Povídka o Kláře na pokračování...4.díl

Přemýšlela o tom všem i doma...což nebylo obvyklý...Většinou totiž byla venku...nebo šla do kina,ale dneska na tyhle každodenní aktivity neměla náladu...V hlavě jí stále vrtal Petr...jeho chování...Jeho oči i jeho hlas jí stále nešly z hlavy...

Celou noc přemýšlela o někom koho zná pouze na povrchu,jeho chování,jaký opravdu je....to neví...
Snažila se usnout,ale nešlo to...Když konečně na 2 hodiny usnula...Zdálo se jí o něm...
Ráno se probudil,ale vůbec nevěděla o čem její sen byl...Nechala to být a šla radeji do školy...Vyjímečně pěšky...Když přecházela přes silnici,málem jí přejelo auto...Nějak nevnímala...Ale konečně došla do školy...A vše se vrátilo do starých kolejí...Kamarádky čekaly...Vesele zapískaly...a další...Ve třídě se chodvala...jako by se nic nedělo...byla zcela normální,vtipná koketka jako vždy...Ale když se nikdo nedíval,tak její výraz posmutněl a oči se zahleděly směrem k Petrově lavici...Stále seděl a učil se,nebo poslouchal mp3...Po poslední hodině,když už nikdo nebyl ve třídě...Si dodala odvahy a došla za..."Proč si takovýhle,proč se s nikým něbavíš"?...Zeptala se a očekávala odpověď..."Kdyby se ti někdo koho miluješ víc než svůj život zabil přímo před očima,jak by ti bylo,zůstala by si stále stejná,veselá"?...Tak tuhle odpověď nečekala...Nevěděla co na tohle odpovědět...Petr se raději sebral a odešel...Ale ona za ním rychle doběhla...Začala se ho vyptávat...Kupodivu se díval na ní...Do očí...Mluvil s ní...A nakonec šli i spolu ven...Raději šli lesem...protože co kdyby ji náhodou s ím někdo zahlédl...Bavili se spolu o všem...O škole,rodině a přátelích...Ale na tu jedinou otázku,na kterou chtěla odpověď se nezeptala...Proč se jeho dívka zabila???A jak???...Na tohle si netroufala se zeptat...Takhle to chodilo několik dnů,týdnů...měsícu...To už o tom věděla celá škola,že jsou přátelé...Mluvili spolu i ve škole...Do školy ji už nevozil otec,ale chodila s ním...Stali se z nich nejlepší přátelé...Dokázali spolu mluvit o všem i o všech...Ale jen o jeho dívce...Mluvit nedokázala...bála se jeho reakce...Že jí za to odsoudí a přestane...Se s ní bavit...Ale všude chodili spolu...Znali se skvěle...

Z obou se stali jiní lidé...Po několika měsících jejich přátelství...Na obyčejné procházce...S ní Petr potřeboval nutně mluvit...Posadili se tedy na nejbližší lavičku...A Petr povídal:"Víš...jsme přátelé dlouho...Známe se skrz na skrz oba dva...Já tě Kláro miluju..."...Kláru to překvapilo...ale odpověděla,že ho také miluje...
Na lavičce v parku se Klára s Petrem poprvé políbili...