zavolala jsem na něj „Co bude s tím doučováním?“ Petr se otočil a řekl „Jo jasně, hele kluci musím jít doučovat tamtu krásku.“ řekl a šel za mnou. Ta věta mě velmi potěšila a pořád mi hrála v hlavě.
V tu chvíli mi došlo že se mi líbí a hodně-koukalajsem na něj zasněně jako první den ve školce.
„Co je jsi v pohodě?“ zeptal se mě najednou Petr „Jojo jasně neboj“
„No to teda bojím.“
To už jsme byli už u něj v pokoji-ani jsem to nezaregistrovala že jsem vlezli do domu nýbrž do bytu?
„No tak si sundej tašku a sedni si támhle na pohovku a já ti to vysvětlím.“ „Jo jasně dík“ řekla jsem a sedla si.
Doučování ani tak dlouho netrvalo a já to vše chápala najednou mě ale něco napadlo nevím vlastně ani pořádně proč ale dala jsem mu pusu jako ve školce. Petr se na mě tak divně podíval a pak se zeptal „Co děláš?“ „Jé já sem myslela že jsem ve školce?“ „Co je ti dobře jsi v pohodě?“ „Jo úplně neboj-víš já jsem ti ve školce vždy jako poděkování dal pusu no a teď jsem si myslela že jsem ve školce.“ „Aha no ale můžeme si zase hrát jako že jsme ve školce chceš?“ „Co jak to myslíš?“ Petr mě pak místo odpovědi krásně políbil a řekl „Už chápeš?“ „Jasně a nechci hrát chci aby to bylo doopravdy.“ Řekla jsem a pak jsem ho políbila. Líbali jsme se hodně dlouho a stálo za to.
„Ach jo Péťo už musím jít tak ahoj.“ „Hmm škoda ale uvidíme se zítra že jo“
„Jo jasně“ „Tak teda ahoj lásko „Ahoj“ řekla jsem dala mu pusu a šla domů. Při cestě jsem na něj pořád myslela na ta jeho krásná slova a i když jsem doma dostala vynadáno kde jsem byla nebyla jsem naštvaná nýbrž veselá a šťastná z dnešního krásného dne, ze dne prožitého s Petrem.