O workoholikovi a jeho "dobré víle"

„Koutný prosím,“ zvedl Marek mobil a představil se. Markéta zvedla oči v sloup a koukala za Markem, který se vzdaloval dále od hloučků, které postávaly před kinem, aby mohl telefonovat aspoň v relativní klidu. Markéta ho pozorovala jak chodí sem a tam, poslouchá se zaujetím, co mu říká kdosi na druhé straně drátu. Musela se usmívat tomu zaujetí, se kterým poslouchal. Vždycky se takhle tvářil, když šlo o pracovní hovor. I když se na něj zlobila, protože jí slíbil, že dnešní sobotní večer nechá práci stranou, tak se tomu úsměvu prostě neubránila. Začala si jej prohlížet a přemýšlela nad tím, kdy si na jeho vzhled zvykne.
Pamatovala si, jak ho viděla poprvé. Přišla zrovna na brigádu, kde zaskakovala za asistentku. Když dokráčela ke svému stolu, tak se objevil ve dveřích a zarazilo jej, koho za tím stolem vidí. Ona byla zaražená tím, co viděla. „Vypadá jako čert,“ pomyslela si tenkrát a myslela si to i dneska. Měl tmavé vlasy, o kterých si nedokázala troufnout říct, jestli jsou ještě hnědé a nebo už černé, bradka a tmavé oči. Milovala jeho oči. Pohled do nich jí vždycky dostával. Byly čokoládové hnědé a někdy se do nich zakoukala a nemohla pomalu ani mluvit. Vždycky se smála popisům v románech, kde se slečny a nebo udatní gentlemani rozplývali nad očima. Myslela si, že to je jenom báchorka, která má dokreslovat prostředí v románech. Ale teď tomu už věřila. A on to věděl. Jednou mu to řekla a kdykoli se teď na něj zlobila, tak se na ni začal dívat tím svým pohledem a ona roztála. Vždycky to na ni zkoušel a ona se na sebe zlobila, že mu roztála a tak lehce mu odpustila. Říkala si, že dneska to bude jiné, vždyť pracuje, když mají být spolu v kině. „No jo, kino!!“ Lidé se už začali pomalu stahovat do sálu, protože se blížil začátek filmu. Zamávala na něj a ukázala směr sál. Marek pochopil a po několika minutách se k ní blížil zase s tím svým pohledem.
„Ty si myslíš, že se na mně podíváš a já ti odpustím?“ Začal se Markéta na oko zlobit, protože jinak to ani neuměla.
„A ne snad?“
„To ti jen tak neprojde.“
„Ale no tak, Markétko,“ a zintenzívnil pohled a usmál se na ni. Teď se musela Markéta opravdu přemáhat, aby se neusmála.
„Ne, ne,“ vzdorovala Markéta naoko dále a natáhla ruku. Marek věděl, co musí udělat. Vytáhl z kapsy mobil a podal jí ho. Markéta jej hodila do kabelky a natáhla ruku znovu. Ač nerad, zalovil v kapse podruhé a vytáhl další mobil. Už si říkal, že je vše v pořádku, když Markéta natáhla ruku potřetí. To už se Marek netvářil vůbec nadšeně. „Ne, pager už ne.“
„Ale ano lásko, nechci abys mi utekl z kina. Navíc víš, že někdo tě před tím workoholismem musí chránit. Se šéfem jsi teď určitě mluvil a 2 hodiny to bez tebe zvládnou.“
Marek jí neochotně podal pager, který skončil taky v kabelce. Markéta ji spokojeně zapnula, chytla Marka za ruku a vydali se k sálu.
„Teď si připadám jako nahý,“ zabručel Marek.
„No ale nejsi.“ Markéta na něj koukla a musela se začít smát. Vypadal jako kdyby mu hodila hračky do kanálu. Rozhodla se, že ho poškádlí. „Ale lásko, už jsem tě nahého viděla a vím, že vypadáš hodně dobře, takže se nemáš za co stydět.“ Po tomto prohlášení na něm po očku koukla a bylo jí jasné, že s komplimentem uspěla. „Ale mohl bys mi tu svou nahotu připomenout, už asi nějak zapomínám.“ Otočila se na a provokativně na něj mrkla. Docílila přesně toho, co chtěla. Marek rázem zapomněl na práci a začal se soustředit na to, že má volno a že ho stráví se svou přítelkyní. „Pokusím se ti to připomenout. A slibuju, že na práci ani nepomyslím. Díky Markétko, co bych si bez tebe počal.“
„No co by sis počal. Nic, upracoval by ses k smrti, ale protože máš mě, tak máš na starosti i jiné věci Jako třeba, myslet na mě. A já se už postarám o to, abys na mě nezapomněl. Budu tě tak hýčkat, že se ti bude stýskat každý den, co budeš přes týden beze mně.“
„Tak tomu říkám výzva,“ koukl na ni zase těma svýma očima a ona byla ztracená. Chtěla se mu do očí dívat pořád. Pokud se nic nestane, tak se jí to i vyplní. Ale to ukáže jen čas. Třeba to výjde a třeba taky ne. Oba ale doufali, že tento příběh bude mít "happy end".